Článek
Doba se mění a nový světový řád, který byl nastolen po druhé světové válce, se pomalu v prach a popel obrací. Do jisté míry za to může gerontokracie, kdy staří pánové posedlí mocí si hrají se svými partnery jako s šachovými figurkami, přičemž oni sami se těžce smiřují s tím, že už nejsou plní mládí a sil. A také za to do jisté míry si můžeme i my sami, konkrétně naivní demokratičtí politici, kteří se tvářili jako dobráci a žili v pohádce, že přece dobro vždycky zvítězí nad zlem.
Dá se říct, že nyní tak trochu pozdě bycha honíme. Evropa je rozhodně výborný světadíl, je tady rostoucí životní úroveň, ekonomika stoupá a přežila spoustu otřesů jako byla migrační krize anebo bezhlavý přechod na zelenou politiku. Ač jsem sice zastánce zelené politiky, že je třeba myslet na environmentální opatření, odstávky jádra bez vybudované infrastruktury byly hloupost. Ale problém Evropa zažila v tom, že tak dlouho podceňovala sama sebe a schovávala se za většího bráchu z Ameriky, až nakonec zůstala v tom sama.
Jenže ani druhá strana nenabízí řešení. Ti naopak za suverenitu považují to, když plavou proti proudu pokaždé, i kdyby měli plavat proti elektrickému proudu. Anebo se odkloní od USA a schovají se za záda Ruska, které pátým rokem vraždí civilisty na Ukrajině. A vzhledem k tomu, jak je Evropa tak silná a zároveň tak slabá, vzniká zde naprosto jasný prostor pro koncept, který ještě donedávna se zdál být nepředstavitelný. A to jsou Spojené státy evropské, které jsou ideálním krokem k tomu, aby Evropa byla skutečně suverénní, soudržná a geopoliticky významná.
Tento koncept má ale poměrně mnoho odpůrců i u lidí, kteří jsou za silnější proevropskou integraci a spíš než špatný nápad za tím vidím obavy, že je to přece jen dost zásadní změna. A s tím absolutně souhlasím, ovšem podívejme se na to, co se děje ve světě. USA mají jako hlavu státu klauna, který za minutu popře vše, co kdy řekl. Rusku a Izraeli vládnou mezinárodní zločinci. Války na Ukrajině a v Íránu dostaly svět do největší geopolitické nestability právě od druhé světové války. A Evropa se jen krčí v koutě a spoléhá pouze na to, že jejími lídry budou Německo, Francie a Velká Británie, které jsou zmítány šílenými problémy.
Ale pojďme k samotnému konceptu. Petr Pavel tuto diskuzi otevřel velmi rozumně a není to žádná nenávist vůči České republice. Naopak, tohle by bylo silné posílení geopolitického postavení Evropy. Protože co by takový koncept Spojených států evropských znamenal? Už jsem to trošku nastínil v jednom ze svých minulých článků, kdy jsem psal, že EU a NATO jsou velmi blízko svému rozpadu. Ale ne, že by se tím něco navždy zničilo, ale spíš by došlo k transformaci obou organizací, které by vedly k federalizaci Evropy.
A právě tohle by nebyl vůbec špatný nápad. Kdybychom vzali v potaz, že by došlo k transformaci EU + by se do party přibrali Velká Británie, Norsko, Švýcarsko a Kanada, tak rázem tady vznikly enormně silný celek. Otázka by však byla, jestli by Norsko a Švýcarsko na něco takového přistoupily. Oba státy totiž mají svou měnu, mají své vlastní vnímání a i proto zůstávají před branami Evropské unie. Pro Norsko a Švýcarsko by to možná byla geografická a politická nevýhoda, ovšem skutečnost, že by díky SSE vznikla jednotná ekonomika a jednotná armáda, tak by tyto dvě země čekaly zlaté časy.
Totéž by platilo v případě Velké Británie a Kanady, pro Brity by to byla spása, neboť by opět získali kontakt s Evropou. Britové koneckonců sami by se chtěli do Evropské unie vrátit, protože brexitem extrémně utrpěla jejich ekonomika i obchodní vztahy se zeměmi EU. Kanada sice geograficky leží v Severní Americe, ovšem premiér Mark Carney se úplně nesnese s Donaldem Trumpem a naopak má velmi dobré vztahy s Evropou. Finský prezident Alexander Stubb prohlásil, že lepší být členem Evropy než 51. státem USA.
Tento superstát by měl přes půl miliardy obyvatel, HDP evropského superstátu by bylo okolo 32 bilionů dolarů, což už je srovnatelné se Spojenými státy. Navíc kdyby se stanovil pevný výdaj HDP na obranu například 3%, tak by zde vznikl prostor pro vybudování supersilné armády. A nejen armáda, ale vybudovala by se i silná infrastruktura, silnice a rázem by vznikl moderní a bezpečný stát. A to se bavíme jen o ekonomice a bezpečnosti.
Otázka pak vzniká dál, jestli by to znamenalo ztrátu suverenity. Dá se říct, že jak v čem. Rozhodně by tento přechod bezproblémový nebyl, protože by byly otevřeny hranice napříč Evropou a vzhledem k tomu, že největší země Evropy mají problémy s migrací, tak by zde vznikl největší kámen úrazu. Proto než by k něčemu takovému došlo, tak by tohle bylo součástí velkých politických dohod. Udělat tvrdou selekci? Jak by se měli migranti vracet zpět? Koho vlastně nechat? Na tomto tématu by se myšlenka SSE lámala jako první.
Co se týče suverenity, tak opět by nás to nikterak neohrožovalo. Jistě, naše role by byla menší a moc by byla centralizována někde jinde. Podobně jako to mají Spojené státy americké, kde je padesát států, které mají své zákony, mají svou hlavu státu, mají svou metropoli, ale centrální moc je ve Washingtonu. Takže ne, opět by to neznamenalo ztrátu suverenity, naopak bych očekával, že vznikne něco právě jako jsou USA. A jaká by byla evropská metropole? Logicky se nabízí Brusel, kde je hlavní sídlo Evropské unie. A nabízí se i Helsinky a Varšava. Polsko a Finsko se aktuálně dají považovat za lídry Evropy a Západu, neboť v otázkách ekonomiky i obrany zůstaly od počátku zcela při smyslech. Londýn, Berlín nebo Paříž by aktuálně smysl nedávaly.
Zároveň bych se chtěl ohradit proti tomu, že SSE znamená nenávist vůči České republice, jak publikují dezinformátoři na sociálních sítích. Myšlenka SSE zde byla už po první světové válce a přišel s ní československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ten tuto myšlenku považoval za nejlogičtější poválečné uspořádání. On sám zároveň byl jedním z adeptů, kdo by takovým Spojeným státům evropským mohl vládnout jako prezident. Takže ne, Petr Pavel skutečně tímto nevyjádřil nenávist vůči České republice. Tato myšlenka tady rezonuje více či méně již sto let.
A zároveň bych to s tou hrou na národní suverenitu tak nepřeháněl. Zkuste se zeptat někde ve Wisconsinu, Pensylvánii nebo Wyomingu, jestli se opravdu cítí být méně suverénní. Ne, opravdu tohle žádná ztráta suverenity není. Konec konců, taková Čína je tvořena z 23 provincií. Rusko má 85 územních subjektů, z toho má 22 republik, které mají své zákony, územní uspořádání i hlavu státu. A moc je centralizovaná v Moskvě. Stejně tak jako v Číně, kde je tamní moc centralizovaná v Pekingu.
Spojené státy evropské by pro nás znamenaly krok k tomu, aby Evropa se stala geopolitickou velmocí. S USA by se Evropa přela o post nejsilnější ekonomiky světa, zároveň by měla bezmála 15× vyšší HDP než Rusko a o více než polovinu větší HDP než Čína. Státy by měly i nadále své vlastní zákony, svou vlastní hlavu státu. A navíc, prakticky jsme vstupem do Evropské unie a integrací do Evropy souhlasili s myšlenkou jednotné a soudržné Evropy. A proto si myslím, že nejvyšší ústavní činitelé ze všech států Evropy + Kanady měli zahájit jednání o Spojených státech evropských.
Protože v aktuální geopolitické nestabilitě i s ohledem na budoucnost lepší cesta k suverenitě Evropy není.
Zdroje
názor autora
