Článek
Vláda vyšachovala prezidenta Pavla ze summitu NATO prakticky ve chvíli, kdy si rozhodnutí o složení delegace naplánovala na 22. června. A potvrdilo se i usnesením, že prezident povede českou delegaci na zasedání OSN. Rozhodnutím o tom, že prezident povede zmíněnou delegaci, si zároveň vytvořila menší páku v případném sporu ohledně kompetenční žaloby. Jenže o tom, že Petr Pavel nepojede na summit NATO si docela solidně zavařila a riskuje ztrátu autority i odborné legitimity.
Petr Pavel deklaroval, že v případě, že nepojede na summit NATO, podá na premiéra Babiše kompetenční žalobu. Čili učiní krok, na který Babiš neměl odvahu, když prezident odmítl jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Osobně nečekám, že by kompetenční žaloba změnila rozhodnutí o delegaci na nejbližší summit NATO. Spíš se na to koukám z nějakého dlouhodobého hlediska, kdy by se teoreticky mohly vyřešit šedé zóny v Ústavě České republiky.
Co se týče nějakého porušování Ústavy, tak tohle je pro mě obtížné téma a nemám na to žádný jasný názor. A to je problematika šedé zóny v Ústavě. Spor mezi vládou a prezidentem trvá od slavných esemesek ministra Macinky hradnímu kancléři Kolářovi, když se nesmířil s nejmenováním Filipa Turka. A je úplně stejně těžké říct, jestli prezident tímto porušil Ústavu, tak stejně je těžké říct, zda-li vláda omezuje prezidentovy pravomoce. Bohužel jedno je jisté. Kvůli nekompetentní hranaté figurky, která má ke slušnému chování stejně daleko jako KLDR k liberální demokracii, čelíme prakticky ústavní krizi. A všechny strany riskují jednoduše příliš mnoho.
Petr Pavel zjevně se chystá k podání kompetenční žaloby. A Ústavní soud bude muset nastavit nějaké mantinely a na něčí stranu se v tomto sporu bude muset přiklonit, ať už ty mantinely budou jakékoli. V případě, že by se Ústavní soud postavil na stranu vlády, prezidentský úřad výrazně oslabí. Nastal by u nás takový německý scénář, kdy by hlavní koncentrace moci náležela premiérovi (stejně jako ji má v Německu kancléř). Prezidentovi by se tak zúžil politický prostor a de facto by tato funkce zůstala ryze reprezentativní.
Pokud by ale Ústavní soud se přiklonil na stranu prezidenta, musel by čelit, a teď mi odpusťte to oslovení, šíleným hnojometům ze strany politiků z vládní koalice. Ti by totiž z této instituce udělali rétoricky nástroj opozice, která tímto prostřednictvím dělá vládě zle. Přišly by šílené tvrzení, kterak si Petr Pavel podmanil soudní systém v Česku a voliči by se už ani nepídili po tom, že jmenování soudců je jednou z prezidentových pravomocí. Ústavní soud by se tak ocitl pod obrovským tlakem a čekal by jej silný boj o to, aby si udržel důvěryhodnost. Zároveň by tímto vláda ztratila jakousi odbornou autoritu a morální legitimitu.
Abych to trošku vysvětlil, což jsem udělal i v minulých článcích, tak by se ukázalo, že vláda nezná Ústavu a nedodržuje ji. Skalní jádro voličů by to příliš nezasáhlo, ale ANO i Motoristé, které sbírají voliče z politického středu anebo z pravicového spektra, by rázem byli ve smyčce, kdy by jim hrozil odliv voličů. Přelétavější voliči i část těch konzervativních, co si váží institucí, by rázem dostali signál, že se nedá věřit už vlastně ani stranám vládní koalice a zůstali by v příštích volbách doma, nebo by přelétli k novému hnutí (například Naše Česko), případně by šli rovnou do náruče opozice. Politicky by vláda stále měla svou většinu, ale právní šrámy by jí zůstaly.
V čem s Andrejem Babišem souhlasím, tak je to, že pro Českou republiku to nebude příjemný summit NATO. Ač je velkým příznivcem Donalda Trumpa spolu s Petrem Macinkou, vysvětlit mu neplnění závazků na obranu, to bude chtít víc diplomatických schopností než jen hladit Trumpovo ego, řečeno v nadsázce. A diskuse s Markem Ruttem rovněž příliš příjemná nebude, ačkoli generální tajemník NATO mírnil obraz České republiky, že se země bude snažit zvyšovat výdaje na obranu. Jak moc bude vláda v tomto úspěšná, to ukáže až čas.
Vláda si opět vytvořila na tuto oblast zmocněnce pro plnění závazků vůči NATO a to Jakuba Landovského. Ač si o jeho pozici myslím své, nelze mu upřít jeho diplomatické schopnosti. Právě on byl v letech 2019-2024 velvyslance Česka při NATO, po této anabázi byl navíc výkonným ředitelem Aspen Institute Central Europe. Nejde tedy o žádné politické ořezávátko, nýbrž o zkušeného diplomata. A totéž si myslím i o naivní mírotvorné politice této vlády, která si myslí, že když odsoudí válku, tak všechny války skončí. Nicméně pokud nakonec bude vůči NATO plnit závazky, ať už to bude s pomocí Landovského či bez ní, bude důvod ji za obrannou politiku pochválit.
Co se týče složení samotné delegace, tak vynechání Petra Pavla z delegace mi přijde prostě z trucu a pomsta za Filipa Turka. Je to jako kdybyste postavili vystavili pracovní překážku michelinskému šéfkuchaři v restauraci z důvodu, že mu nesluší kuchařská čepice. A zatímco doma zůstane člověk, který ve Francii získal ocenění Řádu čestné legie, delegaci při NATO povede člověk, který ve Francii čelí vyšetřování soudů kvůli nejasnému nákupu nemovitostí. Protože co se týče obranné politiky, i vláda postupně mění svou rétoriku, že bude potřeba výdaje na obranu zvyšovat. A to není nic, co by bylo v nesouladu s prezidentem.
Pokud se vláda bojí, že by při večeři čelních představitelů řekl Petr Pavel něco, co by se jim nelíbilo, tak potom by to opět hovořilo o komunikačním amatérismu, že si obě strany neumí vyjasnit, co bude a nebude řečeno. Delegaci tedy povede premiér Andrej Babiš, který kromě vyšetřování soudů je známý tím, že když jde do tuhého, není schopen udržet souvislou myšlenku. Spolu s ním pojede ministr obrany Jaromír Zůna, kterého já osobně beru jako nejzbytečnějšího ministra ve vládě. Ne, že by resort obrany nebyl důležitý, to naopak, za mě je to jeden z nejdůležitějších resortů. Ale mít ministra, který vlastně bez schválení Tomia Okamury nemůže promluvit, tak je někdo takový ve vládě úplně zbytečný. A v současné geopoliticky nestabilní době je to i začínající bezpečnostní hrozba pro Česko. Kór, když na resortu obrany sedí i někdo jako je Radovan Vích.
No a delegaci uzavírá ministr zahraničí Petr Macinka, který na ministerstvu zahraničí také zrovna neexceluje. Pohyby ruských agentů se neomezily, ruší se na resortu odbory a pomalu si člověk myslí, že jeho jedinou devízou je štvát lidi. Ten poslední bod ale píšu v nadsázce. V realitě Macinka dotáhl k dokonalosti klausovský styl zahraniční politiky. A summit NATO pro něj může být příležitost, jak se vetřít do přízně Donaldu Trumpovi. Macinkovi by to mohlo otevřít dveře dokořán k hnutí MAGA a ano, může se stát, že ho opět v rozhovoru znemožní někdo tak, jako to udělal Radoslaw Sikorski. Ale úspěch v podobě přízně Trumpa a MAGA by mu nikdo odepřít nemohl. To vše za předpokladu, že dokáže před Trumpem odvádět pozornost od neplnění závazků vůči NATO.
A co říct závěrem? Vláda vyhrála bitvu, ale válku ne. Andrej Babiš může vyhrát i válku, pokud se na jeho stranu přikloní Ústavní soud po podání kompetenční žaloby. A zároveň může i drtivě prohrát i s celou vládou. Kopání do Ústavního soudu a české judikatury se brzy ohraje, spílat pak bude moct maximálně Motoristům a Petru Macinkovi s Filipem Turkem. Protože celý tento spor mezi vládou a prezidentem začal právě na tomto základě. A reputační i právní šrámy holt nikde jinde a na nikoho jiného hodit nemůže.
Na tomto sporu nejvíce utrpí celá Česká republika. Ne, že by se státy EU či NATO vměšovaly do toho, že jsou tady spory mezi vládou a prezidentem. Ale skrz tyto spory jsme v zahraničí za kašpary, kteří víc než zásadní otázky ohledně obrany, bezpečnosti a dalších věcí, řeší pošramocené ego jednoho hranatého zmocněnce a zhrzenost jeho nejlepšího kamaráda na resortu zahraničí.
A lepší to není ani na vnitřní domácí scéně. Tento spor dostal Českou republiku do studené fáze ústavní krize, kterou bude muset vyřešit Ústavní soud. Tento spor bude mít sice pozdějšího politického vítěze. Ale tohle bude úplně bezpředmětné. Skutečnost, že důsledkem tohoto sporu budou úplně spálené vztahy mezi prezidentem a vládou a že buď vláda nebo prezident budou mít oslabenou pozici, je mnohem smutnější. Dokonce mnohem víc než to, že ministr zahraničí nazývá své oponenty méněcennými.
Summit NATO skutečně pro Českou republiku příjemný nebude.
Zdroje
Experti o summitu: Nemělo se prát špinavé prádlo na veřejnosti. Pavel se může mstít - iDNES.cz
Na summit NATO bez prezidenta. Macinka vyhrál, ale všimne si toho někdo v Ankaře? - Lidovky
