Článek
Microdosing… Pro koho to vůbec je?
Jsme různého mentálního uspořádání, a kolik je na světě lidí, tolik různých vesmírů. Dáme se přesto celkem snadno naházet do pár pytlů, a tak možná právě tobě, milý čtenáři, sedne moje povídání, zejména patříš-li do pytle ADHD, deprese a podobných radovánek. Můžeme se navzájem přesvědčovat, kolik mají tato specifika výhod, v jádru ale dobře víme, jaká je to svízel. Patříš-li do optimističtějšího pytle, čti též, budeš vděčný za svou přirozenost.
Pozor, nejsem objektivní!
Chraň bůh, že bych se chtěla stavět do role znalce nebo odborníka v záležitostech léčby psychedeliky – na to máme skvělý Národní ústav duševního zdraví v Klecanech. Pro dobře pojednanou historii tématu je skvělá kniha Michaela Pollana „How to Change your Mind“. Pro zvídavého čtenáře zde popíši pouze své subjektivní zkušenosti s mikrodávkováním lysohlávek, může to totiž být gamechanger. Mám za sebou bratru tři roky s touto zkušeností, snad mohu tedy něco relevantního předat.
Co mi microdosing dal?
Na úvod rovnou uzavřu, že kdybych mohla, budu na tomto režimu nepřetržitě. Po skončení kůry jsem prosta overthinkingu, deprese, úzkosti a všech dalších únavných aspektů existence. Jsem vděčná, žiju v přítomnosti a je mi dobře v těle. Má-li někdo takovouto přirozenost, upřímně mu to přeju a závidím.
Neustálá konzumace hub však není řešením, kdo ví, jak by to vůbec fungovalo. Cílem je spíše naučit se s pomocí zjistit, jak by to mělo vypadat a přetrénovat svou psýché, aby se v nové podobě ustálila (nebo aspoň udržela co nejdéle).
Jak na to?
Princip celé věci je takový, že člověk obden konzumuje malé množství lysohlávek (jsou i jiné přístupy, mají různá jména, mně se osvědčil tento). Takové množství, které jej nijak neovlivňuje v běžném životě, takové množství, které nemá žádné halucinační, ani jiné smyslové efekty. Množství se prvně odhaduje podle velikosti a váhy konzumenta, menší a hubenější začínají na uvedeném minimu, případně množství snižují / zvyšují. První den je dobré mít volno a klid, kdyby bylo potřeba množství poladit.
Manuál uživatele doporučuje po dobu trvání cyklu být hodně venku v přírodě, hýbat se, meditovat a vést si deník. Nedoporučuje se pít alkohol a kávu. Důrazně doporučuji s kávou (máte-li na ni závislost) přestat alespoň týden předem, protože kofeinový absťák umocněný působením hub vede k převeliké rozmrzelosti a iritaci. V průběhu asi nevadí tu a tam jedno pivo, ale upřímně řečeno, působení alkoholu celý proces negativně ovlivňuje (vymazává efekt), tak proč si to kazit, že…
První cyklus – nebylo to příjemné
Můj úplně první cyklus byl jednoznačně nejsilnější. Celý měsíc jsem byla neskutečně nepříjemná a iritovaná, což velice ocenila rodina. Vlivem hub mi totiž došlo, že jsem doma v pozici, která mi nevyhovuje – pravda, jak si kdo ustele… ale i tak to chudáci slízli. V průběhu kůry vyplouvají na povrch všelijaké, často potlačené pocity a myšlenky, vyplouvají dávno zapomenuté vzpomínky. Mysl se čistí. Nebudu lhát, ten první měsíc nemusí být příjemný (i když znám osoby, které rozkvetly ihned, bez negativních vedlejších účinků). Takže tedy: měsíc jím obden malé množství hub, píši deník, medituji, nepiji, jsem nepříjemná atd.
Při / po kůře je člověk celkově pěkně vláčný, všechno se mu líbí (tedy krom toho, co se mu hodně nelíbí) a nepere se s osudem, což je jednoznačně žádoucí. Zajímavé je to například při běhu - než vyrazíte, říkáte si, že to s těmito relaxovanými údy nemůže fungovat, a pak uběhnete deset kilometrů jako nic, zatímco obvykle máte už u sedmého dost. Osobně mi obvykle vadí hlasité zvuky (sorry Šostakoviči), při jiné kůře zintenzivní třeba čichové vjemy.
Jak to probíhá?
Každý cyklus je jiný. Někdy vymyslíte a zrealizujete spoustu věcí, jindy jen tak sedíte. Někdy se myšlenky začnou propojovat do neskutečných souvislostí, vyskakují vám nejrůznější zážitky z minulosti, na které jste úplně zapomněli, jindy máte v hlavě mlhu a nejste minutu schopni přijít na to, jak se zapíná pračka. Každý z těchto stavů má své opodstatnění a bylo by správné se mu nebránit, jen se nechat vést. Někdy teče čas rychle, jindy se prapodivně vleče. A co se stane po měsíci kůry?
V mém případě nastalo vše, co dodavatel (profesionální firma zaměřená výhradně na mikrodávkování psylocibe v biokvalitě) sliboval. Nejpůsobivější bylo, jak mi zmizely veškeré obavy, overthinking, tíha, limitující představy, jak obtížné a nezvládnutelné je všechno, od nákupu v samoobsluze po dokončení jakéhokoliv projektu. I fyzicky odpadlo konstantní sevření a zatnutí a dostavila se láska ke všemu a ke všem – nic přehnaného, asi prostě jen optimismus, který naše nátura nezná.
Jedeme dál…
Po měsíci s houbou následuje integrační měsíc bez. Zkušenost ukazuje, že (logicky), chceme-li si efekt udržet, není dobré vrátit se do víru předchozího života. Čím déle dokážeme udržet nový životní i mentální systém, tím spíše nám výsledky vydrží.
Po integračním měsíci může / nemusí následovat další měsíc microdosingu, který by měl transformaci doklepnout. Nikdy se mi nezdálo, že by ten druhý měsíc extra k něčemu byl, a tak jsem jej po čase přestala realizovat. Nyní se mu však po čase znovu podívám na zoubek – s intenzivnější meditační praxí, třeba to k něčemu bude…
Závěrem
Po dokončení cyklu asi dost záleží, jak rychle člověk zapadne či nezapadne do starých kolejí. Čím více práce na sobě, tím lepší výsledky, to je mi ale překvapení. Když efekty odvanou, je možné akci opakovat.
Mám-li shrnout, co pro mě mikrodávkování představuje: berličku, díky které jsem schopna umocnit a zrychlit práci na své psýché tak, že dosahuji výsledků, které by se možná při mém defaultním nastavení možná nikdy nedostavily. Ne jako útěk od reality, ale jako připomínka toho, jak dobře se v ní dá existovat, i když se to tak nemusí vždy zdát.
