Článek
Všiml jsem si článku, který zveřejnil legendární bloger s přezdívkou Legendární Medvěd. Ve své kritice restaurací plných zpovykaných fracků se ovšem zastavil poněkud na půl cesty. Já přináším skutečné řešení problému, inu posuďte:
Vítejte v restauraci u Herodese
Představte si to - vcházíte do podniku, kde u vchodu nestojí plastový klaun s nafukovacími balónky, ale důstojný vyhazovač s detektorem dětského smíchu. Místo omalovánek dostanete do ruky daňové přiznání k procvičení a místo dětské židličky vám nabídnou prémiové špunty do uší, kdyby se náhodou nějaký nezvedený potomek pokusil proniknout dovnitř.
Interiér takové restaurace by byl pečlivě navržen s jedním cílem - odradit jakékoliv dítě pod 15 let od pouhé myšlenky na vstup. Na stěnách by visely grafy vývoje hypotečních sazeb a složité matematické vzorce. Toalety by byly vybaveny pouze splachovadly ve výšce 180 cm a místo veselých obrázků by na stěnách byly návody k sestavení nábytku z IKEA.
Menu pro skutečné dospěláky
Jídelní lístek by nabízel speciality, které by žádné dítě nikdy nepozřelo - extrémně hořké saláty, pokrmy s názvem „Brokolice surprise“ (kde překvapením je další brokolice) a dezert „Hořká čokoláda se špenátem“. Nápojový lístek by obsahoval položky jako „Matčiny slzy“, což by byla čistá voda servírovaná ve sklenici s nápisem „Za všechno můžeš ty, harante nevychovaná“. A samozřejmě, žádné slámky, žádné brčka, žádné veselé ubrousky. Pouze strohé látky, maximálně se složitými účetními vzorci, které by dokázaly rozbrečet i finančního poradce se třicetiletou praxí.
Personál vycvičený k dokonalosti
Obsluha by procházela speciálním výcvikem v ignorování dětských záchvatů a v umění servírovat jídlo s výrazem „už zase ty?“. Při každém sebemenším náznaku dětského povyku by personál okamžitě spustil automatizovaný systém přednášek o důchodové reformě a přínosech bariérové antikoncepce, vysílaný ze skrytých reproduktorů.
Místo dětských vysokých židliček by podnik nabízel „židle úzkosti“ - sedadla navržená ergonomicky tak špatně, že by se na nich nedalo sedět déle než tři minuty bez odborné fyzioterapeutické pomoci.
Daňové úlevy pro záchranu duševního zdraví národa
A nyní k tomu nejdůležitějšímu - daňovým úlevám. Můj návrh je jednoduchý: každý podnik, který dokáže udržet hladinu hluku pod 50 decibelů a zároveň má nulovou spotřebu dětských židliček, by automaticky získal daňové úlevy ve výši 30 % z běžného zdanění. Další 10 % by získal za každé instalované zařízení, které by odpuzovalo děti - od obrazů vyplňování daňového přiznání až po povinné poslechy projevů politiků o rozpočtové odpovědnosti.
Politici by tento návrh jistě přivítali s otevřenou náručí. Koneckonců, nic neříká „jsem státník!“ lépe než podpora podniků, které aktivně diskriminují část populace, která ještě nemůže volit. A jak všichni víme, většina politiků ve skrytu duše nesnáší kontakt s běžnými lidmi, natož pak s jejich hlučnými potomky.
Společenský přínos
Představte si tu krásu společnosti, kde by existovaly jasně vyznačené oázy klidu pro dospělé, kteří chtějí strávit večer bez zvuků připomínajících startující tryskáč kombinovaný s řehtačkou. Místa, kde by jediným létajícím objektem byl číšník spěchající s další rundou.
Rodiče by měli své „child friendly“ podniky s dětskými koutky a nekonečnou tolerancí k potravinám rozmáznutým po stěnách, zatímco ti bezdětní, nebo rodiče na útěku před vlastními potomky, by měli zase své útočiště.
Závěr
Samozřejmě, celý tento koncept je míněn s velkou dávkou nadsázky. Děti jsou naše budoucnost a zaslouží si své místo ve společnosti. Ale možná není tak špatný nápad vytvořit některé podniky jako oázy klidu pro ty, kteří si chtějí odpočinout od všudypřítomného hluku a chaosu.
Vždyť i rodiče si občas zaslouží večer, kdy jediným dítětem, o které se musí starat, je to vnitřní, které po třetí skleničce začíná tančit macarenu.
