Článek
Většina opatření a mediálního vzdělávání dětí se věnuje bezpečnosti a kriminálním aspektům působení online prostoru, což je bezesporu velice důležité a potřebné, nicméně je to jen jedna část nebezpečí, která na děti v online prostoru číhají. Dosud si ale jen málokdo všímá, jak snadno a masívně jsou naše děti manipulovány politickými, ekonomickými a sociálními narativy mohutně šířenými takřka bez omezení po internetu. Hodnověrných studií nebo statistik o tom, kolik dětí a mladých lidí zasáhla konkrétně ruská či jiná propaganda, je jako šafránu. To ale neznamená, že problém neexistuje.
Právě naopak. Znám ze svého okolí sedmiletou holčičku, která se naučila plynně mluvit rusky sledováním na internetu ruských pohádek a dětských klipů prošpikovaných ruskou propagandou, dezinformacemi a pokrouceným výkladem historie. Nemám nic proti ruštině, je to jazyk jako každý jiný, ale mám hodně proti ruským lžím, vtloukaným do hlav dětí už od útlého věku.
Chytrá propaganda vždy míří na děti
Dětská mysl sice nepřichází na svět jako zcela nepopsaný list, přesto je ale v podstatě bez základních pojmů a zkušeností. Svět poznává prostřednictvím emocí, zážitků, zkušeností, podnětů a vědomostí, které mu předává prostředí, v němž se vyvíjí a vyrůstá. Dítě se dřív učí cítit než přemýšlet. Navíc všechny podněty a informace, které na počátku dítě vstřebává, mají stejnou hodnotu, neboť je nemá s čím porovnávat. Ještě v předškolním věku jsou děti stále silně náchylné k emotivním a sugestivním manipulacím. Postavy fungují jako modely a dítě od nich přebírá nejenom chování, ale i hodnoty a postoje – kdo je hrdina, kdo nepřítel a co je správné. Čím jsou děti starší, tím více chápou, že sdělení může mít i záměr někoho o něčem přesvědčit. Avšak skutečně dospělé porozumění přesvědčovacím snahám přichází mnohem později a není obvyklé ani u dětí kolem 12 let[16].
Chytrá propaganda vždy míří na děti, protože si její tvůrci dobře uvědomují, že právě u nich má větší šanci zakořenit. Využívá nejenom toho, že malé děti jsou snadno manipulovatelné a jejich naprogramování bude dlouhodobé nebo i trvalé, ale důmyslně zneužívá i skutečnosti, že pro mladé lidi je důležité mít ideály. Masívně proto míří i na ty, kteří jsou ve věku pochybností, teprve hledají sami sebe, jsou velmi nejistí a snadno se mohou stát oběťmi manipulace.
Silnou stránkou propagandy je, že postupuje přímočaře a jednoduše. Na složité problémy nabízí jednoduché a jasné odpovědi. Poskytuje snadná řešení a světu, který vypadá chaoticky a složitě, dává smysl. To dětem a mladým lidem vyhovuje. Jednoduchý černobílý svět, který je srozumitelnější. Svět, který ale vede k polarizaci společnosti, k nenávisti, k radikalizaci a nezřídka i k fašismu[1].
Sice existuje řada studií, které jasně ukazují, jak extrémní tlak dezinformačního prostředí je na děti vyvíjen, jak jsou děti a dospívající digitálními dezinformacemi obrovsky zranitelní a jak slabé jsou jejich schopnosti hodnotit online dezinformace a manipulace[2], ale nikdo se jimi příliš nezabývá.
České děti na internetu – děs, běs a hrůza
Zákon[3],[4] říká, že dítě může udělit souhlas se zpracováním osobních údajů, tedy založit si někde nějaký účet pro používání online služeb, pokud je mu alespoň 15 let. To je však jediné ustanovení českého práva, které stanoví věk dítěte i pro používání služeb sociálních sítí. Většina sociálních sítí nicméně stanovuje pro zakládání účtů nižší věk, nejčastěji 13 let[5]. Znamená to tedy, že děti ve věku 13 až 15 let musí mít pro přístup na většinu sociálních sítí souhlas rodiče nebo zákonného zástupce. Děti do 12 let nemají na sociálních sítích vůbec co dělat. Některé sociální sítě sice disponují speciálními dětskými účty s omezenými funkcemi a, jak jejich provozovatelé rádi deklarují, se zvýšenou ochranou před závadným obsahem, ale i ty by měly být pod dohledem rodičů. Co je podle provozovatelů sociálních platforem závadný obsah a jak jej kontrolují, raději ponechám stranou.
Skutečnost je bohužel katastrofálně odlišná. Obrovská mezera mezi právem, realitou a praxí platforem vede k tomu, že minimální věk pro používání sociálních sítí prakticky nikdo nedodržuje, nikdo neřeší kontrolu a sankce a platformy navíc na ověřování věku zvysoka kašlou. Naprostou většinu sociálních sítí by tak děti mladší 15 let vůbec neměly používat. Bohužel opak je pravdou. Minimálně alespoň u jedné platformy porušuje pravidla dokonce 99 % dětí mladších 13 let. Nejčastěji využívají WhatsApp (96 %), Instagram (59 %) a TikTok (52 %). Většina sleduje také YouTube (95 %), protože se může na videa dívat i bez přihlášení. Podobné rozvrstvení ve využívání sociálních sítí a online služeb platí i pro starší a dospívající děti[6].
A není tudíž ničím neobvyklým vidět dvouleté dítě v kočárku, jak na mobilu mastí nějakou online bojovku či co, zatímco jeho matka v poklidu nakupuje v supermarketu. Hlavně, když dítě dá pokoj a nezlobí.
Ruská pohádka jako nástroj propagandy
První ruský kanál ve svých dětských spotech, jež jsou pro svoji profesionální kvalitu hojně přebírány i sociálními sítěmi, cílí svoji propagandu právě na malé děti[7]. V jednom z nich ukazuje ruského chlapce, který usiluje o mír, zatímco jeho ukrajinský kamarád mlátí všechny ostatní klackem. Ukrajinský chlapec se postupně spojí se spolužáky z Německa a ze Spojených států a všichni tři společně bijí ostatní. Podobné schéma s nejrůznějšími podprahovými sděleními, např. že Ukrajinci nejsou samostatný národ, se snaží ruská propaganda valit všemi možnými cestami a jejich dopad na děti na sociálních sítích rozhodně není zanedbatelný.
Generace Z a dospívající jsou důležitý cílem manipulací
Puberťáci, dospívající a generace Z jsou jedním z důležitých cílů propagandistů a dezinformátorů. Cílí na ně prostřednictvím nejmodernějších technologií a prostředků, které sami mladí lidé hojně využívají.
Prostřednictvím krátkých videí, kterých je na sociálních sítích, např. na TikToku, nepřeberné množství, sdílejí emotivní nebo virální obsah, hudbu nebo humor, kombinované s propagandou a dezinformacemi. Videa vypadají velmi autenticky a lidsky, což v očích mladých lidí zvyšuje jejich důvěryhodnost[8].
Zhruba polovina mladých lidí uvádí, že sociální sítě jsou jejich hlavním zdrojem zpráv a informací[9],[10]. K šíření narativů se proto najímají nejrůznější influenceři nebo se vytvářejí falešné profily, které se tváří jako běžní uživatelé[11]. Působí důvěryhodně a do svých podcastů nebo do obsahu nenápadně vkládají buď propagandistické a manipulativní názory, nebo zde rovnou šíří dezinformace.
Propaganda se často převléká do atraktivního a přitažlivého kabátu. Humor, memy, herní videa nebo sestřihy zjednodušují složité politické otázky na úroveň typu dobrý proti zlému. Legrační či posměšné videoklipy a pranky často slouží k zesměšňování a dehonestaci nejenom nejrůznějších osob, ale i etnických či národnostních skupin.
Na témata, která se ve společnosti diskutují nebo mladé lidí pálí, jako jsou třeba ekonomická a politická situace, možnosti uplatnění, migrace a spousta dalších, často cílí obsah zaměřený na emoce – obavy o budoucnost, strach, hněv nebo nenávist.
Propaganda a dezinformace se nezřídka objevují i v herních komunitách nebo na diskusních platformách a mladý nezkušený člověk se mnohdy nechá doslova utlouct jednoduchými a zdánlivě pravdivými argumenty, které mnohdy ani neomílají lidé, nýbrž příslušně vytrénovaná umělá inteligence[12],[13]. Mladým lidem je např. předkládána myšlenka, že za vším stojí Západ, že ten chce válku, zatímco druzí, např. Rusko, usilují o mír a záchranu jejich tradičních hodnot. Často jde i o vytvoření konfliktu mezi generacemi nebo v rámci určitých společenských skupin či komunit.
Verbovali šohajíka nejenom na vojnu
Cílem masívní propagandy není jen mladé lidi něčem přesvědčit, vnutit jim určitý názor nebo ideologii či vyvolat pocit marnosti a zbytečnosti včetně dojmu, že pravdu se stejně nedozvíme a na nic nemáme vliv.
Dnes zejména ruská mašinérie zneužívá sociální sítě a diskusní platformy i k verbování mladých lidí např. k protestním akcím, sabotážím a dokonce i k terorismu[14]. A tady už opravdu končí veškerá legrace.
Je vůbec možné se bránit?
Je. Děti jsou to nejcennější a chránit je musíme. Byť je to především úloha státu, obávám se, že necháme-li ochranu dětí na něm, hned tak se nedočkáme. Obzvlášť dnes, kdy si některé i parlamentní strany pletou svobodu slova s šířením lží a dezinformací.
Mnohé ale mohou udělat rodiče. Především od nejútlejšího věku s dětmi mluvte. Nebudete-li s dítětem mluvit vy, začne s ním mluvit internet a umělé inteligence. Učte děti myslet, ne přejímat názory. Mluvte s nimi o tom, co vidí a slyší. Mnohem lépe než zákazy, příkazy a strohá konstatování, že to či ono je špatně, vnímají děti rozumná varování před možnou manipulací a případné vysvětlení, kde se může ukrývat a proč. Vysvětlování a varování u dětí fungují mnohem lépe, neboť významně podněcují jejich přirozenou opatrnost[15]. Dívejte se, co na sítích sledují, a mluvte s nimi o tom.
Budujte v dětech důvěru k sobě, nechte je se ptát a buďte trpěliví a přesvědčiví ve vysvětlování. Naučíte-li děti myslet, ptát se a dostávat od vás odpovědi, budou později a zejména v dospívání mnohem lépe připraveni čelit propagandě, manipulacím a dezinformacím.
A pamatujte. Sociální sítě nejsou dětská hračka sloužící k tomu, aby děti daly pokoj. Sociální sítě jsou velmi složité a často nebezpečné mediální prostředí. Vyznat se v něm je pro dětskou duši hodně náročné a není divu, že mnohé děti podlehnou jeho temné straně.
Zdroje:
[5] KOPECKÝ, Kamil. Věkové hranice pro zakládání účtů na sociálních sítích a dalších službách. E-Bezpečí, roč. 9 (2024), č. 1, s. 38-39. ISSN 2571-1679. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php?view=article&id=3872
