Článek
Navazuji na článek, který jsem zveřejnil před dvěma dny. Ačkoliv se týkal podle mne velice aktuálního a důležitého tématu omezování svobody a plurality veřejnoprávních médií, přečetlo ho doposud celých 81 lidí. Navíc, ačkoliv vůbec nešlo o diskusi zda platit nebo neplatit poplatky, většina mých známých, kteří tvrdili, že ho četli, ho pochopila právě takto.
Byl ale především o tom, že žádný způsob financování veřejnoprávních médií nijak nezaručuje jejich politickou nezávislost a humbuk kolem poplatků je jen mlhou, která má zastřít skutečné cíle vlády ovládnout média. Asi jsem ho špatně napsal.
Takže to po dnešním představení návrhu novely zákona vezmu tentokrát stručně a snad i srozumitelně. Aby bylo jasno, jakou boudu na česká média veřejné služby naše vláda ušila.
Na dnešní tiskovce (14. 4. 2026) nám pan ministr Klempíř vykreslil v růžových barvách budoucnost a nezávislost českých médií veřejné služby. Podle návrhu zákona budou financována ze státního rozpočtu s každoroční valorizací zohledňující inflaci, z vlastní činnosti (reklamy, prodej licencí, výroba apod.) a z darů, jak zdůraznil velký odborník na všechno Filip Turek, můžeme prý klidně poplatky platit dál, když chceme. Do programové činnosti nesmí zasahovat žádný státní ani politický subjekt. Nezávislost prý bude podpořena i tím, že hospodaří s vlastním majetkem odděleným od státu a kontrolovat hospodaření bude Nejvyšší kontrolní úřad. Rady České televize a Českého rozhlasu budou ponechány tak, jak jsou.
Způsob financování nijak nezaručuje nezávislost médií veřejné služby
Existuje mnoho cest a způsobů, jak veřejnoprávní média, bez ohledu na způsob financování, učinit z větší či menší části závislá na státu a manipulovatelná politiky. Studie Evropského monitoru médií (Media Pluralism and Media Freedom Monitor) za rok 2025 jasně ukazují, viz obrázek, že riziko politického ovládání médií veřejné služby je na způsobu jejich financování naprosto nezávislé.
Riziko ovlivňování médií veřejné služby v EU
Už částky uvedené v návrhu zákona na příští rok, 5,7 mld. Kč pro televizi a 2 mld. Kč pro rozhlas, okradou televizi o 1 mld. Kč a rozhlas o 400 milionů oproti předpokládaným příjmům v roce letošním. V této souvislosti se však začíná zdát logickým i duplicitní a jinak nepříliš pochopitelný poslanecký návrh na zrušení poplatků pro některé skupiny obyvatel již od poloviny roku. Prý, aby to bylo rychle, deklarovali unisono Tomio Okamura a Patrik Nacher, a že plní vládní program. Teď se jeho smysl zdá být srozumitelný – snížit už letošní příjmy veřejnoprávních médií tak, aby politici na začátku příštího roku mohli říkat: „vždyť jste dostali stejně, případně i více, než vloni“.
Financování z darů je další velice schůdná cesta, jak politicky a těžko kontrolovatelně ovlivňovat nejen veřejnoprávní média. Cesty a cestičky si jistě dokáže představit každý sám.
Rady budou ponechány tak, jak jsou
Rada České televize a Rada Českého rozhlasu jsou volené orgány, které mají pravomoc jmenovat a odvolávat generálního ředitele, schvalovat rozpočet a závěrečný účet, kontrolovat plnění rozpočtu, schvalovat dlouhodobé programové, technické a ekonomické plány a zřizovat Dozorčí komisi, jejímž úkolem je sledovat, zda jsou peníze a majetek využívány účelně a hospodárně. Jinými slovy dokonale ovládat obě média. A právě jmenování a odvolávání členů těcho orgánů a nastavování finančních procedur považují Evropská audiovizuální observatoř i Media Pluralism Monitor 2025 za hlavní rizika a cesty, jak politicky ovlivňovat veřejnoprávní média. Model financování médií veřejné služby musí proto obsahovat tak silné pojistky a brzdy, aby zneužití dokázaly účinně zabránit. Kampak se poděly? Nějak je v novém zákoně nevidím.
A jak je to u nás? Radu Českého rozhlasu, čítající 9 členů, volí a odvolávají Poslanecká sněmovna, 6 členů, a Senát, zbývající 3 členy. Podobně 18člennou Radu České televize, volí a odvolává jak Poslanecká sněmovna, 12 členů, tak Senát, 6 členů. Byť kandidáty do rad mohou navrhovat různé organizace, poslední slovo má Parlament. Ten Parlament, který např. před několika dny ze seznamu kandidátů vyřadil herce Čermáka, nebo dlouholetého televizního zpravodaje Tomáše Etzlera. Jinými slovy, obě české rady jsou dnes už v podstatě v rukou naší vládnoucí garnitury, a nejsou-li, tak brzo budou. Mimochodem, o volbě do rady České televize se bude v Parlamentu jednat už tento týden.
Mlhavé priority
Hlavním posláním České televize a Českého rozhlasu bude podle ministra Klempíře kvalitní, nezávislé a důvěryhodné zpravodajství, vzdělávání, kultura a až poté zábava. Kam se podělo třeba regionální vysílání, pořady pro menšinové diváky a národnostní menšiny, které se komerčním médiím nevyplatí, online služby, technický rozvoj a spousta dalších úkolů médií veřejné služby. Že by zůstala jen osekaná hlásná trouba populistické vlády a laciná kultura, neboť na tu pořádnou nezůstanou peníze ani když, jak rovněž prohlásil ministr Klempíř, budou ředitelé přece šetřit?
A tak se klidně můžeme dočkat toho, že bez ohledu na způsob financování budou česká veřejnoprávní média brzy plně v rukou vlády a ta si z nich udělá hodného a poslušného psíčka, ňafajícího jen vládní propagandu, je už jen otázkou času. Je to tentokrát jasné a srozumitelné?
