Článek
Ruská válečná doktrína
Bývalý i současný náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov napsal na začátku roku 2013 pro ruský Vojensko-průmyslový kurýr (Военно-промышленный курьер) pozoruhodný článek[1] ve kterém přiblížil koncept nových válek, pro které se vžilo označení hybridní války (Hybrid Warfare) nebo nelineární války (Non-linear War). Hlavní myšlenkou článku je skutečnost, že hranice mezí mírem a válkou se stírají a mnohdy není zřejmé, že válka již probíhá .
Jde o stav neustále permanentní války, kdy prakticky nelze rozlišit, zda válka probíhá, nebo ne. Gerasimov zdůrazňuje, že asymetrickými způsoby, resp. hybridní válkou lze porazit i silnějšího protivníka. Mezi možné způsoby patří nasazení speciálních sil nebo využití vnitřní opozice daného státu k vytvoření permanentní operační fronty přes celé území nepřítele. K dosažení politických a strategických cílů již nejsou zbraně potřeba, resp. existují účinnější nástroje. Pro dosažení cílů je mnohdy vhodnější použít politických, ekonomických, informačních, humanitárních a dalších nevojenských opatření, včetně protestního potenciálu lidí cílové země.
Jako každá válka má i hybridní válka svoje zbraně. Kromě zbraní konvenčních, tedy těch, které slouží k ničení živé síly a majetku protivníka, jsou to kybernetická válka a psychologické působení.
Kybernetická válka
Jako kybernetická válka, Cyber War nebo také Cyberwarfare, se označují virtuální konflikty vyvolané útoky na počítače nebo informační systémy protivníka. Útoky se obvykle uskutečňují v kyberprostoru zejména prostřednictvím internetu. Záměrem je narušit nebo znemožnit činnost finančních, správních, vojenských anebo strategických systémů. V kybernetické válce se podle hesla účel světí prostředky využívá široké spektrum nejrůznějších typů útoků. Patří k nim i sabotáž zneužitím řídícího systému, jehož důsledkem je poškození nebo vyřazení z činnosti vojenské, ale i kritické nebo důležité civilní výrobní, komunikační nebo servisní infrastruktury.
Psychologické působení
Kybernetický prostor však poskytuje i neomezené možnosti jak bez boje útočit na celou společnost, psychologicky působit na obyvatelstvo, šířit propagandu a dezinformace, zpochybňovat politické struktury, orgány státní správy a samosprávy země, narušovat chod státu a jeho ekonomiku, ovlivňovat mínění, názory, nálady a rozhodování obyvatel, podkopávat morálku ozbrojených sil, polarizovat společnost, stupňovat negativní emoce a dokonce i vyvolávat nejrůznější konflikty.
Zatímco proti kybernetické válce jsme se naučili více jakž takž bránit, obranu proti psychologickému působení jsme zejména v našich postkomunistických zemích totálně zanedbali. Dnes a denně hltáme hoaxy a fejky a rozesíláme je kamarádům a známým. Propagandě, dezinformacím, konspiračním teoriím, překrucování pravdy, ale i vysloveným lžím jsou někteří z nás ochotni naslouchat a věřit natolik, že se dokázaly stát oficiálními volebními programy některých politických stran a argumenty politiků v médiích a v televizních debatách. A kolik z nás se podle nich rozhodovalo ve volbách?
Hybridní válka
Hybridní válka[2] je válečný konflikt[3] vedený vojenskými a nevojenskými prostředky s cílem znásobit jejich kombinací účinek působení na protivníka. Alespoň jednou stranou konfliktu je obvykle stát. Důležitou roli při dosažení cílů hrají právě nevojenské prostředky v podobě psychologických operací, šíření propagandy a dezinformací, ekonomických sankcí, embarg, kriminálních aktivit, teroristických aktivit a jiných podvratných činností obdobného charakteru. Hybridní válka může navíc začít mnohem dříve, než otevřený ozbrojený konflikt. Moderní a dostupné digitální komunikační technologie, internet, sociální sítě a široké veřejnosti otevřený a prakticky nikým neřízený informační prostor umožňují mnohem dříve, než se začne střílet, zahájit plíživou, ale velice účinnou válku právě v kybernetickém prostoru.
A když se rozhoří i konvenční konflikt, nabývá hybridní válka obzvlášť obludných rozměrů a její dopady mohou být ještě drastičtější. Dokáže rozkládat morálku vojáků, ovlivňovat myšlení válkou strádajících a unavených obyvatel, nabourávat jejich důvěru ve vedení země a armády, zpochybňovat kroky a rozhodnutí vlády a parlamentu, diskreditovat představitele země, zasévat semena kapitulantství, nahlodávat a podkopávat důvěru partnerů i humanitárních organizací.
V souvislosti s válkou na Ukrajině je třeba vzít do úvahy další věc, totiž jak moc jsou provázány kybernetická kriminalita, propaganda a dezinformace a jak nebezpečná je i době míru plíživá a nenápadná informační válka. Pouhé varování před kybernetickou kriminalitou a kybernetickými útoky je málo. Masívní propaganda, dezinformace a jejich psychologické působení na společnost a na každého z nás jsou mnohem nebezpečnější než nějaký virus v počítači, který sice může nadělat mnoho škody, ale nakonec se dá přece jen zlikvidovat. Propaganda a dezinformace poškozují naši mysl. Často nevratně. Mnozí z nás si zřejmě jen málo uvědomují, že kolem nás zuří již léta obrovská kybernetická dezinformační masáž a hybridní válka a my všichni jsme jejími pasívními či dokonce aktivními účastníky. A že je nanejvýš nutné se pokusit srozumitelně a jednoduše vysvětlit nejenom, jak taková informační a hybridní válka vypadá, ale jak hrozby rozeznat a jak jim nepodlehnout.
Na osvětu jsme se vykašlali a nejspíš bude hůř
Při pohledu do statistik by nám mělo začít být úzko. Podle dat Policie České republiky vzrostl mezi roky 2021 a 2022, tedy v době zahájení plnohodnotné ruské agrese na Ukrajinu, počet trestných činů spáchaných v kyberprostoru téměř dvojnásobně[12]. Počet kybernetických incidentů, tj. incidentů, které jsou potenciálně schopny narušit fungování kritické infrastruktury nebo klíčových funkcí státu, vzrostl mezi roky 2022 a 2023 rovněž dvojnásobně.
V EU bylo za období leden 2022 až srpen 2023 zaznamenáno 310 ověřených DoS[4] útoků[5], z nichž 50 % souviselo s válkou proti Ukrajině a 66 % mělo politickou či aktivistickou motivaci. Jen za rok 2023 bylo v zemích EU identifikováno 750[6] případů zahraniční manipulace s informacemi a vměšování, v roce 2024 jich bylo více než 500[7]. Podle výzkumu CEDMO[8] se v roce 2024 setkalo s dezinformacemi na internetu 40 až 50 % české populace. Šlo o desítky koordinovaných ruských kampaní cílících na manipulaci voleb do Evropského parlamentu a diskreditaci pomoci Ukrajině[9]. Navíc, podle průzkumů nedokáže zhruba 50 % Čechů určit, nakolik jsou pravdivé informace k tématům, jako je válka na Ukrajině, politika EK týkající se budoucnosti automobilového průmyslu, klimatické změny či energetická krize[10]. Děsivé zjištění.
A déšť dezinformací a lží na nás dopadá dál a dál, stále silněji a silněji. V Česku v současnosti funguje 51 webů[11], které šíří dezinformace a nejrůznější konspirace. Weby některých politických subjektů jim navíc velmi úspěšně sekundují. Zákazy nefungují a fungovat nebudou. Zlo nejde zakázat. Ale dá se na něj ukázat. A opět, pouhé konstatování faktů a snůška doporučení sem tam občas nestačí. Lidé musí nejenom vědět, jak se takové hrozby nazývají, odkud a kudy se k nám dostávají, ale také jak a proč na ně reagují tak, jak reagují, kde se v nich nebezpečí ukrývá a proč je to vlastně nebezpečí.
A to je osvěta. Masívní, jasná, nestranná, všem srozumitelná a doložitelná fakty. Osvěta, kterou jsme v minulosti velice zanedbávali. A děsím se toho, že naše současná vládní garnitura se jí zřekne zcela. Populismus a manipulace jsou, zdá se, nejspíš jejím základním modem vivendi.
[4] DoS (DDoS) útok spočívá v zahlcení serveru obrovským množstvím dotazů tak, že není schopen poskytovat svoje služby a ve většině případů navíc zkolabuje. Jde o jeden z nejjednodušších, ale velice účinných způsobů, jak zneschopnit např. službu veřejné správy. Obrana proti DDoS útokům není navíc jednoduchá.
