Článek
K politice se v médiích vyjadřuji minimálně. Výrazivo a chování premiéra při vystoupeních nejenom ve sněmovně, které je tak na úrovni řeznického psa, jak se říkalo nevychovancům za mého mlada, nemá cenu komentovat. Urážet ostatní umí každý, jen slušný člověk to nedělá. Totéž nezřídka platí o věrohodnosti jeho výroků. Že si Tomio Okamura plete šíření lží a dezinformací se svobodou slova, se jinak než osvětou bránit nedá. A to dělám. Avšak tentokrát se prostě nedokážu udržet.
Prostě jsou věci, které mne dokážou rozpálit do běla. Jako třeba nedávný výrok paní poslankyně Jany Murové, členky rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, v České televizi při diskusi o výdajích nového českého státního rozpočtu na obranu. Klidně si to pusťte, je to skoro hned na začátku, slabším povahám doporučuji zhluboka dýchat.
Nebudu rozebírat všechna vyjádření paní poslankyně, ale rozhodně by se s některými jejími výroky a spekulacemi dalo dost silně polemizovat. Hned zkraje třeba na otázku moderátora, zda by se měly dodržovat závazky, myšleno smluvní závazky dané partnerům v NATO, paní poslankyně odpověděla „není závazek jako závazek“, což už samo o sobě něco říká o tom, jak paní poslankyně vnímá zodpovědnost a důvěryhodnost. Ale což, když politici můžou veřejně urážet a lhát, jsou debaty o nějaké důvěryhodnosti a plnění závazků celkem druhořadou záležitostí.
Já ale chci mluvit o zbabělosti, cynismu a zcela otevřeném pohrdání nejenom sliby a závazky, ale i partnery v NATO a sousedními zeměmi. O lhostejnosti, absenci lidskosti a empatie. O tom, jak poslankyně českého parlamentu čeká, že válku za nás „vyžerou“, promiňte mi ten výraz, ostatní, na které jsme se my ve svém cynickém přepočítávání neštěstí na peníze nejenom křivácky vykašlali, ale odmítáme se s nimi společně podílet i na naší vlastní obraně.
Cituji paní poslankyni doslova: „Jsme členy NATO, ta obrana musí být v součinnosti s NATO. My bychom se měli věnovat nějaké části obrany, jiné části obrany bychom měli nechat ostatnímu členským státům a uvědomme si, že z hlediska umístění České republiky opravdu ve středu Evropy, než někdo napadne Českou republiku, tak musí napadnout okolní státy.“
Takže, pokud já paní poslankyni správně rozumím, my něco dáme, abychom nevypadali blbě, ale rozhodně ne tolik, kolik je potřeba, protože sami prý nemáme. Oni přece pochopí, že my jsme děsní chudáci a potřebujeme „peníze pro lidi“. A když nás někdo napadne, předpokládáme, že za nás pozabíjejí ty, kdo obranu za svoje peníze opravdu vybudovali. To není jenom svinstvo, slušnější slovo mne opravdu nenapadá, to je zrada partnerů a přátel.
Z toho se nevykecáme, jak slibuje pan premiér na samém začátku pořadu. Nakonec stejně budeme těmi, kdo za svůj pofidérní blahobyt a bezobsažnou mantru „peníze pro lidi“ prodali spojence, sousedy a přátele. A paní poslankyni bych doporučil, aby se porozhlédla po současných válečných konfliktech ve světě a poučila se, jak vypadá moderní válka. Možná by to bylo užitečnější, než opakovat floskule o efektivní, účelné a hospodárné „realizaci“ výdajů.
