Článek
Dnešní úvod mé pravidelné gastroglosy bude výjimečný. Začnu receptem, abych se přes Benátky postupně dostala až ke skladateli Richardu Wagnerovi (1813–1883).
Připravíme si malý sladký koláček z listového těsta plněný mandlemi a medem, popisovaný jako křupavá a voňavá sladkost.
Domácí taštičky inspirované specialitou Fagottino Lavena
Na 8 až 10 koláčků
Ingredience:
1 balení rozváleného listového těsta (275–320 g)
1 vejce na potření
20–30 g květového nebo akátového medu na dokončení
Na náplň
125 g jemně mletých mandlí
50–70 g květového nebo akátového medu
20 g jemného krupicového cukru
špetka mleté skořice podle chuti
1–2 lžičky vody podle potřeby
Postup:
Troubu předehřejte na 200 °C při horním a dolním ohřevu nebo na 180 °C při horkovzduchu. Pokud obal těsta uvádí jinou teplotu, řiďte se pokyny výrobce. Plech vyložte pečicím papírem.
Mleté mandle promíchejte s cukrem a případně se skořicí. Přidejte nejprve 50 g medu a směs propracujte lžící. Pokud se při stisknutí drolí, přidávejte po troškách zbytek medu. Je-li náplň stále příliš suchá, přimíchejte po lžičkách trochu vody. Hotová náplň má držet pohromadě a nesmí téct.
Vychlazené těsto rozviňte a nakrájejte na přibližně stejně velké čtverce. Podle rozměrů plátu jich vyjde asi 8 až 10. Na střed každého dejte menší lžíci náplně a nechte asi centimetr volného okraje. Čtverce přeložte přes náplň do trojúhelníků. Okraje lehce navlhčete vodou, přitiskněte prsty a potom je utěsněte vidličkou.
Koláčky rozložte na plech s rozestupy a potřete rozšlehaným vejcem. Potírejte jen vršky, aby vejce nestékalo na řezné hrany těsta. Pečte přibližně 15 až 20 minut, dokud se koláčky nenafouknou a nezezlátnou.
Med na dokončení mírně zahřejte, aby se dobře roztíral. Upečené koláčky přendejte na mřížku, a ještě teplé je potřete tenkou vrstvou medu. Nechte vychladnout.
Tyhle koláčky prý míval rád německý skladatel Richard Wagner. Do Caffè Lavena chodíval na čaj s pečivem nebo na koňak. Já si na tamních koláčcích několikrát pochutnávala.
Vždy obdivuji, s jakou lehkostí obsluha zvládá plnou kavárnu a venkovní zahrádku na náměstí svatého Marka. Z náměstí ke mně doléhala hudba živého orchestru a na stěně visel obrázek Wagnera. On sem totiž moc rád chodil a já se mu nedivím.
Skladatel a Benátky
Wagner Benátky miloval, nacházel tu klid i inspiraci. Město navštívil celkem šestkrát mezi lety 1858 a 1883, přičemž poslední pobyt tu byl bohužel završen jeho smrtí.
Poprvé přijel do Benátek 29. srpna 1858. Nejprve bydlel v hotelu Danieli. Poté se usadil v Palazzo Giustinian u Ca’ Foscari, kde dokončil druhé dějství opery Tristan a Isolda. Inspiraci čerpal mimo jiné ze zpěvu gondoliérů, který slýchával v noci.
Ještě před odjezdem psal budoucímu tchánovi Franzi Lisztovi, že ho ve velkých městech rozčiluje hluk kočárů. Benátky pokládal za nejtišší město na světě, a proto se rozhodl právě pro ně.
Benátky tehdy byly městem melancholie, krásy i úpadku, což byla ideální kulisa pro romantického tvůrce jeho typu. Prý si přál zemřít v Benátkách, mezi vodou a nebem.
A to se mu splnilo. Na poslední návštěvu Benátek dorazil 16. září 1882 a v Palazzo Vendramin Calergi prožil poslední zimu. Dne 13. února 1883, jen pár měsíců před sedmdesátými narozeninami, zemřel.
V Benátkách tehdy pobýval po premiéře Parsifala v Bayreuthu v roce 1882 a chtěl si odpočinout od pracovního napětí i zdravotních problémů, zejména od srdečních potíží, které ho dlouhodobě trápily.
Caffè Lavena
S Wagnerem mám jen málo společného, ale sdílím jeho lásku k Benátkám. Byla jsem tam sice vícekrát než on, ovšem vždy jen na pár dnů a nikdy jsem si při svém pobytu nepronajala celé mezipatro honosného paláce. V tom za ním zaostávám. Druhým naším pojítkem je ale Caffè Lavena, kam také moc ráda chodím.
Wagner a gastronomie
Tato stránka jeho života mě pochopitelně zajímá, zvlášť když se stává dalším dílkem v mozaice mých gastroglos.
Slavný německý skladatel si občas pochutnával na pečeném zajíci a jeho oblíbeným jídlem byly Blaue Zipfel, což jsou franské klobásky tažené v kyselém kořeněném nálevu.
V roce 1869 podle Cosimina deníku označil slib Friedricha Nietzscheho, že se vzdá masa, za nesmysl a aroganci. Podle Wagnera byl život plný kompromisů a člověk potřeboval dobrou výživu, aby mohl dělat něco užitečného.
Může překvapit, že se Wagner později vegetariánství sám zastával. Vedl ho k tomu především soucit se zvířaty. Silně na něj zapůsobil zážitek z mládí, kdy při lovu postřelil zajíce. Vzpomněl si na něj po letech, jak zaznamenala Cosima, právě při obědě s pečeným zajícem. Později napsal, že lidská důstojnost začíná soucitem se zvířaty.
Vegetariánství sice hájil, ale maso občas jedl. Podle vzpomínky pěvkyně Lilli Lehmannové mu úplný přechod na bezmasou stravu rozmlouval lékař.
K čemu se ještě musím vyjádřit
Nemohu vynechat jedno z nejcitlivějších témat v hudební historii. Wagnerův antisemitismus je součástí jeho životopisu. Adolf Hitler byl velkým obdivovatelem Wagnerovy hudby a nacisté ji využívali k propagandě. K tomu jim sloužil i festival v Bayreuthu.
Wagner zemřel v roce 1883, dávno před vzestupem nacismu, a nemohl už ovlivnit, jak s jeho dílem naloží.
Přiznám se, že jeho hudbu moc neposlouchám. Ale pokud měl tyhle koláčky opravdu rád, v tom bychom si rozuměli.
Zdroje:





