Článek
Následovaly ale reakce, které požadují atrakci zakázat, protože nepatří do 21. století a jedná se o týrání zvířat.
Na začátku si dovolím uvést, že koník pouze uklouzl a je v naprostém pořádku. Nejednalo se o kolaps z vyčerpání.
Jaká je ale realita fungování koňských povozů? Pohled na koně uprostřed automobilového provozu je divný. Navíc projíždět některé úseky trasy, kde fiakry jezdí, je nepříjemné i v autě.
Nicméně je dobré se podívat na to, jak je o koně skutečně postaráno.
Stanoviště pražských kočárů je na Staroměstském náměstí, jedna směna trvá 6 hodin. Koně musí mít k dispozici dostatek čerstvé vody k napájení a ochlazování. Součástí postroje určeného pro městský provoz je i tzv. plachetka, která zabraňuje znečištění vozovky koňskými výkaly. Koně mají speciální ortopedické podkovy s gumami v patkové části.
Ze strany organizací na ochranu zvířat je namítána zejména práce v nevhodných klimatických podmínkách, tahání těžkých kočárů s mnohdy až absurdním počtem lidí, hluk z provozu a smog. Na stránkách kampaně proti fiakrům je uvedeno: „Otázkou zde není, zda to zvládnou, ale zda vůbec máme nárok po nich něco takového požadovat. Jejich život by neměl být o pouhém přežívání v městech, zaslouží si plnohodnotný život tam, kde je to pro ně přirozené – na loukách či ve výbězích, kde mohou svobodně běhat.“
A ač podobné organizace určitě udělaly mnoho dobrého a v ochraně zvířat netřeba polevovat, nejsou zde argumenty trochu na vodě?
Těžko si představit klimatické podmínky v Praze, ve kterých kůň jako zvíře s dobrou termoregulací nebude schopen pracovat, ale kočí ano a turisté budou mít zájem projíždět se v kočáře. Ve stájích a na pastvinách také obvykle nebývá klimatizace či topení.
Přijmeme – li tedy verzi, že tažní a kočároví koně nepatří do kočáru, tak co s nimi. Tahání dřeva v lese je náročná a nebezpečná práce jak pro lidi, tak pro koně. Tato práce je nahrazována technikou, ale v některých místech je nezbytná. Bryčka je oproti tomu lehká a dokáže s ní manipulovat i jediný člověk.
Na ježdění se využívají lehčí plemena, i když české kočárové plemeno starokladrubský kůň (Equus bohemicus) je úspěšně používán jako služební kůň u policie. Několik párů tohoto plemene na Staroměstském náměstí také najdete. Navíc krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem je od 10. 7. 2019 zapsána na Seznam památek světového dědictví (UNESCO). Kde tedy jinde mají mít místo kočároví koně, když ne v historickém centru hlavního města. Skutečnost, že kůň je schopen pracovat i v rušném prostředí, je dáno jednak plemenitbou a také výcvikem. Opravdu nejde zapřáhnout do fiakru libovolného koně a projíždět se s ním po městě.
Proč by děti z měst nemohli vidět vrchol vozatajského umění práce s koněm, kdy ten je schopen fungovat i v městském provozu za téměř neviditelných pokynů kočího. Mají děti vídat jen podivně sešněrované poníky v malém kolečku na pouti (i když od této atrakce se již naštěstí upouští). Je opravdu tahání turistů v kočáře horší, než nakládání mnohdy obézních turistů na záda koně?
Pochopitelně třeba v Polsku se někteří koně chovají na pastvinách bez velkých zásahů lidí. Jde zejména o těžké koně tažných plemen, o která je mezi kupujícími čím dál menší zájem.
Jednou za čas jsou tito koně svezeni na velké trhy. Pokud chcete koupit koně, je třeba na tyto trhy přijet ráno, protože je zde hodně dobře platících kupců, kteří mají přistavené kamiony směr italská jatka. Opravdu chceme, aby takto dopadly i české chovy tažných a kočárových koní?
