Článek
Přišla-li řeč na automobilku Cupra, většina lidí si ještě pár let po jejím vzniku myslela, že jde „snad o nějaký Seat“. Ti znalejší uvedli, že je to označení nejvýkonnějších modelů, které Seat nabízí.
Ve skutečnosti se koncern VW, v rámci svých typických škatulat, kterými se snaží co nejlépe zhodnotit řadu v minulosti nakoupených značek, rozhodl v roce 2018 oddělit sportovní divizi Cupra od mateřského Seatu, a založil tak zcela novou značku.
Takový obchodní model není v automobilovém průmyslu ničím novým – takové Toyotě to s Lexusem funguje naprosto příkladně a srozumitelně. U jiných značek však podobné pokusy mohou na první pohled působit spíš jako experimenty koncernových stratégů, kteří zkoumají, nakolik lze zákazníka přesvědčit, že mu prodávají něco nového, ačkoliv jde ve skutečnosti jen o starý známý model s novým cool logem, trochou kosmetických úprav a dvojnásobnou cenovkou.
Já mám (pro své okolí občas poněkud otravný) zvyk pochybovat o „zjevných a univerzálních pravdách“, dokud se o nich nepřesvědčím na vlastní oči. Když se mi tedy před pár lety naskytla možnost vyzkoušet si – byť jen v krátkých časových oknech – několik modelů Cupra najednou, neváhal jsem. A začal jsem hned naprostým vrcholem toho, co mladá značka krátce po svém vzniku nabízela.
Cupra Formentor VZ5
Výrobní program nově osamostatněné bývalé divize Seatu tvořily zpočátku především modely mateřské automobilky, přeznačené a mírně přešité – nové jméno, trochu jiný oblek. Značkové hodinky nejistého původu.
Právě Formentor, představený v roce 2020, byl prvním skutečně svébytným modelem nové značky. Základ vozu samozřejmě tvoří koncernová platforma MQB Evo, kterou sdílí s Leonem i dalšími příbuznými v rámci koncernu. V dnešním globalizovaném světě to však mnoho neznamená. Technicky podobné vozy se mohou z pohledu řidiče lišit prakticky ve všem.
Ani v obyčejné verzi nevypadá Formentor nijak zle.
U Cupry jsou každopádně na svůj první vlastní model náležitě hrdí. A upřímně – právem. Přiznávám, že můj úsudek je jistě ovlivněn tím, že se mi do rukou dostalo to nejlepší, co tahle značka v danou chvíli nabízela. Vrcholem nabídky modelu Formentor je totiž verze VZ, což je zkratka španělského slova „veloz“, znamenajícího jednoduše „rychlý“. Takže taková Cupra Cuper. Tento model pohání osvědčený dvoulitrový motor TSI naladěný na 310 koní, spojený s koncernovým DSG – mimochodem velmi dobře naprogramovaným. Jenže někomu u Cupry to nestačilo. Chtělo to ještě něco navíc. Něco jako třešničku na dortu.
A tak do vrcholné varianty VZ přidali fenomenální pětiválec TFSI, známý například z Audi RS3 – objem 2.5 litru, výkon 390 koní. A k označení VZ jednoduše přičmárali pětku. Exkluzivní limitovaná verze Cupry Cuper byla na světě. Mělo se jí celosvětově vyrobit jen něco přes 5 000 kusů, nakonec jich vzniklo 7 000, z toho pár desítek dorazilo i do Čech. Masová záležitost to tedy rozhodně není.
Všechny tyhle indicie ve mně vyvolávaly přesvědčení, že půjde o pitomý, pozérský, nepoužitelný stroj pro lidi, kteří si potřebují něco dokazovat. A na eMkové BMW prostě nemají.
Jenomže… to auto je prostě fantastické. Jakožto zasmušilému melancholikovi se mi stává jen výjimečně, že bych se v autě smál. Vězte, že když jsem vystoupil z téhle věci, na tváři jsem měl výraz šťastného blbečka. Po dlouhé době mi hlavou proletěl ten skoro zapomenutý pocit: „Tohle prostě potřebuju.“
V matné temné modré, měděné a karbonové doplňky - nepraktické, ale efektní.
Původně jsem chtěl napsat, že tahle limitovaná edice je zbytečná, předražená a přidaný výkon k ničemu. Že chcete maximálně obyčejné VZko, které je o půl milionu levnější. Je to blbost. Chcete tohle!
Ukázalo se, že tohle auto dokáže přesvědčit, že právě vy jste ten, kdo umí využít – alespoň občas – opravdu všechno, co v něm je. Zdaleka ne proto, že byste byli tak excelentními řidiči. Zdaleka ne. Ono to tu totiž vlastně není tak úplně potřeba.
Jenže. Během pár minut mi bylo srdečně jedno, kolik technologie, asistentů, vektoristů točivého momentu nebo třeba neviditelných permoníků mi pomáhá jet tak, jak mám, a nezabít se. Pokud o nich nevím, nevidím je – a bavím se.
Užíval jsem si ten pocit, kdy zadek v zatáčce mírně a plynule ujede stranou, aby se vzápětí narovnal přesně tak, jak je potřeba, a auto bez náznaku zaváhání pokračovalo dál vstříc další zatáčce. A taky pocit, že to všechno je výhradně moje zásluha. Vím, že není. No a co?
Ve skutečnosti potřebujete v tomhle autě jen funkční mozek. Ten totiž ani sebelepší technika nenahradí. Pokud se rozhodnete ignorovat fyzikální limity, ve dvoustovce se do zatáčky prostě nevejdete ani v takovémhle autě.
Pokud tohle ale máte na paměti, auto vás přesvědčí, že jste Pan řidič – a ani v nejmenším neprozradí, kolik práce s vámi má. A díky výkonu, který je k dispozici, a jeho chytrému a vtipnému rozložení přesně tam, kde je zrovna potřeba (protože pustit to na zadek je prostě sranda), se bavíte i v rychlostech, které se – obvykle – vejdou do zákonných limitů. Přitom stále cítíte ohromnou sílu motoru, aniž byste měli pocit, že auto číhá na okamžik, kdy vás bude moci bezbolestně zabít.
Dnes už je to jinak, ale v době příchodu Formentoru byla boční silueta na SUV dost netypická.
Jak je možné, že jako zarytý odpůrce módy SUV a jejich „sportovních“ verzí se tady rozplývám nad jedním z nich, říkám si?
Jedno vysvětlení tu možná je. Tohle totiž vlastně není SUV. Jen tak má působit, protože… taková je současná móda. Ve skutečnosti je to jen trochu narostlý, mírně přizvednutý, jinak ale poctivý hothatch, byť v mantinelech koncernu VW. Uvědomil jsem si to až ve chvíli, kdy jsem Formentor viděl zaparkovaný vedle Tiguanů, Kodiaqů a dalších SUV. Najednou působil výrazně nižší. A když jsem se podíval pořádně, proporce vlastně neodpovídaly žádnému z těchhle „klasických“ SUV. Takže zase podvod. Ale - vlastně docela hezký.
No a pak je tu ten podvozek. Je divný. V tom nejlepším smyslu. Lidé, kteří jsou řidičští entuziasté staré školy z něj asi tak odvázaní nebudou. Nepotřebují ho. Amatérovi, jako jsem já, který prostě jen rád řídí, nijak fenomenálně ale rád, umožní takříkajíc instantně prožít za volantem pocity, které jsou pro něj jinak dosažitelné jen výjimečně. Ano, podvozky jsem v minulosti chválil u více současných modelů. Ale žádný z nich neměl motor s výkonem téměř 400 koní.
Nezkoušel jsem tohle auto příliš v režimu „Cupra“. Jednak proto, že v krátkém čase, kdy jsem ho měl k dispozici, mi nepřišlo rozumné pouštět se do větších akcí, jednak proto, že se mi nechtělo poslouchat podivný zvuk, který se v interiéru v tomhle nastavení ozýval. Nicméně i v režimu „sport“, kde je ten „atraktivní“ zvukový doprovod přítomen jen v dietnější, snesitelnější verzi bylo cítit, že si i s takto silným motorem podvozek poradí na výbornou.
O to překvapivější je pak komfortní nastavení. S lehkou nohou na plynu a chcete-li i s tibetskými vonnými tyčinkami v kelímku od kafe, udělá z auta naprosto bezproblémový rodinný vůz, proti jehož chování na cestě k moři nemůže žádný člen rodiny říci ani popel. Netvrdím, že je to nejměkčí nebo nejplavnější jízda na světě, ale rozhodně slušný průměr. A vzhledem k tomu, co je tohle auto zač a co umí, je to podle mně víc než vynikající.
No ano, pozérské. Tak Trochu. Ale upřímně, ladí to. Alespoň vizuálně.
Co jsem si ze zkušenosti s tímhle autem odnesl? Překvapení. Zase. A konstatování, že ať už je koncernová politika jakákoli, pořád i zde existují lidé, pro které radost z řízení není sprosté slovo. Díky za to, snad to vydrží.
Seznam zdrojů:
https://www.cupraofficial.cz/nase-dna/cupra-news/943-novy-clen-nejvyssiho-managementu-znacky-cupra
https://cs.wikipedia.org/wiki/SEAT_CUPRA
