Článek
O co tu vlastně jde
Když se v médiích objeví titulek „Revoluce v automobilové bezpečnosti? Nenápadná vychytávka ze Slovenska stojí pár korun, ale může výrazně snížit nehodovost“, většina lidí jen mávne rukou. Jiní se upřímně diví, proč to už dávno není povinné. Právě tenhle článek mě přiměl, abych si na to zkusil udělat vlastní názor a pokusil se zjistit, jak to s touhle „vychytávkou“ vlastně je.
Říká se jí přední brzdové světlo (FBL) a věřte tomu nebo ne, je to naprosto vážně míněný návrh. Zjednodušeně jde o světelný signál na přední části auta, který se rozsvítí při brzdění. Cílem je informovat například chodce, že se vozidlo skutečně zpomaluje. Má tedy jít o obdobu zadních brzdových světel, ale směrem dopředu. Zastánci konceptu argumentují, že by to mohlo zlepšit komunikaci mezi řidičem a ostatními účastníky provozu – zejména ve městě.
Proč se o tom mluví právě teď
Proč to tedy ještě nemáme? A proč se o tom mluví právě teď?
Celé téma se v pravidelných vlnách objevuje především v angloamerických a evropských médiích. Aktuální impuls v českém prostoru pravděpodobně souvisí s článkem na portálu Garáž.cz, který zmiňuje projekt slovenského inženýra Tomáše Holčika – a především studii rakouské univerzity TU Graz.
Co je TU Graz?
Přiznám se, že jsem původně čekal spíš nějakou okrajovou instituci, ale Technická univerzita ve Štýrském Hradci (Graz) je ve skutečnosti zřejmě renomovaná technická škola. V oblasti dopravního inženýrství a simulací patří v rámci Rakouska i celého DACH regionu mezi uznávané instituce. Vědci jako Ernst Tomasch nebo Wolfgang Schubert mají za sebou desítky odborných publikací v oblasti dopravních simulací, bezpečnosti a vývoje systémů ADAS. Jinými slovy: rozhodně to nejsou žádní hlupáci. Právě naopak.
O čem ta studie opravdu je
Tak proč celá ta věc působí tak zvláštně? Vědci a inženýři často záměrně omezí realitu jen na to, co mohou simulačně otestovat. Je to běžný a legitimní postup v technických oborech: zvolí se hypotéza, nastaví se jasné podmínky, a v nich se měří rozdíl. Nikdo neřeší, jestli by daný prvek šel bez problémů zavést do provozu – ani jestli by ho zákon povolil.
A právě v tom jsem narazil na zvláštní rozpor – kouzlo i past zároveň. Studie totiž neříká: „Zaveďme přední brzdové světlo.“ Říká jen: „Při modelové simulaci X dopravních nehod by mohlo přední brzdové světlo vést k rychlejší reakci – a tím ke zmírnění nebo zabránění nehody v určitém procentu případů.“
To je naprosto korektní výrok. Problém přichází, když se akademický jazyk přenese do veřejného prostoru. Z neutrální simulace se v překladu stává: „Auta to musí mít! Zachraňuje to životy!“
Věda vs. veřejné mínění
Na první pohled může podobná studie působit dojmem, že jde o „další průzkum“ typu STEM nebo Median. Jenže to je zásadní omyl. Akademický výzkum tohoto typu je konstruován úplně jinak. Průzkumy veřejného mínění se často prezentují samostatně – bez zveřejnění metodiky, bez kontextu a bez toho, aby se staly součástí nějakého většího rámce. A podle toho občas také vypadají.
Vědecká práce oproti tomu stojí na systematickém postupu a jasně definovaném cíli. Simulace nebo podobný „průzkum“ je jen jeden dílek skládačky, který má přispět k celkovému pochopení problému. Cílem není ovlivnit veřejnost ani okamžitě prosadit změnu, ale získat poznatky, které se dají dále testovat, ověřovat a případně zavést do praxe.
Když se věda stane titulkem
Právě tady se to často láme. Vědec ve studii napíše něco jako: „Naše simulace ukazují určitý potenciál v jasně vymezeném kontextu.“ V médiích se ale objeví článek s nadpisem „Zelené světlo ze Slovenska může zachraňovat životy. Auta by ho měla mít všechna!“ A z logicky vystavěného dílčího experimentu se rázem stává hotové řešení. Čtenář, který si přečte takový článek, často získá dojem, že jde o dávno připravený systém, který někdo jen z nepochopitelných důvodů zdržuje. A právě tím se z původně neutrální studie stává nástroj pro emoci, PR nebo politiku. Ne nutně úmyslně – ale téměř nevyhnutelně.
Role vědy a realita praxe
Takže zpátky k základní otázce: Neuniká nám něco? Nejsou ti vědci chytřejší, než to vypadá? Ano, jsou. Ale dělají to, co se od nich v jejich oboru čeká. Simulují, ne rozhodují. Testují hypotézy, neformují legislativu. Výsledky prezentují do akademického světa, ne do BESIPu nebo na dopravní odbor.
Studie TU Graz tedy není nesmysl. Je to simulační cvičení na hypotéze, která může být v provozní a právní realitě slabá až zavádějící. Ale chyba není ve studii samotné, spíš v tom, jak je interpretována mimo vědeckou sféru — bez pochopení jejích limitů a kontextu.
Co víme o slovenském testu
Z dostupných zdrojů vyplývá, že ve slovenském projektu šlo spíš o uživatelské testování než o rozsáhlou vědeckou práci. Podle dostupných údajů se většina účastníků testu vyjádřila, že se díky FBL cítila bezpečněji – například při odbočování, jízdě v pruzích nebo na přechodech. Nejde ale o tvrdá data s kontrolní skupinou, spíš o subjektivní dojem z pohledu samotných řidičů. Pozitivní ohlas příliš nepřekvapí – lidé, kteří si FBL nechali v rámci testu dobrovolně namontovat, k němu nejspíš neměli úplně skeptický vztah. I to je důležitý kontext, byť v médiích většinou zaniká.
Má to budoucnost?
Má to tedy vůbec nějaký smysl? Ano, ale jiný, než by si leckdo přál. Přední brzdové světlo může mít význam v kontextu vývoje autonomních vozidel, kde vizuální signály mezi vozidly a chodci či dalšími auty získají zcela nový rámec. V takovém světě bude interakce „člověk – stroj“ daleko víc závislá na neverbální signalizaci. A v tomto ohledu je koncept FBL naprosto legitimní oblastí výzkumu.
Ale ne, opravdu to není téma na letošní říjen. Podle dostupných informací, které se mi podařilo dohledat, v tuto chvíli neexistuje žádná legislativa (ani návrh) v EU, která by FBL jakkoli řešila. Ani UNECE, ani národní autority ho nezmiňují. Vývoj systému by byl nákladný, neexistuje shoda na jeho přínosu a odborná obec se na jeho smysluplnosti neshoduje.
Na Slovensku je však situace jiná. V roce 2025 byl do parlamentu předložen návrh novely zákona, který by umožnil dobrovolné používání FBL u osobních i nákladních vozidel. Návrh vychází z místních výzkumů a testovacích programů a počítá s tím, že by světlo bylo zelené, aktivovalo se společně se zadními brzdovými světly a jeho montáž nebyla povinná. Pokud novela projde, mohla by vejít v platnost v polovině roku 2026. Možná tak za pár let díky Slovákům získáme tvrdá data o užitečnosti či zbytečnosti podobného zařízení.
Proč to není tak jednoduché?
I kdyby se jednou rozhodlo o masovém zavedení FBL, nemusí to automaticky znamenat větší bezpečí. Právě naopak – existuje celá řada praktických problémů a rizik, které se ve veřejné debatě příliš nezmiňují. Dopravní signalizace je dnes už tak zahlcená, že každý nový prvek nese i potenciál pro zmatek a nedorozumění.
Další světlo navíc může v městském provozu snadno zaniknout v záplavě jiných světelných efektů. Místo větší bezpečnosti může naopak vzniknout větší informační šum – zvlášť v noci, dešti nebo při odrazech od jiných vozidel. A co hůř, v některých situacích může FBL dokonce svádět k chybné interpretaci: například když se světlo rozsvítí i při mírném zpomalení bez úmyslu zastavit, chodec může situaci vyhodnotit špatně a vstoupit do vozovky.
Zkušenost také ukazuje, že přílišná závislost na technice oslabuje instinktivní opatrnost. Tam, kde dřív rozhodoval oční kontakt mezi řidičem a chodcem, může světelný signál působit jako zjednodušení – ale i jako past. Pokud se na něj lidé naučí spoléhat, jeho výpadek nebo porucha může mít vážné následky. A pokud se stane standardem, bude muset být důsledně chráněn proti zneužití.
Jistě, FBL jako takové není samo o sobě nebezpečné. Pokud by nefungovalo, jednoduše se nic nestane. Ten, kdo se na něj naučil spoléhat, možná zpozorní nebo si nebude jistý. Ale co když například díky poruše začne svítit stále? K nehodě dojde většinou tehdy, pokud někdo přestane vnímat běžné signály provozu. Riziko tedy nespočívá v poruše samotného zařízení, ale v lidských návycích, které se kolem něj mohou vytvořit.
Všechno to jsou aspekty, které by si zasloužily vlastní výzkum. Ale v mediálních zkratkách na ně obvykle nezbývá místo.
Co je vlastně ta správná otázka?
Možná bychom se neměli ptát, proč už FBL dávno nemáme. Smysluplnější otázka zní, za jakých okolností by takový systém skutečně dával smysl – tak, aby opravdu pomohl. Ne jako nálepka na složitý problém, ne jako záminka pro politický marketing, ale jako součást promyšlené evoluce silničního provozu. Pokud k tomu někdy dojde, měl by ten krok stát na datech, ne na dojmu nebo ideologii. Na systémovém přístupu, ne na jednom, byť dobře míněném nápadu. A hlavně na pochopení, že i v jádru dobrý úmysl může napáchat škodu, pokud se z něj stane povinnost bez kontextu.
Zdroje:
https://www.eurekalert.org/news-releases/1086315
https://news.refresher.sk/185580-Vlada-chce-predne-brzdove-svetlo-pre-auta-aj-nakladiaky-Zmena-ma-zvysit-bezpecnost-na-cestach
https://www.researchgate.net/publication/372292121_Evaluation_of_a_Front_Braking_Light_for_Improving_Safety_in_Road_Transport
https://www.startitup.sk/zasadne-zmeny-pre-slovenskych-vodicov-novinka-ma-zlepsit-bezpecnost-na-cestach
https://www.frontbrakelights.com/milestones
https://www.teraz.sk/slovensko/zakotvit-sa-ma-povolenie-vyuzivat-p/891274-clanok.html
