Dodávka v saku, nebo osobák v montérkách? VW Caddy z roku 2021

Pátou generaci malé dodávky Caddy představil Volkswagen v únoru roku 2020. Hned od začátku bylo, k malé radosti mnoha řemeslníků a jiných drobných soukromníků jasné, že napříště bude jeho zařazení do divize užitkových vozů poněkud diskutabilní. Ne že by se snad VW rozhodl odvrátit od úspěšného segmentu malých obratných dodávkových vozů s šířkou a délkou rodinného kompaktu. Verze Cargo, splňující požadavky těchto zákazníků, zůstala nadále důležitou součástí nabídky. Jenže rozvoj progresivních technologií něco stojí a rada moudrých, směřující automobilku ke světlým zítřkům rozhodla, že efektivita výroby má přednost – a jejich sebevědomí bylo dost silné na to, aby věřili, že zákazník si kompromisů nevšimne. A když ano, tak mu to stejně nebude vadit. Použili osvědčenou strategii.

S Transporterem dokázali postupně s přibývajícími generacemi nabídnout neuvěřitelnou škálu variant, od malého valníku, skříňové dodávky, mikrobusu, luxusního MPV přes camper až po expediční vozidlo. Po pravdě, u Téčka se jim to opravdu podařilo na výbornou. A protože i marketing svého času zvládli, lidé ani moc nehudrovali, když platili za osobní verzi původní dodávky cenu odpovídající luxusní limuzíně. Takže Caddy byl další logickou volbou způsobu, jak z mála udělat více.

Přestože 5. generace na první pohled působí, jak jsme nakonec u koncernu zvyklí, jako v podstatě rozsáhlejší facelift generace předchozí, opak je pravdou. Ve své poslední generaci je Caddy od základu nový vůz, který má se svým předchůdcem z technického hlediska pramálo společného. Aby také ne. Nový Caddy i přesto, že na první pohled se to nezdá, liší od předchůdce takřka ve všem.

Auto stálo na nové podvozkové platformě MQB, která se postupně stávala společným základem většiny nových Volkswagenů. Řešení zadní nápravy ale bylo v rámci platformy poměrně unikátní. Nabídlo totiž údajně nejlepší možný kompromis mezi komfortem a nosností.

S tím logicky souvisí zásadně přepracovaný podvozek. Vpředu zůstává klasické zavěšení McPherson, vzadu ovšem byly listové pružiny dřívějších generací nahrazeny na každé straně tuhé zadní nápravy dvěma podélnými rameny, doplněnými pro stabilizaci v příčném směru panhardskou tyčí a odpružením ocelovými vinutými pružinami s asymetrickou charakteristikou, což má zajistit, že při malém zatížení se auto chová dostatečně komfortně a nemění přitom zásadně své chování na silnici ani plně naložené. Díky tomu se jízdní projev nového modelu značně posunul od typického užitkového auta směrem k osobním vozům a další obchodní úspěch byl v podstatě hotovou záležitostí.

Jistě, i tady platí něco za něco. Zvýšený komfort pro posádku s sebou nevyhnutelně přinesl nižší užitečné zatížení, než nabízely předchozí modely. Což bylo prvním zdrojem rozčarování pro ty, kdo si zvykli Caddy používat jako univerzálního pomocníka, kterým v případě nutnosti přestěhujete prakticky cokoli. A to i přes to, že hmotnost zátěže hodně přes půl tuny u osobní verze a více než 700 kg u nákladní nevypadá jako úplně málo. Jenže stará dobrá Caddyna uměla přeci jen něco jiného. Vtipným detailem bylo, že VW se snažil vypustit jakousi polooficiální informaci, že technicky údajně zadní náprava bez problémů zvládá stejnou i vyšší zátěž než staré, ryze užitkové řešení. Nicméně legislativa hovoří jasnou řečí, takže údaj zapsaný v technickém průkazu se prostě tomu co dokázal předchozí model rovnat nemohl. Rozčarování číslo dvě bude pravděpodobně cenová politika VW, ale to je věc, kterou jsem se v tomhle testu rozhodl ignorovat. Čistě z důvodu vlastní duševní hygieny.

Pravda je, že i do osobní verze dokážete čistě co do objemu stále v případě potřeby naložit europaletu. Zvolíte-li prodlouženou verzi, pak dokonce dvě. Výrobci včetně VW dnes obvykle neuvádějí přesnou maximální hmotnost nákladu. Z dobrého důvodu. Kvůli množství příplatků a variant výbavy se totiž může lišit klidně o sto kilo i víc. A to nejenže nevypadá dobře, ale zároveň to nutí zákazníka víc přemýšlet, co si vlastně objednává.

Takže jediná možnost, jak zjistit, kolik opravdu můžete legálně do svého vozu naložit, je odečíst údaje z TP o pohotovostní a maximální hmotnosti. Nicméně, jak jsem se před časem díky laskavosti příslušníků pomahačsko-chránících složek za cenu velmi mírnou a bez ztráty bodu náhodou přesvědčil, ani čísla v techničáku nejsou vytesána do kamene. Takže jistotu máte pouze tehdy, když auto převážíte.

Kufr je díky dodávkovému původu, vzhledem k vnějším rozměrům auta, poměrně velkorysý. Po roletku 760 litrů, po střechu 1213 litrů. Tato hodnota je pro řadu lidí jedním z nejdůležitějších parametrů výběru vozu. Přesto málokdo řeší například tvar a uspořádání zavazadlového prostoru, které je neméně určující pro to, kolik toho ve skutečnosti dokážete odvézt. I v této disciplíně ale nový Caddy získává plný počet bodů. Ve skutečnosti je docela možné, že spousta lidí kufr, který je tu k dispozici, vlastně nikdy úplně nevyužije. Místa je tu opravdu hodně.

Stejně jako podvozek, je i karoserie, přes svůj tvar přímo odkazující na starší generace, od základů nová. Nejlépe to vynikne, když 4. a 5. generaci postavíte vedle sebe. Nový Caddy se od předešlého liší nejen tvary, díky nimž i přes svou podobnost s předchůdcem mezigeneračně získal jistou drobnou dávku elegance, ale zejména v přímém porovnání je na první pohled zřejmé, že nový model je prakticky ve všech rozměrech znatelně větší kus auta. Délka karoserie je nyní téměř přesně 4,5 metru, což je skoro o 10 cm víc, než u minulé generace, přičemž rozvor se protáhl o 7 cm. Výška zůstala prakticky nezměněná, zato šířka se zvětšila o 6 cm, což se promítlo i do stejně rozšířeného vnitřního prostoru mezi zadními blatníky a samosebou i širších zadních dveří.

Automobil který jsem měl k dispozici byl navíc lakován tmavě modrým metalickým lakem. Ten, spolu se zatmavenými okny a stylovými 17 palcovými koly, přispěl k tomu, že podle mého názoru vypadal o něco více jako praktické rodinné auto, než přepracovaná dodávka.

Navíc pod kapotou měl jediný benzínový agregát, který je pro Caddy aktuálně v nabídce, přeplňovaný čtyřválec 1.5 TSI o výkonu 84 kW s nejvyšším točivým momentem 220 Nm, pohánějící přes sedmistupňové DSG přední kola, což ještě víc přispělo k dojmu, že rozhodně neřídím užitkové auto.

Už při prvním usednutí za volant tohohle vozítka mě mile překvapil jeho interiér. Samozřejmě na tom má zásluhu opět nemalá porce nadstandardní výbavy. Vzhledem k tomu, že jsem do auta v rozmezí pár dní přesedal jen z o málo skromněji vybaveného Golfu se samozřejmě nabízelo přímé srovnání.

A kupodivu, v mých očích nedopadlo pro Caddy vůbec tak špatně, jak jsem předpokládal. Z nějakého, mně ne zcela jasného důvodu, působí totiž na poměry koncernu útulným, až přátelským dojmem. Možná je to dáno pozicí za volantem, která je, podobně jako ve starších MPV (a ano, podobně jako v dodávkách) hodně vzpřímená, takže si připadáte trochu jako byste seděli na židli a nikoli v osobním autě. Což vám, spolu s ohromnou prosklenou plochou, kdy navíc všechna okna končí podstatně níž, než jste zvyklí z běžných aut, dává pocit úplného přehledu o dění okolo vás.

Díky společné platformě si můžete Caddy naspecifikovat z hlediska výbavy naprosto stejně jako kterýkoli osobní VW. Pracoviště řidiče tak, včetně celkem dobré polohy volantu, téměř v ničem nepřipomíná běžný užitkový automobil. A to i přes to, že ve skutečnosti sedíte poměrně nízko nad vozovkou, jak zjistíte na první křižovatce, kde zastavíte vedle libovolného SUV a podíváte se vzhůru na jeho řidiče.

A je tu další věc. Všude okolo vás je prostor. Spousta prostoru. Ani při své naddimenzované postavě jsem neměl nejmenší pocit stísněnosti nebo omezení jak okolo sebe, tak nad sebou. A to umožnilo konstruktérům další příjemnou věc, totiž umístit do interiéru vozu velké množství nejrůznějších odkládacích míst, o jejichž počtu i rozměrech si můžete v normálním osobním autě i SUV nechat jen zdát. Za všechny bych uvedl příklad kapsy ve dveřích, kde dost často bojujete, abyste do nich umístili láhev na pití. Někdy se dokonce musíte spokojit s tím, že tam nacpete maximálně půllitrovou PETku. V Caddy jsem do dveří nonšalantně šoupl dvě velké, 1,5l lahve vedle sebe, aniž by mi sebeméně překážely.

Dobrý dojem mi nijak nekazily ani zřejmě méně hodnotné (rozuměj tvrdé) plasty, použité na většině míst okolo mě. Mám dojem, že se stalo jakousi módou zaškrábat a poklepat na každé místo v interiéru auta, kam jen člověk s příslušnou dávkou obratnosti dosáhne, načež se zakoulí očima a patřičně zhnuseně, případně rezignovaně pronese ono odsuzující: „tvrdý plast!“ Upřímně řečeno, je mi naprosto jedno, jak tvrdý nebo měkký materiál je použit například na vrchu přístrojové desky, na částech dveří, na které my méně obratní nemáme šanci vůbec dosáhnout a podobně. Zvláštní je, že ten úplně nejnepraktičtější plast vůbec – lesklý, tvrdý, černý povrch, kterému se říká „klavírní lak“, neoznačuje za laciný skoro nikdo. Přitom právě tyhle díly vypadají po pár měsících jako po setkání s kapesním nožem.

Co se mne týká, hodnotný materiál, na kterém oko, případně jiná část těla spočine se zalíbením je například kůže, dřevo, případně nějaký ten hliník a podobně. Plast, měkký nebo tvrdý, je pořád jen plast, takže otázkou pro mě není jeho tvrdost, ale spíše to, je-li na pohled přijatelný či vyloženě hnusný. Jiná věc je, jak ten který plastový díl bude odolávat času a mechanickému poškození. V místech, kde se takového dílu chtě nechtě přeci jen musíte dotýkat, pak považuji za mnohem důležitější jeho tvar. Pokud máte například středový tunel špatně tvarovaný nebo nevhodně umístěný, bude vás tlačit do nohy, ať už je jeho materiál z kategorie „tvrdý“ či „měkký“. No a v tomhle interiéru musím říct, že mne ani po pár stech kilometrech v kuse netlačilo nic a nikam. Navíc z mého subjektivního pohledu tu mají plastové díly interiéru v rámci možností poměrně vkusný design a celkově se mi tvary palubní desky i prostoru okolo cestujících vlastně líbily. Myslím si, že ten příjemný vjem z interiéru zřejmě z velké části způsoboval pocit, že si tady nikdo na nic nehraje. Všechno je navrženo tak, aby byl vnitřek auta ergonomický, funkční a na pohled snesitelný. A to i přes to, že jsme stále v koncernovém autě.

Překvapivě i jízda s tímhle autem je příjemná. Má samozřejmě některá specifika, která vyplývají z koncepce, která se přeci jen od klasického osobního vozu liší. Jakmile jsem vykličkoval z Prahy a najel na dálnici, ukázalo se, že klíčovou hranicí je rychlost kolem 115 km/h. Právě tady se zničehonic zvedne aerodynamický hluk – jako by proudění narazilo na nový odpor. A když víte, že za obětovaných pár minut v cíli můžete cestovat pohodlněji, respektive tišeji, tak pro mě jasná volba. Škoda je, že jak se zdá, většinu tohohle nadbytečného zvuku má na svědomí těsnění dveří, které vypadá už na pohled jaksi jednodušeji než to, nač jsme dnes běžně zvyklí. Tak nějak jako u dodávky. Pokud tomu tak skutečně je, řekl bych, že ušetřit zrovna tady nebylo nejšťastnější řešení. Když jsme u dveří, chci zmínit ještě jednu drobnost. Caddy má zadní dveře posuvné a navíc poměrně široké, což považuji za velmi příjemné řešení.

Nese s sebou ale jeden drobný ústupek. Cestující na zadních sedadlech si díky tomu neotevřou okénka. Nemyslím, že by to měl být problém, klimatizace funguje i přes ohromný vnitřní prostor bezproblémově. Ale člověka zvyklého na auta s běžně otevíranými všemi čtyřmi okénky to v první chvilce překvapí.

Druhý drobný mínus pro mě přes všechna pozitiva znamenala nakonec samotná jízdní pozice. Na kratší vzdálenost ji kromě toho, že je zpočátku trochu nezvyklá, ale to se velmi rychle poddá, nemám až tak moc co vytknout. Navíc se mi bez problémů podařilo velmi rychle nastavit polohu sedadla i volantu tak, aby mi byla příjemná. Prostě jak jsem psal, tak trochu jako na židli. Ovšem židli velmi pohodlné, zřejmě i díky příplatkovým sedadlům ergoComfort.

Ten drobný mínus spočívá v něčem jiném. Když totiž sedíte takhle, nemáte možnost si protáhnout nohy dopředu tak jako u běžných aut. Takže po nějakých 200 kilometrech jsem se začal přeci jen trochu ošívat. Vyřešila to ale kratičká přestávka. Nohy si protáhnete podstatně rychleji, než tělo upoutané do řekněme méně pohodlného sedadla. Navíc je tahle drobná potíž spojená konkrétně s mou nadměrnou postavou a je pravděpodobné, že řidič konfekčnějších parametrů ji vůbec nezaznamená.

Ohledně motoru je to trochu oříšek. V autě jsem jezdil většinou sám, nebo ve dvou a v takové situaci výkon motoru i díky vcelku rozumně řadícímu automatu postačil na svižnou a plynulou jízdu. Ne rychlou a dynamickou. Svižnou.

84 kW se může zdát málo, ale pokud nepředjíždíte každé auto na okresce a nesnažíte se ze svého Caddy dělat GTI, bohatě to stačí. Odměnou vám budiž jeho hladký a tichý chod, takže v běžných situacích v podstatě hluk ani vibrace z motorového prostoru nevnímáte. Navíc bych řekl, že se pro tenhle motor podařilo slušně naladit i to DSGčko, i když z mého pohledu není dvojspojka pro podobná auta zrovna ideální volbou. Nicméně pokud jedete volně a v klidu, prakticky o ní nevíte.

Vraťme se ale k motoru. Upřímně myslím, že diesel by povaze auta odpovídal lépe. V nezatíženém autě jsem si sice tichost benzíňáku užíval, ale představa, že bych měl jet s plně naloženým autem, navíc nedej bože po silnicích, které obsahují nějaká ta prudší stoupání, ve mně vzbuzuje obavu, že by tenhle motor na důstojnou jízdu nemusel svou charakteristikou stačit. Tohle je ovšem čirá spekulace, protože ani plnou zátěž, ani žádnou ze tří tehdy nabízených variant vznětového motoru jsem nevyzkoušel.

Z mého pohledu určitě. Myslím, že jeho ne-li jediná, pak jistě největší nevýhoda proti vozu kategorie SUV nebo Crossover je poněkud malá atraktivnost a schopnost vylepšit vám image. O to větší náskok má ale proti podobným autům v praktičnosti a svým způsobem i v jízdním komfortu a pohodlí.

Každopádně, tak jako u všech aut, tady možná ještě o trochu víc platí, že nejdůležitější věcí, která rozhoduje o tom, zda s autem budete spokojeni, je správně vybrat. Pokud toužíte po Tiguanu, ale z prakticky rozumových důvodů si pořídíte Caddy, nejspíš vám nebude vzbuzovat úsměv na tváři. Mě ale tohle auto bavilo o moc víc, než jsem původně čekal. Cítil jsem se v něm příjemně a rád. A to je pro mne u jakéhokoliv vozu hodně důležitý parametr.
A přestavěná dodávka to v téhle specifikaci a výbavě fakt není.

Zdroje:

https://www.vwpress.co.uk/assets/documents/original/17399-Caddy_press_pack_2.pdf

/safercars/vw-caddy-cargo---euro-ncap-2025-commercial-van-safety---5-stars/s/f69b5aca-f96a-4a50-a17d-b9620a0e2789

https://www.vwpress.co.uk/press-kits/54

https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/deed.cs