Článek
Tokijská policie rychle zjistila, kdo za útokem stojí. Po celé zemi bylo zřízeno velké množství kontrolních bodů.
Plynový útok byl zahájen kultem Óm šinrikjó (v překladu „Nejvyšší pravda“). Nejvyšší Pravda měla tisíce stoupenců po celém Japonsku, kteří věřili v její proroctví o soudném dni.
Tento kult si nárokoval majetek nově příchozích členů, což mu umožňovalo velkou svobodu ve svých plánech. Svého času bylo v pokladně přes miliardu dolarů. Vůdce kultu byl Šókó Asahara, čtyřicetiletý slepec. Jeho knihy obsahovaly tvrzení, že byl druhým příchodem Ježíše Krista a že měl schopnost cestovat časem.
Japonské úřady provedly razii na buňky Nejvyšší pravdy po celé zemi, ale její vůdce justici stále úspěšně unikal.
Klíčový okamžik nastal objevením tábora na úpatí hory Fudži, ve kterém policie našla tuny chemikálií používaných k výrobě sarinu. Našli také plány na nákup jaderných zbraní od Rusů. Policie nakonec vypátrala Hidea Muraie, jednoho z dalších nejvyšších vůdců kultu. Ten byl za přítomnosti 10 policistů a stovky reportérů ubodán v přímém přenosu.
Krátce poté se policie vrátila k hoře Fudži, kde objevila Masamiho Tsuchiya, chemika, který sám doznal, že vyrábí plyn sarin. Asahara však zůstával i nadále na svobodě a Nejvyšší Pravda provedla další čtyři plynové útoky na metro.
16. května 1995 byla konečně nasazena pouta i samotnému vůdci kultu na stejném místě jako jeho spolupachatelům, v táboře na hoře Fudži. V roce 2004 ho soud, po několikaletém procesu, odsoudil k smrti, a to i kvůli dalším zločinům. Poprava oběšením stihla Asaharu a 6 dalších zločinců 6. července 2018.
Japonský spisovatel Haruki Murakami ve své knize Underground: The Tokyo Gas Attack and the Japanese Psyche zpovídá oběti a pokouší se zjistit, co se toho dne stalo. V knize dokonce vede rozhovory se současnými i bývalými členy kultu, jakou motivaci k činu měli.
Další zdroje:
