Češi sabotovali munici pro Luftwaffe kusem papíru. Zachránili tím bombardér B-17

Bombardéry B-17, kterými toho dne Američané útočili na továrny, se používaly hlavně na mise se střední vzdáleností, tedy okolo 2 500 kilometrů. Na tuto vzdálenost (se standardní zásobou paliva) byl každý stroj schopný nést asi 2 700 kg pum. Stroje však byly s plnými nádržemi schopné doletět až trojnásobně dál s maximálním nákladem téměř 7 000 kg pum.

Nevýhodou těchto strojů ale byla rychlost, která v době bombardování nad Kasselem byla asi 250 km/h, což způsobovalo špatnou obratnost a lehkou zranitelnost vůči stíhačkám Messerchmitt Bf 109 a Focke-Wulf Fw 190, které používala německá Luftwaffe a které dosahovaly rychlosti až o 400 km/h vyšší.

Kvůli neobratnosti a nízké rychlosti si posádky B-17 uvědomovaly, že s každým vzlétnutím jsou prakticky jen krok od smrti. Říkalo se, že šance člověka na přežití 25 misí v bombardéru B-17 byla pouhých 25 %.

Elmer Bendiner, navigátor bombardéru B-17„Tondelayo“, popisuje ve své knize „The fall of Fortresses“, že si uvědomoval neustálou blízkost smrti, a přesto pokaždé obdivoval, když se bombardéry formovaly a chystaly ke vzletu na další misi. Byl dokonce svou prací ohromen i po tom, co viděl, jak některé posádky museli z bombardérů po misi doslova vystříkat ven vodní hadicí.

V den útoku byl mezi bombardéry také letoun s označením „Tondelayo“ s navigátorem Elmerem Bendinerem na palubě. Při náletech na Kassel čelila celá skupina 186 bombardérů neustálým útokům stíhaček Bf 109 a Fw 190 německé Luftwaffe, které je šikanovaly podél celé letové dráhy. Jen občas si odskočily na zem pro doplnění paliva, aby mohli pokračovat v útoku.

Celou formaci doprovázelo 123 spojeneckých stíhaček P-47 Thunderbolt. Stíhači v Thunderboltech, i přes jejich hojný počet, však neměly snadné rozhodování, který bombardér ze skupiny zachraňovat dříve.

Tondelayo bylo pod palbou ze všech stran. Němečtí stíhači jej zasypávali výbušnými střelami z nebe a ze země k nim mířily střely z děl určených na protileteckou obranu. Během jednoho z náletů na bombardér střela pronikla pláštěm letounu a šrapnely ze střely zasáhly a velmi vážně zranily ocasního střelce, seržanta Michaela Arootha. Vážná zranění levé nohy, pravé ruky a nefunkční kyslíková maska znamenala, že se Arooth přestal ozývat zbytku posádky.

Kapitán Tondelaya se tak rozhodl pro riskantní manévr, kdy stroj naklonil téměř střemhlav k zemi a zahájil prudký sestup, neboť odmlčení ocasního střelce znamenalo pro Tondelayo velké ohrožení od nepřátel blížících se z týlu. „Tondelayo pevně odolávalo, bombardér předváděl bláznivou vzdušnou choreografii s prvky stoupání a klesání, aby mátlo německé stíhače, kteří se na nás slétávali ze všech stran,“ popisuje Bendiner ve své knize. Během této vzdušné akrobacie se podařilo, ač nesrozumitelně, opět navázat spojení s Aroothem.

Oba boční střelci během prudkého sestupu dolů nabyli dojmu, že je problém, a seskočili na padácích. Svůj pád přežili a byli zajatí až do chvíle osvobození. Než došlo ke zranění seržanta Arootha, podařilo se mu dva nepřátelské Messerschmity sestřelit. Jeden pak sestřelil střelec z horní věže, seržant Lawrence H. Reedman, a ten den tedy mělo Tondelayo potvrzené nejméně 3 sestřely nepřátelských letounů.

Posádka Tondelaya měla v tento den pozoruhodné štěstí v neštěstí díky českým zajatcům pracujících v továrnách, které vyráběly munici pro letouny nacistického Německa. Čeští zajatci totiž riskovali vlastní život a výrobu munice sabotovali.

Tondelayo se po úspěšném splnění mise, svržením bomb na továrny v Kesselu, vydalo s těžkým poškozením zpět na Anglii, kde se jim na základně podařilo úspěšně přistát. Následovalo zjišťování ztrát a škod, které bombardér utrpěl.

Vyšetřující tým zaujala palivová nádrž, která v sobě měla celkem 11 děr od výbušných střel ráže 20 mm. Za normálních okolností by střet palivové nádrže s touto municí znamenal okamžitou smrt pro všechny na palubě, protože by byl stroj následkem výbuchu v momentě roztrhán na kusy.

Střely v nádrži však neměly žádné stopy po tom, že by kdy nesly trhavinu. Místo toho byly, až na jednu, prázdné, a tím pádem naprosto neškodné. Bendiner ve své knize popisuje, že jedna střela ukrývala ve svém plášti pečlivě srolovaný kus papíru s česky napsaným textem: ,,To je vše, co pro vás nyní můžeme udělat.”

Neznámý český hrdina, který sabotoval výrobu munice, a přikládal do střel i takové vzkazy, ten den zachránil život všem 10 mužům z letounu Tondelayo, kteří se díky tomu mohli vrátit domů. Čech riskoval vlastní život výrobou vadných a nevýbušných střel. Můžeme se tak domnívat, že má na svém kontě záchranu mnohem více lidských životů.

Také seržant Arooth, i přes svá vážná zranění a šok, přežil a dokázal se plně zotavit. Zúčastnil se ještě dalších tří misí, a když se rozhodl ukončit svou válečnou kariéru, byl označen za hrdinu a eso se 17 potvrzenými sestřely a několika dalšími nepotvrzenými. Zemřel v roce 1990.

Ačkoliv byl bombardér Tondelayo nakonec 6. září 1943 sestřelen a zřítil se do Lamanšského průlivu, ještě naposledy předal své štěstí posádce, která byla celá leteckou námořní službou zachráněna, a tento legendární bombardér je od té doby navždy pohřben na mořském dně.

Navigátor Elmer Bendiner odešel z války s řadou vyznamenání, začal se věnovat novinařině a napsal několik knih. Zemřel v roce 2001.

Zdroje: outono.net, warfarehistorynetwork.com, history.net, kniha: Bendiner, E. - The Fall of Fortresses: The Classic Account of One of the Most Daring and Deadly Air Battles of WWII