On je hodnej, on nekouše

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. V tomto případě to neplatí jen o lidech, ale také o psech. Je hezké, že chcete, aby se váš pes kamarádil s každým psem, kterého potká, ale vždy byste se nejprve měli zeptat majitele druhého psa, zda mu kontakt nevadí. Je to nejen projev slušnosti, ale také respektu. Nikdy totiž nemůžete přesně říct, jak druhý (a teoreticky ani váš) pes v tu chvíli zareaguje. Jak se tedy v takových situacích chovat?

Vždycky je důležité rozumět a chápat řeč psího těla. Zejména by pak každý majitel měl znát chování, povahu a řeč svého vlastního psa. Jak reaguje ve stresových situacích, na cizí prostředí a okolí nebo jak reaguje při kontaktu s jinými psy.

I když váš pes normálně vychází s jinými psy, může se stát, že se ten den nebude cítit dobře, může být unavený nebo podrážděný, bude cítit v okolí hárající feny, případně pokud máte fenu, může se chystat k hárání nebo už hárá.

A nejen aktuální pocity a stav psa hrají roli, jedná se i o vás. Můžete být unavení, nemocní, mít špatnou náladu nebo třeba u žen může probíhat těhotenství, o kterém ještě ani žena sama neví, ale citliví a vnímaví psi již vědí, že se s paničkou něco děje, a je třeba ji ochraňovat.

A to vše mohou být podněty k tomu, že pes jednoduše nebude chtít kontakt s jiným psem, nebo bude mít naopak potřebu bránit vás.

Dalším důležitým aspektem je vědět, jak je váš pes vychovaný, jak reaguje na přivolání a zda poslouchá. Pokud bez výjimky ano, máte možná vyhráno a můžete svého psa bez problémů pouštět na volno. Musíte si ale uvědomit, že nesmíte vy ani váš pes omezit nebo obtěžovat kohokoliv, kdo kolem vás prochází. Ať už se jedná o další psy, nebo lidi.

Nikdy totiž nemůžete odhadnout okolí. Může se jednat o člověka, který má špatnou zkušenost se psy a bojí se jich, nebo jen prostě spěchá a nemá čas ani chuť vysvětlovat vám, že váš pes nemá právo sápat se na něj nebo mu stát v cestě, i když s dobrými úmysly.

A stejné je to i s ostatními psy. Nikdy nemůžete vědět, zda pes, kterého vidíte jít naproti vám, nemá špatné zkušenosti s napadením od jiného „on je hodnej a nic neudělá“ psa, není po operaci nebo nějak nemocný, případně v tu chvíli jinak indisponovaný. Může také doprovázet těhotnou paničku, nebo mít s sebou na procházce dítě či staršího člověka. V takových případech jsou psi více ostražití a mohou mít tendenci bránit si svou smečku, případně jsou prostě jen citlivější na jeho osobní prostor.

Když tedy chcete, aby se váš pes seznámil nebo kamarádil s druhým psem, vždy se nejprve zeptejte jeho páníčka, jestli je to možné. Vás to nestojí nic, naopak ukážete, že máte respekt vůči ostatním a umíte se slušně chovat, a navíc, jako bonus, nebudete muset řešit veterinární výdaje vašeho nebo cizího psa v případě, že by došlo k jakémukoliv incidentu.

Nezapomínejte také na to, že majitel psa, se kterým chcete svého parťáka nechat seznámit, může mít špatné zkušenosti s napadením psem a může mít u sebe aktivní prostředky obrany. A pokud se jej nejprve nezeptáte, může je proti vašemu psovi, pokud vyhodnotí jeho kontakt jako nebezpečný sobě a svému psovi, použít.

Ačkoliv se to zdá jako kovbojka, bohužel stále dnes existují laxní páníčci, kteří nerespektují své okolí. A tak se stane, že jejich neposlušní a nevychovaní psi pobíhají na volno, a jejich páníčkům je prakticky jedno, co se bude dít. Naopak odsuzují ty, kteří své psy, ať už vychované, nebo naopak nevychované, mají na vodítku, protože jsou zodpovědní a znají rizika. Neboť dle rozšířeného názoru jsou psi na vodítku agresivní a nevychovaní.

Nejen že jejich neposlušný pes může způsobit újmu na zdraví jiného člověka nebo psa, mohou také způsobit dopravní nehodu při vběhnutí do silnice. Mohou se jen obyčejně leknout projíždějící sanitky, autobusu, nebo kola a problém je na světě.

Pokud máte svého psa na vodítku a řítí se na vás cizí pes, který je z dálky veselý a vrtí ocasem, pravděpodobně vás i vašeho psa chce jen pozdravit. I tak ale musíte být ostražití, a pokud si nejste jistí, jak by mohl zareagovat váš pes, požádejte majitele, aby si jej odvedl nebo zajistil, než projdete. Máte totiž plné právo nebýt obtěžováni ani ohrožování jiným, na volno pobíhajícím, psem.

Když majitel psa nereaguje a vy nechcete, aby došlo ke kontaktu, zkuste psa odehnat rukou ukazující směrem od těla a povely „zpátky“, „domů“, nebo „místo“. Pes by na některý mohl, společně s neverbální řečí vašeho těla, zareagovat a odejít.

Jestliže ale na vás pes přibíhá se štěkotem, naježeným ocasem a s jasným bojovým postojem, je potřeba se připravit na to, že v tomto okamžiku nastává problém, a je třeba rychle a jasně jednat.

Zkuste psa „překvapit“ výše zmíněnými povely. Svého psa mějte vždy za sebou tak, abyste mezi agresorem blížícím se k vám a vaším psem stáli jako pomyslná bariéra. Pokud má váš pes košík, sundejte mu ho, aby měl možnost se cizímu psovi bránit. Je možné, že se blížící agresor zalekne a od útoku jej odradíte, dokud ale nebudete mít jistotu, že si psa odvedl nebo zajistil majitel, buďte ve střehu a nikdy se k takovému psovi neotáčejte zády.

Pokud to útočícího psa neodradí, svého psa nezvedejte do náručí. Je jasné, že pokud máte menší plemeno a běží na vás 40 kg vážící rotvajler, je to instinktivní obrana. Jestliže ale útočící bestii nejde o vás, ale o vašeho psa, a vy jej zvednete do náručí, automaticky bude dělat vše pro to, aby vám vašeho mazlíčka z rukou vyrval. A vy jste zároveň omezeni na pohybu, protože nemáte volné ruce a nemůžete jednat. Počítejte také s tím, že například rotvajler má sílu stisku svých čelistí 150 kg/cm2. Taková síla bez problémů drtí a láme kosti dospělého člověka.

Zkušený trenér a vychovatel psů, zejména takových s agresivními projevy chování, Jiří Szekeres, rozebírá problematiku napadení psů v jednom ze svých edukativních videích a radí, jak můžete sebe a svého psa v takových případech bránit.

1. KOPNĚTE - Pokud nezabere verbální odehnání - kopejte. Na kopnutí však máte jen jeden jediný pokus, udělejte to tak s dostatečnou silou a intenzitou.

2. PEPŘOVÝ SPREJ - Tento způsob obrany je jedním z nejefektivnějších. Útočícího psa sprej paralyzuje ještě před útokem natolik, že nebude schopen pokračovat, ale neublíží mu a nebude mít trvalé následky. Pepřovým sprejem miřte přímo na oči a čumák. Zároveň situaci aktivně řešte s majitelem (pokud je nablízku) a volejte policii. Nejlepší ale je, pokud budete mít svědky celého incidentu, kteří vám dosvědčí verzi, že vás cizí pes rozhodně chtěl napadnout.

3. PARALYZÉR - Není tou nejideálnější volbou. Nejen, že psovi může ublížit, ale pokud by byl pes již zakousnutý, výboj namísto uvolnění čelistí způsobí křeč, a dokud bude trvat výboj, bude trvat i křečovité zakousnutí.

Pokud všechny obrané pokusy selžou a psi se do sebe pustí, situace začíná být velmi vážná a jde o vteřiny. Nikdy se nesnažte psy odtrhnout za obojky, mohli byste jim oběma způsobit mnohem větší a horší tržné rány. Nesnažte se jim ani rozevírat tlamy rukama. V tom lepším případě by to skončilo šitím, a v tom horším byste mohli přijít o prsty.

Nesnažte se odtrhnout ani vašeho psa, v afektu útoku by mohl nešťastně pokousat i vás. Váš pes v tuto chvíli pouze myslí na to, aby sebe i vás ochránil a zvítězil, adrenalin proudí jeho tělem a nevnímá, že se ho nedotýká protivník, ale vy.

Nejefektivnějším způsobem je obtočit vodítko nebo zakroutit obojek zakousnutému psovi kolem krku a přiškrtit jej. Po pár vteřinách pes začne lapat po dechu a rozevře tlamu. V tomto momentě mu obojek/vodítko povolte, povalte jej na bok a snažte se stále držet nad psem kontrolu, kdyby se chtěl znovu vrátit k útoku. Vyčkávejte takto příchodu nezodpovědného majitele. Pokud by nikdo nešel, zavolejte, případně poproste někoho kolemjdoucího, na místo policii.

Nejlepší ale je se takovým situacím úplně vyhnout. Pokud tedy uvidíte během vaší procházky volně pobíhajícího, okolí obtěžujícího psa a páníčka, který se mu nevěnuje, raději se jim obloukem vyhněte a snažte se, aby s vámi takový pes vůbec nenavázal kontakt.

„Nechte je, oni si to vyříkaj.“ - Nikdo nemá právo rozhodovat za vás, jak váš pes má a nemá řešit danou situaci. I když si druhý páníček zřejmě neuvědomuje následky takového jednání.

„On ale nikdy nikoho nenapadl.“ - Až dodnes, kdy se zakousl vašemu psovi do tváře.

„On mě neposlouchá, ale já ho přeci nebudu týrat vodítkem.“ - Existuje spoustu míst, která jsou přímo určená vyhláškou pro volný pohyb psů. Automaticky se tak počítá s tím, že se tam psi společně prohánějí, seznamují a budou pobíhat na volno. Běžte se svým psem na taková místa.

„On si chce jen čuchnout.“ - Cizí pes nemá právo čuchat ani k vám, ani k vašemu psovi, pokud si to nepřejete.

„Vy tady nemáte s tím nebezpečným psem na vodítku co pohledávat!“ - Pokud někdo argumentuje tím, že vy jste nerozumní, když máte svého psa na vodítku (a je jedno z jakého důvodu), držte se od takových lidí a jejich psů raději co nejdál. Bohužel je na vás, abyste předcházeli konfliktu, protože takoví lidé jej budou naopak vyhledávat.

Jestliže svého psa rádi venčíte na volno, musí vás 100 % poslechnout, a to bez jakékoliv výjimky. Vy ani váš pes nemáte právo obtěžovat nebo ohrožovat kohokoliv v okolí. Ne každý totiž musí sdílet váš názor na psy a stát tak o jejich přítomnost.

Socializace psa neznamená, že se váš pes bezhlavě přiřítí ke každému psovi, kterého potká. Úspěšná socializace totiž znamená, že váš pes nereaguje na podněty, které z okolí přichází, ať už se jedná o ruch velkoměsta, zvěř v lese, projíždějící motorky, kola anebo právě procházející cizí psy.

Jiří Szekeres pak majitele psů, kteří své nevychované a neposlušné psy zásadně venčí bez vodítka, označuje jako majitele, kteří jsou líní se svým psem pracovat, vnímat jeho řeč, nebaví je výchova, nebo nemají dostatečnou hladinu trpělivosti s výcvikem, a tak raději ohrožují a obtěžují ostatní zvířata a lidi v okolí.

Bohužel, ačkoliv je to vždy chyba nezodpovědných majitelů, odnesou to zmatení a zranitelní psi, kteří za své jednání prakticky nemohou.

Zdroje: Neposlušné tlapky, YouTube, American Kennel Club