Článek
Štola původně vznikla během pokusů a testování různých forem výztuží a materiálů, zejména pak stříkaného betonu, které by byly vhodné pro bezpečné chodby v důlním průmyslu. Dva roky před sametovou revolucí pak štolu objevili výzkumníci z Laboratoře pro výzkum stresu při Fyziologickém ústavu Československé akademie věd.
Ti z ní byli natolik nadšeni, že si ji vybrali pro svůj experiment v rámci projektu Interkosmos, jenž měl za úkol studovat vliv izolace na skupinu lidí. Přípravy trvaly celkem rok a na konci vznikla ze štoly imitace vesmírné lodi. Nacházela se zde strojovna, místnost na chov zvířat, řídící centrum, ve kterém se nacházel také počítač IBM Personal Computer XT, a sociální zařízení.
Pro dokonalou autenticitu měla loď také přechodovou komoru s pancéřovými dveřmi, které dobrovolníky účastnící se experimentu oddělovaly od zbytku světa, a nehrozilo tak přerušení experimentu z žádného důvodu. U této přechodové komory vědci nechávali účastníkům potraviny, čisté oblečení a zkumavky pro odběry moči a krve. Účastníci si měli, mimo každodenních odběrů, měřit i tělesnou teplotu a krevní tlak.
Žena dělá pořádek
Celého projektu se účastnilo dvanáct dobrovolníků. Původně měli celý tým tvořit jen muži, pro nedostatečný zájem o účast v projektu ale nakonec jedno místo v týmu zaujala žena. Vědci se nejprve obávali, že přítomnost ženy bude, mezi jinak mužskou posádkou, tvořit problémy, rozbroje a hádky, nicméně se nakonec ukázalo, že přítomnost ženy mateřského typu měla velmi pozitivní vliv na chování ostatních dobrovolníků.
Tým tvořilo devět pražských a brněnských vysokoškoláků, dva dělníci a jeden novinář. Celý kolektiv byl rozdělen na dvě části dle typu úkolů, které měli na lodi obstarávat. První půlka měla na starost řízení kosmické lodi, druhá se pak starala o chov zvířat.
Vesmírná farma
Na lodi byly připravené podmínky pro chov křepelek, slepic bez peří nebo například nilského okouna. Uvnitř místnosti pro chov zvířat byla i akvária, která byla uzpůsobena chovu tohoto sladkovodního predátora. Ten může v dospělosti vážit až 200 kilogramů a měřit cca 135 centimetrů.
Vědci předpokládali, že vzhledem k omezeným možnostem potravy bude tato farma pro celou posádku přínosem a zajistí udržitelný zdroj jídla. Posádka si však ke zvířatům vytvořila citové pouto a ve finále jejich konzumaci odmítala.
Simulované krizové situace
Celý experiment trval 21 dní. Účastníci byli sledováni pomocí bioportů, kamer a mikrofonů. Na plošinu před štolu přilétal každý den vrtulník a odvážel do Prahy odebrané vzorky moči a krve pro další testování, zejména za účelem zjištění hladiny stresu. Zajímavostí je, že s těmito vrtulníky transport vzorků zajišťoval Oldřich Pelčák, který byl členem tehdejší záložní posádky Sojuzu 28 za jediného československého kosmonauta, Vladimíra Remka.
Výzkumníci zkrátili účastníkům den na pouhých 18 hodin, rozdělených na 6 hodin práce, 6 hodin odpočinku a 6 hodin spánku. Účastníci byli podrobování řadě testů a zkoušek, většinou řešení mimořádných krizových situací, jako byl oheň na palubě, únik kyslíku nebo porucha techniky. Experiment se specializoval na reakce lidí během krizových situací, kteří jsou delší dobu odděleni od svého okolí.
Některé krizové situace ale nebyly plánované a uměle vytvořené. Člen dobrovolníků, publicista Pavel Toufar, který byl vedoucím první skupiny, popisuje v dokumentu například selhání kanalizace nebo požár rozvodové skříně.
Účastníci za svou službu obdrželi honorář zhruba 5 000 Kčs. Po skončení experimentu účastníky zkoumala řada odborníků, lékařů, dietologů nebo psychologů, jedním z nichž byl Jiří X. Doležal.
Čeští vědci, kteří se podíleli na výzkumném projektu Štola 88, se o dvacet let později zapojili do ruského projektu Mars 500. Projekt z dílny Institutu lékařsko-biologických problémů v Moskvě otevřel mezinárodní účast a pokračoval ve výzkumu života skupin v izolaci. Českému projektu Štola 88 předcházeli dva menší projekty, a to Štola 85 a Štola 87.
Zdroje: CzechSpace, YouTube
