Článek
Tulipány dovoněly
Když se letiště Schiphol v Amsterdamu rozhodlo pro rekonstrukci salonku Lounge 2, vedení letiště nechtělo zvolit pro jeho výzdobu typické nizozemské motivy, jakými jsou například tulipány, dřeváky, nebo mlýny. Hledali něco originálního a netradičního, přesto něco s místní přidanou hodnotou.
Oslovili proto uznávaného nizozemského umělce Maartena Baase, aby zpestřil čekání milionům lidí, kteří tímto tranzitním místem ročně projdou. Baas vytvořil jedinečné a unikátní světové dílo v rámci své mezinárodně uznávané umělecké série Real Time na principu performančního umění.
Za všechno může čas
Série Real Time byla poprvé uvedená na veletrhu nábytku v Miláně v roce 2009 a skládá se z děl zaměřených na umělecké pojetí plynutí času, jako například Sweepers Clocks (zametači), kde dva muži zametají odpadky ve tvaru velké a malé ručičky dle aktuálního času, v díle Analog Digital muž maluje pro změnu digitální číslice uvnitř digitálních hodin, nebo Grandfather Clocks (dědečkovy hodiny), kde muž maluje velkou a malou ručičku uvnitř dřevěné budky.
Posledním zmíněným dílem se autor inspiroval při tvorbě pro amsterdamské letiště. V roce 2016 tak rozšířil svou sérii Real Time o Schiphol Clock. V klasické nejzákladnější podobě hodin je uvnitř uzavřen muž v montérkách, kterému nelze vidět do tváře, a který maluje velkou a malou ručičku minutu po minutě, a ukazuje tak aktuální čas. Inspirací mu byli zaměstnanci úklidu, kteří „bez tváře a bez výrazu“ udržují prostory největšího nizozemského letiště v pořádku a čistotě.
Aby podtrhl autentičnost celého uměleckého díla, přidal k hodinám také žebřík a dveře, aby simuloval pomyslnou cestu, po které musel pracovník malující čas do hodin vylézt. Pracovník má červený kbelík, váleček s černou barvou a žlutý čistící hadřík, kterým vždy setře velkou ručičku z minuty uběhlé, aby ji mohl namalovat znovu na minutu aktuální, a tak maluje ručičky ad infinitum.
Celá série Real Time vychází z 12hodinového záznamu skutečných lidí, kteří zametají nebo malují a odmazávají hodinové ručičky tak, aby pak video mohlo být spuštěno v souladu s reálným časem, a hodiny mohly ukazovat aktuální čas. Natáčení videa trvá 12 hodin, stejně jako jeho sledování. Po 12 hodinách se video ve smyčce opakuje.
Umělec chtěl svou sérií poukázat na pocit úzkosti, strachu, nervozity, nebo nedočkavosti, který může člověk během čekání na stresující, nebo naopak velmi radostnou událost, pociťovat při pohledu na ciferník hodin. Doslova popisuje sérii jako „vyobrazení utrpení z pozorování hodin“.
Zdroje: maartenbaas, designboom, slate, coolhunting
