Článek
5. srpna 1948 se objevil inzerát s fotkou čtyř zmateně vypadajících dětí, které pózovaly u cedule „na prodej“. Nezaměstnaného řidiče náklaďáku Raye Chalifouxe (40) a jeho těhotnou ženu Lucille (24) vystěhovali z bytu, zůstali bez peněz, neměli se na koho obrátit o pomoc, a tak se rozhodli prodat vlastní děti. Na fotografii s nimi pózuje i těhotná matka, která však odvrací tvář.
„4 děti na prodej“, na vyšším schodě Lana a Rae, pod nimi Milton a Sue Ellen
Příbuzní z rodiny Lucille obvinili za snahu dostat peníze ze srdcervoucího příběhu o nutnosti prodat děti, včetně zinscenování fotografie, manželé to však mysleli smrtelně vážně. Během dvou let tak byly všechny jejich děti - Lana (6), Rae Ann (5), Milton (4), Sue Ellen (2), a také David, kterého v době fotografie stále nosila pod srdcem, prodány do různých nových domovů.
Z bláta do louže
Aniž bychom matku ihned odsoudili, můžeme se domnívat, že chtěla dětem dopřát lepší život, než jaký jim sama může poskytnout. Později se ukázalo, že osudy jejich dětí jí byly prakticky lhostejné.
Rae Ann a její bratr Milton byli společně prodáni, 27. srpna 1950, rodině Zoetemanových. Rae Ann byla dokonce prodána za pouhé 2 dolary. Noví „rodiče“ jim změnili jména na Beverly a Kenneth. I přes to, že u biologické matky třeli bídu s nouzí, u Zoetemanových si rozhodně nepolepšili. Často byli připoutáni řetězy ve stodole, a když výjimečně ne, museli dlouhé hodiny pracovat na poli. Jejich nový otec je často nazýval otroky, děti v té době ale ještě nechápaly, co přesně toto označení znamená. Jejich nová rodina si je nikdy oficiálně neadoptovala.
Manželé Zoetemanovi s Rae Ann (vlevo) a Miltonem (vpravo)
Nejmladší David měl ze všech sourozenců největší štěstí. Po porodu byl oficiálně adoptován Harrym a Luellou McDanielovými. Později David v rozhovoru prohlásil, že jeho rodina byla přísná, ale milující. Davida hodně podporovali v cestě za jeho sny.
David s rodiči bydlel jen pár kilometrů od Rae Ann a Miltona. Jednou je navštívil, když jel kolem na kole, a odvázal je z řetězů. Tehdy jim ale moc nepomohl, protože stejně neměli kam jít, tak jim nezbývalo než zůstat u své náhradní matky a otce.
Dospívání
Rae Ann odešla z „domova“ v 17 letech poté, co byla unesena a brutálně znásilněna. Po znásilnění otěhotněla, a tak byla poslána do domova pro těhotné dívky, kde zůstala až do porodu. Své dítě dala ihned k adopci.
Milton strávil několik let v psychiatrické léčebně. Roky bití, hladovění a zneužívání vedly k tomu, že se z něj stal násilnický agresor. Po několika incidentech ho soudce považoval za hrozbu pro společnost, a tak mu dali na výběr mezi detenčním ústavem pro mladistvé, nebo právě psychiatrickou léčebnou.
Síla sociálních sítí
Jak je patrné, Rae, Milton a David udržovali kontakt. Nevěděli však, co se stalo s dalšími dvěma dívkami. Až díky sociálním sítím se jim podařilo vypátrat zbylé dvě sestry. Zjistili, že Lana bohužel zemřela na rakovinu v roce 1998, ale moc informací ohledně jejího života a adoptivní rodiny nedopátrali, nicméně se jim podařilo s nimi spojit. Za to Sue Ellen, která byla stále naživu, vyrůstala nedaleko svého původního domu v East Chicagu.
Sesterské shledání
Jako první se setkala Rae Ann se svou sestrou Sue Ellen v květnu v roce 2013. Shledání bylo velmi emotivní, protože se dívky neviděly téměř 63 let. Mimo ukazování starých fotografií, vzpomínání a vyprávění příběhů ze svých životů se Rae Ann rozhodla Sue Ellen nalakovat nehty růžovým lakem na nehty. Tím si symbolicky splnily sen společného dospívání dvou sester. Rae Ann později prohlásila, že to byl jeden z nejšťastnějších dnů jejího života.
Později v roce 2013 mělo dojít ke společnému setkání všech sourozenců, tedy nejen Rae Ann a Sue Ellen, ale také Miltona a Davida. Tohoto setkání se ale bohužel Sue Ellen, která trpěla smrtelnou plicní chorobou, už nedožila.
Osud krkavčí matky
Lucille se po zbavení všech svých dětí rozvedla, aby se znovu krátce na to vdala. Měla další čtyři dcery, které už neprodala.
Jediný, kdo se s matkou a jejími dalšími dětmi později setkal, byl David (původním jménem Bedford). Během setkání mu matka řekla, že vypadá přesně jako jeho otec. Neprojevila však žádné jiné emoce, lítost a ani lásku vůči svým prodaným dětem. Podle Davida je možné, že podoba dětí s bývalým manželem, se kterým zřejmě nebyl život rájem na zemi, mohl vyvolat odpor k vlastním dětem.
David se biologické matky zastává: „Nikdy se sice neomluvila, tehdy šlo ale o přežití, kdo vůbec jsme, abychom ji soudili? Všichni jsme lidské bytosti a všichni děláme chyby. Určitě nechtěla, aby její děti zemřely, a proto to udělala.“
Milton naopak k matce cítí silnou zášť: ,,Moje biologická matka mě nikdy nemilovala. Nikdy se neomluvila za to, že mě prodala. Tak moc mě nenáviděla, že jí to bylo úplně jedno.”
Rae Ann se nechala slyšet, že peníze, které měla Lucille za prodej dětí utržit (včetně několika finančních milodarů od lidí, kteří její příběh vyčetli v novinách), použila raději na Bingo.
Sue Ellen pak uzavírá příběh prostou větou: ,,Zaslouží si shořet v pekle.”
Zdroj: newyorkpost, ranker
