Článek
4. dubna 1943, 14:50. Z libyjské základny Soluch se k nebi zvedá 25 bombardérů B-24D Liberator. Cíl: přístav v italské Neapoli. Mezi nimi byl i stroj s hravým názvem „Lady Be Good“ z 376. bombardovací skupiny od 514. perutě. Pro posádku pod vedením nadporučíka Williama Hattona to byla premiéra – jejich první společná bojová mise.
Noc byla černá, počasí pod psa a zkušenosti posádky minimální. Zatímco ostatní letadla se nad ránem začala vracet na základnu, Lady Be Good na rádiové výzvy neodpovídala. Věřilo se, že stroj skončil na dně Středozemního moře. Pátrací akce tehdy nepřinesly jediný kousek trosek.
Zjevení v moři písku
Pravda vyšla najevo až po neuvěřitelných 16 letech. 9. listopadu 1958 prolétal tým britských geologů společnosti British Petroleum nad pustým vnitrozemím Libyjské pouště, stovky kilometrů od civilizace. Pod nimi se v oslepujícím žáru zalesklo něco, co tam nemělo být. Vrak letadla.
Pohled na vrak z ptačí perspektivy
Když k němu o pár měsíců později dorazila první terénní skupina, naskytl se jí pohled jako z jiného světa. Letoun byl sice rozlomený, ale jinak v neuvěřitelném stavu. Díky extrémně suchému pouštnímu vzduchu, který funguje jako dokonalá přírodní konzerva, se čas v kokpitu zastavil.
„V jedné z nalezených termosek byl stále čaj. Byl pitelný. Kulomety byly promazané a funkční, palubní rádio stále fungovalo,“ vzpomínali později nálezci.
Jenže v letadle nikdo nebyl. Žádná těla, žádné padáky.
Tragický omyl
Vyšetřování ukázalo na krutou hříčku osudu. Navigátor Hays se ve tmě fatálně zmýlil. Pilot Hatton hlásil poruchu radiokompasu a v domnění, že jsou stále nad mořem, přeletěli základnu Soluch. Pokračovali dál na jih, hlouběji a hlouběji do noční Sahary.
Kolem druhé ráno začaly motory vynechávat – došlo palivo. Posádka v naprosté tmě vyskočila na padácích. Byli přesvědčeni, že dopadnou do vln Středozemního moře. Místo toho je čekal náraz do písečných dun, 710 kilometrů od domova. Opuštěná Lady Be Good uletěla bez posádky ještě 26 kilometrů, než ladně dosedla do písku. Kdyby to ti muži věděli a vydali se na jih, mohli u vraku najít zásoby a funkční rádio. Jenže oni zamířili na sever.
Operace Climax: Pochod, který popírá biologii
V roce 1960 začala operace Climax – rozsáhlé pátrání, které mělo definitivně uzavřít osud letců. To, co záchranáři v písku našli, byly důkazy o nadlidské vytrvalosti. Prvních pět mužů bylo nalezeno 11. února, 120 kilometrů od místa seskoku. Zahynuli společně: velitel William Hatton, druhý pilot Robert Toner, radista Robert LaMotte, střelec Samuel Adams a navigátor D.P. „Deep“ Hays.
Posádka B-24D „Lady Be Good,“ zleva: 1Lt. W.J. Hatton, pilot; 2Lt. R.F. Toner, copilot; 2Lt. D.P. Hays, navigátor; 2Lt. J.S. Woravka, bombometčík; TSgt. H.J. Ripslinger, palubní mechanik; TSgt. R.E. LaMotte, radio operátor; SSgt. G.E. Shelly, střelec; SSgt. V.L. Moore, střelec; and SSgt. S.E. Adams, střelec.
V místech, kde člověk bez vody nepřežije déle než dva dny, tito muži pochodovali osm dní. Dva členové posádky se však odmítli vzdát a vyrazili dál, aby našli pomoc:
Guy Shelley (palubní střelec): Ušel dalších 38 kilometrů severozápadně, než ho poušť zlomila.
Harold Ripslinger (palubní mechanik): Prokázal největší odolnost. Od místa seskoku urazil neuvěřitelných 175 kilometrů. Jeho tělo našli osamocené v dunách – byl nejblíže záchraně, a přesto stále nekonečně daleko.
Nejmilosrdnější nález čekal badatele v srpnu 1960. Tým objevil ostatky poručíka Johna Woravky. Mladý bombometčík jako jediný neokusil peklo pochodu. Zahynul už při výsadku, v černočerné tmě se mu neotevřel padák. Jeho tělo bylo nalezeno v letecké kombinéze, se stále zapnutým záchranným pásem.
Tělo posledního muže, střelce Vernona Moorea, nebylo nikdy oficiálně nalezeno.
Prokletí Lady Be Good
Když vyšetřovatelé v roce 1959 vrak prohledávali, rozhodlo se americké letectvo některé mechanické díly „recyklovat“. Tehdy začala série tragických nehod.
Leden 1960: Transportní letoun C-47 s rádiem z trosek se zřítil do Středozemního moře. Skončil na dně v místech, kde se v roce 1943 marně hledala posádka Lady Be Good.
Duben 1960: Letoun C-54, využívající přístroje z vraku, postihla kritická porucha vrtulí. Posádka se zachránila jen díky nouzovému vyhození nákladu nad oceánem.
Leden 1961: Armádní letoun Otter s loketní opěrkou ze sedadla zmizelého bombardéru se zřítil do zálivu Sidra. Z letadla nezůstalo téměř nic a těla deseti mužů nebyla nikdy nalezena. Moře na břeh vyplavilo jen pár trosek – včetně té osudné opěrky.
Zda to byly jen náhody, to se můžeme pouze domnívat. Většina zbývajících dílů byla po těchto incidentech stažena z provozu a dnes jsou umístěny v leteckých muzeích.
zdroje: U.S. ARMY QUARTERMASTER MUSEUM, LADYBEGOOD.net, The History Channel - Ghost Plane of the Desert, „Lady Be Good“
