Nejhorší roky v historii lidstva: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř

Historik Michael McCormick, specializující se na středověk, tvrdí, že rok 536 byl nejhorší ze všech možných období. Přezdívá se mu „dobou temna“, a to hlavně proto, že se Evropa, Střední východ a část Asie ponořila do šera trvajícího 18 měsíců. Teploty se pohybovaly v rozmezí 1,5 - 2,5 °C, a to i v létě. Kombinace nízkých teplot a tmy zapříčinila extrémní neúrodu a fatální hladomor, během kterého zemřely miliony lidí.

Na vině byla sopečná erupce na Islandu. Sopečný popel se rozšířil přes téměř celou severní polokouli a na Zemi nepropouštěl žádné sluneční paprsky. Když konečně začalo, a to doslova, svítat na lepší časy, kolem roku 540 přišly další dvě sopečné erupce, které odstartovaly nejchladnější desetiletí za posledních 2300 let.

Aby toho přeci jen nebylo málo, zima a temno zajistily ideální podmínky pro pandemii Justiniánského moru, který se šířil přes Středozemní moře. V roce 542 dorazil až do Konstantinopole, hlavního města Římské říše a vyhubil údajně až 50 milionů obyvatel.

Černá smrt, označení pro první pandemii moru na Zemi, udeřila ve 14. století. Dodnes je černá smrt označovaná jako nejsmrtelnější pandemie v historii lidstva, která si vyžádala až 200 milionů obětí napříč kontinenty. V Evropě pandemii podlehlo 60% populace a obrovské ztráty utrpěla i Severní Afrika.

Na vině této nemoci je bakterie Yersinia pestis, která svým obětem způsobuje vysoké horečky, hnisavé vředy po celém těle a silné krvácení. Než nakažený zemře, trpí obrovskými bolestmi.

Nemoc na evropské břehy zavleklo tzv. „12 lodí smrti“, které na konci roku 1347 zakotvily v sicilském přístavu Messina. Místní obyvatelé byli šokování zjištěním, že většina posádky lodí byla buď po smrti, nebo na smrt čekala v příšerném zdravotním stavu. V té době nebylo jasné, jaká nemoc členy posádky postihla a jak devastující nákazu ještě vyvolá. Pandemie černého moru byla nejničivější právě v letech 1347-1349.

Církev toto období označila jako boží trest za hříchy lidstva.

Historie se opakuje. Doba temna a chladu, s tím rozdílem, že ačkoliv trvala krátce, zahalila celý svět. Průměrná teplota byla na Zemi v roce 1816 pouhý 1 °C. Na území dnešní České republiky byla v té době průměrná letní teplota -1 °C a sněžení nebylo výjimkou.

Asi není žádným překvapením, že i tentokrát byla na vině sopečná erupce, která ale v historii lidstva neměla a nemá obdoby. Na ostrově Sumbawa, v oblasti dnešní Indonésie, vybuchl stratovulkán Tambora. Průměr kráteru (tzv. kaldery) vulkánu je neuvěřitelných 7 kilometrů a sopečný popel se tak roznesl po obloze nad celým světem. Přibližně 11 000 lidí bylo zabito bezprostředně po výbuchu a další desetitisíce mrtvých s sebou přinesly trvalé následky výbuchu.

Vzhledem k tomu, že stratovulkán Tambora je aktuálně stále aktivní, můžeme jen doufat, že se historie, v tomto měřítku, nebude už znovu opakovat.

Válkou zpustošená Evropa si začíná lízat rány, počítat ztráty a přemýšlet nad smírem a obnovou území. Na dveře ale klepe nový problém. Je to pandemie španělské chřipky H1N1, která přišla na scénu v únoru 1918 a aktivně se držela u moci něco málo přes dva roky.

Přesný původ chřipky není znám, šíření nemoci ale probíhalo prakticky současně v Severní Americe, Evropě a Asii. Pravděpodobně jí šířili vojáci, kteří se po válce vraceli zpět domů. Úřady tehdy celosvětově zavíraly veřejná místa a nařídily nošení roušek. Světem se prohnalo několik vln nákazy a počet nakažených se odhaduje na 500 milionů lidí. Španělské chřipce pak podlehlo asi 50 milionů lidí po celém světě.

I když by se v období druhé světové války těžko hledal rok, který by se dal označit jako příznivý pro život, nejhorším rokem v rámci druhé světové války i novodobé historie je rozhodně rok 1943.

Západní i východní fronta nemilosrdně produkovala mnoho obětí, nejen vojáků, ale také civilistů. Nacistické Německo zdokonalovalo a zrychlovalo způsoby dokončení Konečného řešení židovské otázky - jen během jara 1943 bylo deportováno a brutálně zavražděno více než 1,3 milionů Židů. Celou Evropu sžíral hladomor a zejména v Sovětském svazu dokonce propukl až v kanibalismus.

Hladomor nebyl problémem jen Evropy, na území dnešního Bangladéše a Východní Indie, tzv. Britské Indie, vypukl Bengálský hladomor. Nedostatek potravy v kombinaci s různými druhy vážných nemocí si v těchto končinách vyžádal téměř 3 miliony životů.

I když se situace v Britské Indii ke konci roku 1943 začala zlepšovat, na následky nemocí a hladomoru se umíralo ještě v průběhu následujících let.

Australské požáry, klimatické změny, odchod prince Harryho z královské rodiny a vypuknutí pandemie covidu-19. Eskalování rusko-ukrajinského konfliktu a hrozba jaderných zbraní. Smrt britské královny Alžběty II. a korunovace jejího nástupce, narůstající inflace a migrační problémy.

I když se toho za poslední tři roky stalo opravdu hodně, můžeme si být jisti, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.

Zdroje: timesofindia, bigthink, scied.ucar.edu, history, gisanddata, britannica