Upíří ryba se vrací do Velkých jezer. Saje krev a může vyvolat trypofobii

Mihule má kruhovitou řadu zubů, hrubý jazyk a úhořovitý tvar bez ploutví. Ačkoliv se o ní mylně mluví jako o rybě, řadí se do skupiny kruhoústých obratlovců. Přežívá a parazituje na jiných rybách, do kterých se zakousne a pomalu z nich vysává krev a obrušuje maso.

Pochází z Atlantského oceánu, ale na začátku 19. století se rozšířila, dle Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), přes kanál Welland, spojující jezera Ontario a Erijské, do všech Velkých jezer.

Ve Velkých jezerech se mihule začaly rychle množit a parazitovat na rybách, jako jsou pstruzi, síhové, okouni a jeseteři. Vzhledem k tomu, že jsou tyto ryby důležité pro rybářský průmysl, bylo nezbytné začít urychleně řešit celou situaci. „Kvůli nekontrolovatelnému šíření a přemnožení mihule se během jednoho století téměř zhroutil lov pstruhů.“ Napsal NOAA. Do šedesátých let 20. století mihule snížily roční úlovek jezerních pstruhů v horní části Velkých jezer z původních cca 6 800 tun na pouhých 226 tun.

Komise pro rybolov ve Velkých jezerech, agentura Rybolov a Oceány Kanada a agentura US Fish and Wildlife Services (Služby pro ryby a volně žijící zvířata v USA) zahájily velmi úspěšné tažení proti přemnoženým mihulím. Agentury převzaly kontrolu nad populací, kterou eliminovali, a poté začali hlídat a předcházet jejímu přemnožení.

Udržovat populaci mihulí v mezích normy vyžaduje nákladnou, pečlivou a precizně načasovanou aplikaci pesticidů, které cílí na larvy. Látka je zahubí dříve, než se vyvinou v dospělé jedince. Částka na řízení populace se odhaduje kolem 15 až 20 milionů dolarů za rok.

Mezi lety 2020 a 2021 však pandemie COVID-19, zejména pak cestovní omezení, přerušila schopnost agentur pravidelně monitorovat situaci v terénu a podnikat kroky k udržení poměru mihulí v mezích normy. V roce 2020 pandemie zasáhla těsně před příchodem jara a kvůli restrikcím a omezenému pohybu do Velkých jezer bylo možné aplikovat pouze 25 % z původně plánovaných dávek pesticidů k zahubení larev. V roce 2021 se pracovní týmy k předpokladu přiblížily o něco lépe než v předchozím roce a aplikovali 75 % původně plánovaných dávek.

Nyní agentury postupně zjišťují, že populace parazitických ryb se znovu rozrostla přes celou plochu Velkých jezer a hrozí opětovné ohrožení místního rybářského průmyslu, který by mohl přijít až o 7 miliard dolarů za rok, uvedl The Wall Street Journal.

Mihule mořská se přichycuje pouze na studenokrevné organismy. Může se však ojediněle stát, že se mihule splete a ve snaze přichytit se na něco živého v jejím dosahu člověka plavajícího kolem ní kousne. Není jedovatá, ale její kousnutí může být velmi bolestivé a neošetřená rána může vést k nepříjemným infekcím. Mihule však není dobrým plavcem a je vcelku pomalá, takže samotné kousnutí člověka se stává jen zřídka kdy.

I v našich vodách můžeme na mihuli narazit, konkrétně se u nás vyskytuje mihule potoční. Tento druh mihule není parazitický a rybám, ani člověku, nijak neubližuje. Dříve se u nás nacházela také mihule ukrajinská, její populace však postupně klesala a nyní není jisté, zda se v našich končinách ještě nachází.

Někteří lidé mohou při pohledu na ústa mihule zažívat zvláštní až nepříjemné pocity. Aniž by to tušili, může to být projevem tzv. trypofobie. Trypofobie je odpor a znechucení k objektům, které mají opakující se vzory nebo shluky malých otvorů, jako například včelí plástve, úly, kůže hadů nebo sýr s otvory.

Vědci si nejsou zcela jisti, proč se u některých lidí averze k děrovaným objektům rozvíjí. Někteří tvrdí, že mozek si malé otvory spojí s nebezpečím (jedovatí hadi, pavouci, kožní onemocnění nebo vyrážky), jiní se domnívají, že náš mozek využívá více energie a kyslíku ke zpracování děrovaných vzorců, což má za následek pocity úzkosti. Trypofobie by mohla být také jedním z rysů obsedantně kompulzivní poruchy (OCD).

Zdroje: NOAA, Great Lakes Fishery Commission, AV ČR, Cleveland Clinic, The Wall Street Journal, HealthLine