Viktoriánská Anglie: vykradači hrobů přispěli k rozvoji medicíny

A tak přišli na řadu vykradači hrobů, které až tak nezajímalo rodinné jmění nebo šperky zesnulého, ale přišli pro něj samotného. Z hrobů kradli těla nebo jejich části a převáželi je častokrát i na větší vzdálenost, dokonce i přes moře, aby je prodali lékařským fakultám. Měli svůj způsob „lovu“ - vyhlédli si zveřejněná parte, hlídali nové hroby a pak se pro co „nejčerstvější“ tělo vrátili, aby jej unesli.

Celý fenomén vykrádání hrobů a těl zapříčinila absence objektů pro výuku hojně se zvyšujícího počtu mediků. Celý přístup k léčení, lékařství a medicíně šel kvapem kupředu, ale tehdejší vědecká a lékařská obec nebyla těly zesnulých pro pokusy, učení a pitvy zásobena tak, jak by potřebovala. Většina těl, která měla k dispozici, byla těch, ke kterým se nikdo nehlásil - tuláci, zločinci, bezdomovci a podobní lidé z okraje společnosti. Bohužel však jejich počet nepokryl ani zdaleka potřeby vědy a medicíny.

Britské úřady nad vykrádáním hrobů zavíraly oči, protože si byly vědomi nutnosti pokroku a získávání nových informací, zejména pak v oboru medicíny. Vykrádání hrobů se tak snažily dlouho ututlat před stále více zuřící veřejností. Na některých místech se situace tak zhoršila, že došlo ke škodám na majetku, nepokojům, ba dokonce i vradždám mezi běsnícími pozůstalími.

Lidé byli odhodláni chránit hroby svých nedávno zesnulých přátel nebo příbuzných nejen vlastními těly, ale často na to byli ochotni vynaložit nemalé časové i finanční prostředky.

A tak přišel vynález „Mortsafe“ - železné konstrukce navržené k ochraně hrobů. Vzhledem k její finanční nákladnosti si jí mohly dovolit zejména bohaté rodiny, které ji kombinovaly s těžkými stolovými náhrobky nebo mauzolei. Většinou to ještě pojistily najatou „osobní stráží“ zesnulého, který přes noc hrob sledoval a chránil.

Chudší třída, která si „Mortsafe“ nemohla dovolit, zakopávala do půdy nad tělo velké větve tak, aby bylo pro zloděje co nejobtížnější nebožtíka vykopat. Zároveň umisťovali na hrob květiny a oblázky, aby mohli odhalit jakýkoliv pokus o nezvyklou aktivitu. Protože si nemohli dovolit zaplatit noční stráž, většinou se u hrobu během nocí střídali členové rodiny nebo přátelé osobně.

V Edinburgu pak například, ve městečku Dalkeith, postavili přímo na hřbitově strážní věž, která měla ochránit mrtvé a odradit vykradače. Věž nakonec poskytovala opevnění stráži a byla vystavěna před téměř 200 lety v roce 1827.

Největší skotské město Glasgow zaplnilo díru na trhu velmi rychle. Dle serveru glasgowlive.co.uk vznikla rychle se rozrůstající společnost zaměstnávající strážce hrobek a hřbitovů. Na vrcholu své existence měla až 2 000 členů, nicméně ani to nebyla pro obchodníky s mrtvolami dostatečná překážka, a problém s vykrádáním hrobů to tak nevyřešilo.

Princip tohoto zařízení, které se začalo rozšiřovat kolem roku 1816, stojí na robustní železné konstrukci někdy kombinované s těžkou kamennou deskou. Protože poptávka po zabezpečování hrobů stále více rostla, postupně vznikaly čím dál více sofistikovanější verze těchto klecí k vytvoření co nejefektivnější ochrany.

Ne vždy to musela být nutně trvalá úprava místa. Existovala také dočasná zařízení, která se nad hrob zesnulého umisťovala na dobu zhruba 6 týdnů od pohřbu, dokud tělo a vnitřnosti dostatečně nezetlely, a tak přestaly být pro vykradače atraktivními. Po uplynutí lhůty pak byla klec odstraněna a použita jinde.

Nezřídka se stávalo, že klec koupil místní kostel a ten ji následně udržoval a pronajímal. Zanedlouho po té v tom začali lidé vidět obchodní příležitost, a tak se na trh začaly dostávat společnosti, které Mortsafe klece kupovaly, pečovaly o ně, instalovaly i odinstalovávaly, a měly dohled nad jejich užíváním. Samozřejmě za značné členské (většinou roční) příspěvky.

Každý se snažil proměnit nápady ve výdělek, a tak není divu, že 8. října 1878 získal patent jistý Philip K. Clover (Columbus, Ohio), který vyvinul nové ochranné zařízení. Pojmenoval jej jako „Coffin Torpedo“ (tedy volně přeloženo jako rakvové torpédo). Coffin Torpedo bylo nástražné zařízení, které při aktivaci vypálilo do zloděje několik olověných koulí. Clover chtěl přinést vykradačům do jejich práce značnou dávku nejistoty a věřil, že nejeden zloděj si krádež rozmyslí.

Naprosto protichůdným a opačným případem pak byla dvojice zločinců William Burke a William Hare. Ti se rozhodli vzít celý systém obráceně, a tak vraždili živé oběti, aby jejich těla mohli prodávat jistému Robertu Knoxovi. Ten pak na čerstvých tělech prováděl anatomické a entomologické pokusy, případně těla rovnou otevřeně pitval v rámci svých anatomických přednášek na lékařských školách. Dvojici bylo přisouzeno 16 vražd, které stihli v období 10 měsíců během roku 1828.

Filmová zpracování problematiky:

Vykradač hrobů (1945, thriller)

Burke and Hare (2010, kriminální komedie)

The Flesh and the Fiends (1960, horor)

Zdroje:

https://ohiohistorycentral.org/w/Coffin-Torpedo

https://www.glasgowlive.co.uk/news/history/glasgow-cathedrals-macabre-mortsafe-kept-23322044

https://www.dailymail.co.uk/news/article-4665160/Coffin-torpedoes-used-post-Civil-War-era.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Mortsafe

https://www.glasgowlive.co.uk/news/history/glasgow-cathedrals-macabre-mortsafe-kept-23322044

https://www.youtube.com/watch?v=HC6rQalJJNc

Scottish Bodysnatchers: A Gazetteer (2010, kniha)