Článek
Jak básníkům chutná kocovina
Shakespeare měl, společně se svými přáteli, údajně velmi pozitivní vztah k velkolepým večírkům a alkoholu. Deník Johna Warda, vikáře ze Stratfordu, říká, že se Shakespeare, Michael Drayton a Ben Jonson sešli k další bujaré oslavě, ale tentokrát pili až příliš. Shakespeare totiž další den na následky kocoviny, kterou doprovázela vysoká horečka, zemřel.
Problém s důvěryhodností zápisu však přichází záhy, neboť deník Johna Warda byl napsán několik desetiletí po Shakespearově smrti. Historici jsou tak k této příčině úmrtí skeptičtí a přisuzují ji drbům, které se ve Stratfordu po Shakespearově smrti šířily.
Byla tedy smrt Shakespeara náhlá a nečekaná, anebo k ní vedly dlouhodobější zdravotní problémy?
Druhá nejlepší postel pro manželku
Shakespeare zemřel 23. dubna 1616, ve věku 52 let, ve Stratfordu nad Avonou. Ti, kteří věří, že měl dlouhodobé zdravotní potíže, vycházejí z informace, že Shakespeare měsíc před svou smrtí, tedy 25. března, sepsal závěť. Na začátku závěti sice uvedl, že se cítí výborně a ve skvělé kondici, to ale mohl být jen nepravdivý úvod právního dokumentu, který se tehdy ze zdvořilosti užíval.
Vzhledem k tomu, že od sepsání závěti k jeho úmrtí uplynul pouhý měsíc, je pravděpodobnější, že se necítil dobře nebo tušil, že se jeho dny pomalu krátí, a proto pociťoval nutnost sepsat poslední vůli. Podrobnější zkoumání odhalilo, že první sepsání závěti Shakespeare provedl již v lednu téhož roku, ale v březnu ještě dokument aktualizoval.
Úsměvné a zvláštní je pak to, že své ženě odkazuje svou druhou nejlepší postel. Bylo to pro to, že tušil, že ve své první posteli zanedlouho zemře, nebo to byla jen satirická narážka?
Špinavá Anglie
V období Tudorovců byla v Anglii éra infekčních chorob. Špatná hygiena v kombinaci s pandemií dýmějového moru, který si vynutil uzavření londýnských divadel, by nahrávala teorii vleklých zdravotních problémů. Někteří tvrdí, že Shakespeare zemřel na nakažení tyfem a některé spekulace dokonce hovoří o tom, že básník zemřel na pokročilé stádium syfilidy. Odkázal tak Shakespeare svou druhou nejlepší postel své ženě pro to, že se bál, že jeho „první“ je prolezlá touto chorobou?
Spisovatel C. Martin Mitchell, který sepsal životopis Shakespearova zetě, Dr. Johna Halla, tvrdil, že Shakespeare zemřel na následky krvácení do mozku. Jako důkazy pro své tvrzení se opírá o rytinu slavného umělce Martina Droeshouta, který Williama Shakespeara zvěčnil s nepřirozeným rozšířením temporální tepny na levém spánku.
William Shakespeare, rytina
Shakespearův zeť, Dr. Hall, se oženil se Shakespearovou dcerou Susannou v roce 1607. Lékařskou péči tak měla celá rodina zajištěnou. Dr. Hall jednou léčil Shakespearova kamaráda, Michaela Draytona, na horečku. Hallova lékařská zpráva z roku 1679 říká, že byl pan Drayton vyléčen lžící sirupu z fialek, který vyvolává průjem a zvracení, aby vyplavil z těla všechny škodliviny a toxické látky z pravděpodobného předávkování alkoholem.
Toto svědectví Dr. Halla ale teorii vrací opět na začátek, kdy se opravdu mohlo stát, že Shakespeare to na jednom večírku s přáteli Draytonem a Jonsonem přehnal, kocovinu a intoxikaci sice vyléčil fialkovým sirupem, ale horečka byla silnější než jeho tělo, a byla mu tak osudná.
Konspirační teorie
Někteří jedinci se pouští do konspiračních teorií a naznačují vraždu. Andrew Stirling ve své knize Kdo zabil Shakespeara? rozehrává myšlenku o umlčení Shakespeara protestantskými agenty, protože byl tajným katolíkem v době, kdy to nebylo žádoucí. Nahrává tomu dílo Hamlet, které je považováno za metaforu odstrčení katolicismu Jindřichem VIII. Ačkoliv je tato konspirační teorie pravděpodobně nejméně přesvědčivá a vzdálená od pravdy, už se nejspíš nikdy nedozvíme, jestli Shakespeare opravdu zemřel na kocovinu, syfilis, nebo rukou někoho jiného.
Zdroje:
