Článek
Na první pohled působila „Morava Academy“ jako běžné vzdělávací zařízení. Navenek se prezentovala jako instituce pro problémové teenagery, kde najdou správnou cestu a disciplínu. Realita za zdmi odlehlého objektu Jelenice, ležícího asi 10 kilometrů severozápadně od Brna, však byla mnohem temnější. To, co vyšetřovatelé později označili jako „koncentrační tábor“, nemělo s výchovným zařízením nic společného.
Americký „převýchovný“ byznys v Česku
Celý příběh začal v únoru 1998, kdy skupina Američanů vedená Stevem a Glendou Roachovými spolu s majoritním vlastníkem Ralphem Atkinem založila na českém území převýchovný tábor pro americké mladistvé. Atkin nebyl v tomto odvětví nováčkem – byl členem správní rady organizace WWASP (World Wide Association of Specialty Programs and Schools) a vlastníkem SkyWest Airlines.
Roachovi rovněž měli v této oblasti zkušenosti. Před založením Morava Academy vlastnili dívčí program Sunrise Beach v Cancúnu v Mexiku. Toto zařízení bylo zavřeno mexickými úřady v roce 1996 a manželé byli zatčeni za nezákonné zadržování dětí, zbavování je jejich práv a provozování nelicencovaného a nehygienického zařízení.
Mučení a izolace dětí
„Nikdo z nich nesměl opustit budovu Jelenice, nebylo to ani technicky možné. Pohyb po budově byl omezen stejně,“ uvedly později policejní protokoly. Tato slova jen naznačují, v jakých podmínkách žilo 61 amerických teenagerů ve věku 14 až 18 let, kteří se zde ocitli proti své vůli.
Jak se později ukázalo během vyšetřování, mladí Američané prošli traumatickou cestou, než se vůbec dostali do Jelenice. Všem bylo v USA slibováno, že se zúčastní nevinné poznávací exkurze. Místo toho byli uneseni, a byly jim zabaveny osobní doklady a pasy. Následně byli zavlečeni do České republiky. Nejpodivnější na celé situaci bylo, že tyto osoby překročily české hranice, aniž by to státní orgány zaznamenaly.
Režim v Jelenici nesl všechny znaky koncentračního tábora – izolace od vnějšího světa, potlačení individuality, systematické týrání a psychické násilí. Za ostnatým drátem a uzamčenými dveřmi byli všichni unesení mladiství pod přísným, vězeňským dozorem. Nedobrovolně podrobovali unesené mladistvé tzv. převýchovným programům, které zahrnovaly fyzické tresty a psychické týrání.
„Ve zvláštních místnostech bez oken, jediného zdroje světla i jakéhokoliv nábytku, byli zavíráni na dlouhé hodiny bez jídla i pití,“ popisuje jeden z dokumentů praktiky, které byly v zařízení běžné. „Jindy byli naopak zavíráni do úmyslně přetápěných místností do 40 stupňů, kde museli ležet svázaní na zemi a ve dne i v noci na ně bylo namířeno oslňující světlo.“ Tyto metody nápadně připomínaly techniky používané v historických koncentračních táborech, pouze přizpůsobené „moderním“ metodám převýchovy.
Za měsíční pobyt jednoho studenta inkasovali provozovatelé 1790 dolarů (při 57 studentech to činilo přes 102 000 dolarů měsíčně, což v tehdejší době představovalo přibližně 2,5 milionu korun). Tato suma byla pro americké rodiče, kteří hledali řešení pro „problémové děti“, akceptovatelná, zvláště když věřili, že jejich potomci navštěvují prestižní instituci.
Odhalení a vyšetřování koncentračního tábora
Pravda vyšla najevo díky odvaze několika českých zaměstnanců. Ti byli původně najati jako vychovatelé, ale když zjistili, o jakou práci se ve skutečnosti jedná, podařilo se jim uniknout pozornosti vedení a informovali české úřady a tisk. Jednou z těchto zaměstnankyň byla Hana Simonová, která po svém propuštění odhalila praktiky školy.
Dne 4. listopadu 1998, devět měsíců po založení tábora v únoru téhož roku, bylo zařízení odhaleno. Následovalo jedno z největších vyšetřování v dějinách České republiky, do kterého se zapojila policie, česká tajná služba BIS a americká FBI. Během vyšetřování provedla Policie ČR více než 70 výslechů, od zadržených Američanů po jejich věznitele. Od počátku vyšetřování se o zařízení hovořilo jako o „koncentračním táboře“, což potvrzuje závažnost situace, kterou tam vyšetřovatelé našli.
Když vyšetřovatelé vstoupili do objektu, našli 61 amerických občanů, kteří žili v otřesných podmínkách. Všichni byli v polovině listopadu 1998 odesláni zpět do USA. Proti provozovatelům začalo trestní řízení s obviněními z několika trestných činů a zločinů proti lidskosti.
Podle dostupných informací se velvyslanectví USA v ČR údajně snažilo situaci bagatelizovat. V prohlášení uvedlo, že již v říjnu 1998 v objektu Jelenice provedlo kontrolu a neshledalo žádné porušení zákona. Zároveň popíralo jakékoli spojení s americkou vládou. Postupné vyšetřování však mělo tato tvrzení zpochybnit a naznačit, že o táboře musely oficiální americké orgány přinejmenším vědět.
Uprchlí viníci a nezodpovězené otázky
Steve a Glenda Roachovi byli obviněni z mučení 57 teenagerů. Hrozil jim trest odnětí svobody v délce 2-8 let. Podařilo se jim však uprchnout ze země a spravedlnosti se nikdy nedočkali. Podle některých zdrojů žijí nyní v Bahamách pod změněnými jmény, ačkoliv na sociálních sítích používají svá skutečná jména.
Vyšetřování ukázalo, že tatáž skupina neprovozovala tábor jen v České republice, ale unášela americké občany i do podobných zařízení v Mexiku, na Jamajce, Severní Samoji, Filipínách a v Montaně.
„Byly zde prokázány zločiny proti lidskosti a oficiálně se i v médiích hovořilo o tomto převýchovném izolačním zařízení jako o koncentračním táboře,“ uváděla tehdejší média. Studenti, kteří si peklem v Jelenici prošli, nesou následky těžké traumatické zkušenosti dodnes. Hrozivé podmínky, v nichž museli mladiství žít, vyvolávaly u obětí dlouhodobé psychické problémy.
Po 27 letech se nad případem vznáší stále množství otázek. Jak mohly americké orgány provozovat na českém území takovýto tábor bez povšimnutí úřadů po celých devět měsíců? Vzpomínky pamětníků dokládají zarážející fakt: „Všichni Amíci prošli přes letiště Brno-Tuřany po letu z Vídně bez jakéhokoliv celního a pasového odbavení.“ Proč tedy nezasáhly ani české celní a hraniční orgány?
Další otázkou zůstává role americké ambasády. Ta v průběhu vyšetřování vydala prohlášení, ve kterém uvedla, že již v říjnu 1998 provedla v objektu Jelenice kontrolu, při níž údajně nezjistila žádné porušení zákona. Toto tvrzení však bylo v ostrém kontrastu s hrůznými zjištěními, která odhalili vyšetřovatelé o pouhý měsíc později. Proč vláda USA nezasáhla dříve, když o táboře věděla? A jak je možné, že osoby odpovědné za týrání desítek mladistvých dokázaly uniknout spravedlnosti?
Případ „Morava Academy“ je temnou kapitolou v novodobých dějinách České republiky. V demokratické společnosti se podařilo po devět měsíců utajit existenci zařízení, které systematicky porušovalo lidská práva. Současně jde o varovný signál týkající se institucí, které pod záštitou převýchovy problémových jedinců využívají metody hraničící s mučením. Skutečnost, že hlavní viníci nikdy nebyli potrestáni, celý případ činí ještě znepokojivějším.
