Článek
Hrůzy obléhaného Leningradu
Když v létě 1941 Hitlerova vojska zahájila operaci Barbarossa a zaútočila na Sovětský svaz, stovky tisíc německých vojáků z Armádní skupiny Sever obklíčily Leningrad. Přesně 8. září 1941 začalo jedno z nejdelších a nejkrutějších obléhání v dějinách, které trvalo celých 872 dní.
Leningrad, s jeho barokními paláci, kostely se zlatými kopulemi a kanály, byl produktem vize cara Petra Velikého. Založil ho v roce 1703 na zmrzlých bažinách na špici Baltského moře jako „okno Ruska na Západ“. Toto historické město se během války stalo terčem nacistického útoku.
Vladimir Putin starší, otec současného ruského prezidenta, narukoval do Rudé armády. Krátce po začátku invaze byl těžce zraněn granátem na obou končetinách nedaleko Leningradu. S těžkými zraněními skončil ve vojenském lazaretu a nikdy se zcela neuzdravil – po zbytek života špatně došlapoval a chůze mu působila bolest.
Zatímco zranění vojáci jako Putin starší trpěli v lazaretech, situace v samotném Leningradu se rychle zhoršovala. Ulicemi města v zimě 1941 procházela tichá procesí těch, kteří ještě dokázali stát na nohou. V náručích nebo na saních za sebou vlekli ostatky svých blízkých, zničené hladem a mrazem. Vyhladovělé rodiny snášely zemřelé příbuzné dolů po schodech tmavých činžovních domů. Mnozí přeživší si všímali, jak lehká byla tato těla, když je nakládali na saně a táhli ulicemi ke sběrným místům.
Město se změnilo v tiché pohřebiště, jehož obyvatelé přežívali na pokraji lidskosti. Rodiny s malými dětmi čelily nejtěžším zkouškám - podvyživené matky nemohly kojit a hledaly zoufalá řešení, jak udržet své děti naživu. Městské úřady proto zřizovaly dětské domovy, kam byly umisťovány děti, jejichž otcové bojovali na frontě a matky musely pracovat v továrnách. Tyto instituce dokázaly zajistit alespoň základní stravu, což v domácnostech často nebylo možné.
V. Putin se svými rodiči
Boty ji zachránily život
Zima toho roku byla krutá, teploty klesaly až k -43 stupňům Celsia. V těchto extrémních podmínkách těla zemřelých rychle tuhla. Slabí a podvyživení hrobníci neměli sílu rozbíjet zmrzlou půdu, proto byly nasazeny mechanické bagry, které vytvářely velké jámy pro tisíce obětí. Ostatky se hromadily u sběrných míst jako polena dřeva. Ve městě zemřelo během několika týdnů tolik lidí, že na jejich pohřbení se muselo čekat.
Jednoho temného dne se mezi zemřelými ocitla i pohledná třicetiletá žena – Marija Ivanovna Putinová, rozená Šelomová. Předpokládalo se, že jako mnoho jiných zemřela hlady. Ležela v hromadě ostatních čekajících na pohřbení, z houfu vyčnívaly jen její boty.
Na ulici s vysokými činžovními domy z 19. století sousedé zaslechli slabé sténání vycházející zpod navršených mrtvol. Všimli si, že pár bot na kraji hromady se slabě pohybuje. Navzdory běžné otupělosti, kterou přinesla každodenní smrt, sousedé zareagovali a Mariju Ivanovnu vytáhli zpod ostatních zemřelých. Po měsících živoření na pokraji hladovění byla extrémně vyhublá a slabá, ale stále dýchala. Marija Putinová se tak vyhnula anonymnímu konci v masovém hrobě.
„Marija Putinová byla sama během blokády na prahu smrti. Když v roce 1944 obléhání skončilo, byla tak slabá, že nemohla stát na nohách,“ uvádí Máša Gessenová ve své knize o ruském prezidentovi.
„Pro mnohé obyvatele Leningradu zážitek z obléhání města změnil chápání samotné lidské přirozenosti,“ píše se v dobových záznamech. Rodina Putinových patřila mezi ty, které tato zkušenost trvale poznamenala.
Osudové rány rodiny Putinových
Když otec ležel zraněný a matka bojovala o život, jejich druhý syn pobýval v jednom z dětských domovů zřízených městem. Tyto instituce dokázaly zajistit dětem alespoň základní stravu, což mnozí podvyživení rodiče nemohli. Ne všechny děti však přežily, a tento druhý syn Putinových, narozený pravděpodobně ve 30. letech, zemřel během obléhání.
Tato tragédie nebyla v rodině Putinových první. Nejstarší syn zemřel z neznámých příčin již několik let před válkou. Po válce už manželé nepočítali s dalším potomkem. Když se jim však 7. října 1952, sedm let po konci války, narodil třetí syn Vladimir, dnešní ruský prezident, bylo to pro ně nečekané. V jednačtyřiceti letech a po všem, čím si prošli, takové štěstí nečekali. Pozdní rodičovství vyvolalo různé dohady. Mezi lidmi se dokonce začaly šířit konspirační teorie o tom, že Vladimir není jejich vlastní syn. Jedna žena z Gruzie dokonce veřejně prohlašovala, že jde o jejího biologického syna.
Válka rodinu Putinových poznamenala
Po skončení války pracoval Vladimir Putin starší v továrně na železniční vagony. Marija si přivydělávala jako uklízečka nebo vrátná, což jí umožnilo věnovat se synovi. Rodina bydlela skromně v typickém pětipodlažním domě s kuchyní a toaletou sdílenými s ostatními nájemníky.
Válečné zážitky hluboce poznamenaly rodinu Putinových, stejně jako miliony dalších rodin. „Přesný počet obětí obléhání není znám, ale zemřelo patrně přes milion lidí,“ uvádějí historické prameny. „Jediná záchrana přicházela přes zamrzlé Ladožské jezero, přes které se do Leningradu dopravovaly alespoň nějaké zásoby. Hladovění a umírání na podvýživu ale ani takzvaná Cesta života nedokázala zabránit.“
I přes všechny hrůzy války a osobní tragédie, nebo možná právě kvůli nim, Vladimir Putin starší kladl svému synovi na srdce, že ačkoliv nacisté byli nepřátelé, neměl by kvůli tomu nenávidět všechny Němce. Toto poselství podle pozdějších vyjádření Vladimira Putina vedlo k jeho zájmu o německý jazyk, který mu později během služby v sovětské tajné službě KGB pomohl při práci v Drážďanech. S německou kancléřkou Angelou Merkelovou mluvil při jednáních za zavřenými dveřmi vždy německy.
Putinovi se snažili po válce obnovit normální život. V kontrastu s válečným strádáním vzpomínali na klidnější doby. Před válkou, ve druhé polovině 30. let, si rádi chodili do divadla na vystoupení velmi oblíbeného leningradského komika Arkadije Rajkina – jediného muže v Rusku, který měl zjevně licenci posmívat se sovětským úředníkům.
Rodiče současného ruského prezidenta zemřeli krátce po sobě – matka v roce 1998, otec o rok později, těsně předtím, než se jejich syn stal prezidentem Ruské federace.
Dnes, v roce 2025, Vladimir Putin již čtvrtým rokem vede válku proti sousední Ukrajině. Muž, jehož matka během druhé světové války takřka přišla o život, se stal iniciátorem konfliktu trvajícího od roku 2022.
Obléhání Leningradu si vyžádalo podle odhadů až 1,5 milionu obětí a trvalo 872 dní. Pouze hrstka lidí měla takové štěstí jako Marija Ivanovna, která díky pozorným sousedům unikla jisté smrti v masovém hrobě.
