Článek
Jedna ze sedmnácti tisíc genetických vzácností
V New Yorku žijí identické sestry Rosemary a Christina Alubankudi Ajiboye, které věří, že skutečná krása začíná přijetím sebe samých. Narodily se s albinismem, který postihuje zhruba jednoho člověka ze sedmnácti tisíc. U identických dvojčat je ještě vzácnější, přesné statistiky neexistují.
Albinismus znamená nedostatek pigmentu melaninu, který dává barvu vlasům, kůži a očím. Pro sestry to neznamená jen neobvyklý vzhled. Vidí špatně a jejich kůže nesnáší slunce. Ani brýle jim nepomáhají vidět na dálku. Když nepoznají známého nebo neodpoví na pozdrav, okolí si to často vyloží jako nezájem nebo nezdvořilost. Ve skutečnosti je prostě neviděly. Často nezaregistrují, kdo na ně mává na konci chodby.
I s brýlemi nevidí dobře na dálku, což okolí často nechápe a je to pro ně frustrující. Když nepoznají známého nebo nereagují na pozdrav, lidé si to vykládají špatně.
Musí si také neustále dávat pozor na slunce. Zatímco ostatní mohou chodit na pláž, opalovat se nebo trávit dlouhé hodiny venku, pro sestry je to nemožné. Jejich pokožka slunce prostě nezvládne. Tato omezení je izolují od běžných aktivit jejich vrstevníků.
Školní léta plná posměchu a sociální izolace
Dětství na Manhattanu pro ně bylo složité. Spolužáci si z nich často utahovali přímo ve třídě, a tak se raději držely stranou a trávily čas jen spolu. Ze začátku ani nevěděly, co to slovo albinismus vlastně znamená. Postupně si však uvědomovaly svou odlišnost, což bylo bolestivé.
„Doslova jsme seděli samy; někteří vrstevníci si k nám nechtěli sednout,“ vzpomíná Rosemary. „Měli jsme pár přátel, kteří si k nám občas přisedli.“ Kvůli osamělým rokům ve škole měly problém navazovat nové kontakty.
Christina vzpomíná, jak těžké bylo vyrůstat s albinismem: „Mít albinismus je opravdu těžké, hlavně když s tím vyrůstáte. Nejdřív jsem nechápala, co to je, a pak si najednou uvědomíte: Bože, já jsem jiná než ostatní.“
Jejich postoj k albinismu se změnil až po dokončení střední školy, když nastoupily na univerzitu.
Na univerzitě našly své místo
Na Thomas Jefferson University a Philadelphia University studovaly obor Global Fashion Enterprise. Na vysoké škole poprvé zažily prostředí, kde šlo víc o to, co mají v sobě, než jak působí navenek.
„Mám pocit, že vysoká škola byla úplně nová zkušenost. Jako úplně nový svět, který vám prostě otevřel oči a ukázal vám tolik různých studentů,“ říká Rosemary. „Je to prostě úžasné, protože si vás okolí opravdu váží.“
Ve třídách bylo méně studentů a každý se lépe poznal. Christina a Rosemary konečně našly společnost. Nemusely sedět samy o přestávce a měly kolem sebe vrstevníky, kteří je brali takové, jaké jsou.
„Získáte tu sebedůvěru a pak ji využijete k pozitivnímu účelu,“ říká Rosemary. Christina o tom říká: „Jak rosteš a začneš se učit o sobě, začneš se mít ráda a budeš vědět, že máš své místo a že máš co nabídnout.“
Móda jim pomohla vyléčit dětské rány
Módu milovaly už jako malé. Jejich otec Emmanuel vzpomíná: „Když byly mladší, v první řadě milovaly oblékání, které si přenesly i do dospělosti, jejich vášeň pro oblékání přetrvává, vždycky se hezky oblékají, vždycky se snaží vypadat hezky a pořád jsou spolu.“
Móda se pro ně stala nejen prací, ale i cestou, jak se lépe vyrovnat se svou odlišností. Christina popisuje: „Miluji módu, ráda se zabývám oblečením a doplňky, oblékáním studentů a zkouším, jak by někomu oblečení sedělo.“
Jejich elegantní styl začal přitahovat pozornost nejen v New Yorku, ale po celém světě.
Instagram jim přinesl tisíce fanoušků
Přes Instagram se jim podařilo přiblížit svůj styl širšímu okruhu lidí a spojit se s těmi, kdo si prošli podobnými zkušenostmi. Mohou sdílet nejen fotky, ale i příběhy ze života. Fanouškové oceňují jejich módní vkus, ale hlavně upřímnost.
Christina k tomu říká: „Instagram a další sociální média jsou opravdu skvělou platformou, kde vidím tolik těch, kteří o svém albinismu mluví otevřeně a upozorňují na něj.“
Chtěly ukázat, že vyčnívat z davu má svou hodnotu. Móda je pro ně způsob, jak vyjádřit to, čím prošly. Jejich styl vychází z osobních prožitků, ne z aktuálních trendů.
Co pro ně znamená krása
Dnes vnímají krásu jinak než většina společnosti. Jejich publikum to oceňuje a právě tuto jinakost vyhledává.
Rosemary shrnuje jejich poselství: „Naším hlavním poselstvím by bylo prostě přijmout svou pleť, přijmout svou krásu. Módu můžete využít k sebepoznání, získání sebevědomí a k tomu, abyste byli co nejlepším člověkem.“
Jejich filosofie sahá za vnější vzhled. „Pro mě by význam slova krása spočíval v tom, že někdo přijme sám sebe, cítí se dobře ve své kůži a přijme své nedokonalosti, které mu dal Bůh, takže se nemění na 100 procent,“ říká Rosemary. „Vylepšit se trochou make-upu nebo módy není špatné, ale jako krása na konci dne je to vaše vnitřní krása, váš postoj, vaše sebevědomí.“
Chystají vlastní módní značku
V budoucnu si plánují založit vlastní módní značku, aby v módním odvětví více reprezentovaly albinismus.
„Chceme jen ukázat náš vlastní smysl pro styl a prostě se pobavit,“ vysvětluje Christina jejich vizi.
„Krása nemá jedinou podobu, existuje v mnoha formách. A pokud má každý získat jistotu sám v sobě, musí se v něčem poznat a cítit se v tom dobře,“ dodává Rosemary.
Inspirace pro každého, kdo se cítí jiný
Rosemary a Christina si postupem času začaly víc věřit, a dnes působí sebejistě a vyrovnaně. Sebepřijetí si musely vydřít, ale právě díky tomu dnes mají své místo v módním průmyslu i mezi těmi, kteří je sledují na sociálních sítích.
„Získáte sebedůvěru a pak ji využijete k pozitivnímu účelu,“ říká Rosemary.
Zdroje: arm-news.ru, mysmezeny.sk, news24.com, pin.it/
