Článek
Nemyslím doslova a do písmene, ale vlastně ano. Nové pořádky se proměnily ve staré pořádky, a ty staré se tváří jako ty zbrusu nové. Ani ryba - ani rak, ani oblečený - ani nahý, trhovkyně nebo chytrá horákyně? Sakra, vykyčlená doba, a to bez nároku na brzkou endoprotézu. I v těch svých křupajících kloubech cítím, že se něco chystá, že něco přijde, a že nová doba si žádá změnu. Ale jakou? Včera, dnes a zítra mně splývá. V jedno. Co platilo včera, zavrženo dnes a zítřek je ve hvězdách. Hodiny přetékají a čas se rozplizle pouští do spirály, k čemuž Chronos nesouhlasně vrčí. Naše barvotisková leporela rozevlátá sílícím větrem se naklánějí na tu či onu stranu a vůbec z toho nevychází, zda z tohoto klání vyjdeme jako vítězové či poražení. Komu na tom záleží? Není to jedno? Poprvé Smíšek, podruhé Zlobísek, potřetí Blbísek. A tak pořád dokolečka dokola. Jako u blbečků na dvorečku. Porouchaný stroj času se zaseknul na Nulté hodině a Zero mstitel zaviroval, co se dalo. Vše plyne, jak má, anebo nemá. Dýcháme, žijeme, věříme, doufáme. Naděje našich životů na nás kývá zpoza rohu, volá a haleká. Nečum a zalez! Do sebe sama. Copak to nevidíš? Usebrej se, člověče, odpověď najdeš v sobě. Na všechno.
