Článek
Většinu svého života jsem silniční cyklistiku považovala za nudnou, nezajímavou záležitost, která navíc může zajímat jenom chlapy. Občas se mi někdo z přátel pokusil vysvětlit, co se mu na silniční cyklistice líbí, ale ono to není o slovech. To se musí zažít.
Přišel rok 2013 a já měla za sebou smolný půlrok. Poté se mně v dubnu chytlo takové záhadné couravé nachlazení, kterého jsem se nemohla zbavit. Všechny domácí metody selhávaly, a tak jsem dostala na začátku července antibiotika.
Marodit v jásavém létě je otrava a nuda k uzoufání. Zabalená do dek jsem sledovala televizi a při znuděném přepínání mezi kanály jsem narazila na časovku Tour de France, která končila na ostrůvku Saint Michael. Komentátoři se velmi zasvěceně a vášnivě dohadovali o jakémsi Chrisi Froomovi. Byla jsem zvědavá spíše na známý ostrůvek, a tak jsem začala časovku sledovat. A chytlo mě to.
K velké nelibosti tehdejšího partnera jsem shlédla všechny etapy až do Paříže. Ten rok byl v závodě český cyklista Roman Kreuziger, který dělal superdomestika cyklistické legendě Albertu Contadorovi. Contador nakonec skončil čtvrtý, Roman Kreuziger pátý. Navíc se jednalo o jubilejní 100. ročník.
Každý den jsem se už od rána těšila na další etapu. Díky skvělým komentátorům kdy televizního komentátora doplňoval vždy jeden nebo dva bývalí špičkoví silniční cyklisté jsem pronikala do tajů týmových strategií. Poznala jsem rozdíly mezi jezdci klasikáři, vrchaři a univerzálními jezdci. Fandila jsem samozřejmě Alberovi s Romanem, ale stejně fascinující bylo sledovat dokonalou sehranost týmu Sky budoucího vítěze Chrise Frooma.
Seznamovala jsem se s legendami a osobnostmi tehdejší cyklistiky. A že bylo z čeho vybírat.
Tour de France je navíc nejen sportovním zážitkem, ale i skvělým obrazovým průvodcem po Francii. Jde o nejlépe obrazově pokrytou sportovní událost. Kromě sledování závodu s množstvím leteckých záběrů jsou ukazovány veškeré historické památky, krásné malebné vesničky a městečka i krása francouzské přírody. Dokonalá vícevrstevnatá podívaná a opulentní zážitek.
Skvěle obrazově pokryté byly poslední kilometry jednotlivých etap. Na leteckých záběrech jsem s napětím sledovala, jak se v rovinatých etapách cyklisté jednotlivých týmů řadí za sebe do „vláčků“. Jak domestici na čele vláčků bojují o co nejlepší pořadí svých týmových jedniček.
Fascinující byly horské etapy, kdy se peloton postupně rozdrobil na malé skupinky a do prudkých kopců nakonec ti nejlepší stoupali po jednom, nanejvýše ve dvojicích.
Tour de France mě tímto chytila jednou provždy a doživotně. Od té doby jsem nevynechala jediný ročník. Vzhledem k termínu již nesleduji všechny etapy, ale minimálně na polovinu až dvě třetiny se s radostí podívám.
Viva Tour de France!
