Článek
Zohyzděný, kulhající a přes to charizmaticky muž, který si uměl poradit s kde čím a ke všemu uměl vyrobit zlato, byl unikátním zástupcem neobyčejných mužů, které jsem toužila poznat. Doufala jsem, že i já jednoho dne potkám svého Jeoffrey – ho. A stalo se.
Osud mě zavál do Francie. V pronajatém appartementu v menším městečku, kde jsem pobývala, se mi jednoho mrazivého dne porouchal boiler. Teplá voda netekla a nebylo možné se odkazovat na vlastní síly. Bylo nutné jednat. Paní operátorka mi po mém naléhavém sdělení, že se jedná o neodkladnou záležitost, unylým hlasem sdělila, že bohužel nemají kapacity pro rychlé řešení mé situace, ale že jsem to já, pošle mi někoho už za 3 týdny. „Prosím pistě si: dorazí Monsieur Jeoffrey“. Nevěřila jsem vlastním uším. KONEČNĚ. Přijde Jeoffrey a učiní mě šťastnou! Alespoň co se teplé vody týče. Nikdo jiný mi přece nemůže lépe pomoci z této nepříjemné situace (konejšila jsem se v duchu).
Začala jsem se tedy na čas nedobrovolně otužovat a po necelém měsíci mi konečně u dveří zazvonil ON. „Bonjour, je m'appelle Jeoffrey“. Snědý, zavalitý muž středního věku a menší postavy stál na mé rohožce pln viditelného odhodlání. Ani jsem nedýchala. S vidinou teplé koupele jsem otevřela své dveře dokořán. A on – s jakýmsi zvláštním příručním pouzdrem v ruce vstoupil do mého bytu a hned začal vypočítávat, kde se nachází koupelna. Očima měřil výšku stropu v každé místnosti a prstem ťukal do všech zdí. „La BOUILLOIRE (boiler),“ řekla jsem nahlas a zřetelně naučenou mantru a ukázala jsem prstem do koupelny. „Aha, salle de bains,“ a se sebejistým mrknutím opatrně vstoupil dovnitř. Nakračoval, jako by zkoušel pevnost a propustnost podlahy. Chvíli si boiler prohlížel ze všech stran, až konečně našel cedulku výrobce. Hlasitě vydechl a lámanou angličtinou prohlásil. „It's OK, I know, where is the problem“. Potom poodstoupil a z pouzdra vytáhl cosi, co se podobalo notovému stojanu. Stojan za značného hluku smontoval a postavil doprostřed koupelny. Na něj pak položil papírový manuál od výrobce. Podstoupil krok dozadu a zatvářil se dramaticky, jako by předsedal hudebnímu tělesu. Zadumaně pak otáčel stránku po stránce.
„Potřebujete něco?“ zeptala jsem se s narůstajícími obavami. „Nein, alles klar,“ odpověděl pro změnu německy. Poté si natáhl bílé bavlněně rukavice, vzal do ruky šroubovák a jemnými úkony začal boiler obnažovat. Všechny vybrané díly pak se zájmem pomuchlal v ruce a podle velikosti a se značnou péčí je poté vyrovnal na lněný kus látky. Když s touto činností byl hotov, usadil se na hranu vany a s výrazem uspokojení si otřel zpocené čelo. Poté na mě pohlédl toužebně: „Café et croissant s'il vous plaît“. Aha, má hlad, tak dobře, něco tady snad najdu a zmizela jsem v kuchyni. Najednou jsem uslyšela podezřelé prasknutí vycházející z koupelny.
„Le kasrol, le kasrol !!“ křičel na mě poplašně skrze zeď. Chce kastrol? Mám mu snad ještě uvařit? Značně nabroušená jsem se vrátila do koupelny a nalezla ho v prazvláštní pozici stočeného pod prosakující trubkou vedoucí ke kohoutku. „SABOTÁŽ! SABOTÁŽ!“ volal. Běžela jsem vypnout hlavni uzávěr vody. On ale už značně promočen usedl na židli za barový stůl a rozladěn začal telefonovat do své kanceláře. Po ukončení dlouhého hovoru jsem se ho opatrně zeptala, jaký bude další postup. Kdy se konečně mohu těšit na teplou koupel? Ale Jeoffrey jen máchl holou dlaní do vzduchu a s vážným výrazem pravil, že je třeba objednat náhradní díl. Bez toho je to neopravitelné, caput a broken. A dál přikusoval kroasan a usrkával kávu.
„A jak dlouho bude trvat objednaní náhradního dílu?“ ptala jsem se už značně frustrovaná leč stále plná naděje. „Asi 6-8 týdnů,“ pravil už klidněji. „Ale to už bude jaro,“ poznamenala jsem zkroušeně. „Oui,“ odpověděl a jeho koutky se náhle protáhly do úsměvu. Zcela zasněn začal pak dlouze vyprávět o jaru v Provence a jeho neukojitelné žízni po Bordeaux. Během tohoto vynuceného soirée pak složil svůj notový stojan, popřál mi bone journee a s jiskrou v oku přislíbil, že se vrátí. Au revoir madame. Au revoir Jeoffrey. Odešel. Hleděla jsem pak dlouze na ten ‚nahý‘ boiler, co po sobě zanechal spolu s drobky na stole a doufala, že jsem se jen ocitla ve špatném filmu.
Vrátil se na konci léta. Opálený a v dobré náladě a v ruce dřímal náhradní díl. Vítala jsem ho už zdali přes otevřené okenice mého bytu, kde mezi tím přestala fungovat elektrická trouba. Již bez jakéhokoliv očekávaní jsem zvedla telefon a suše oznámila tuto skutečnost svému bytnému. Ještě tentýž den se u mě objevil se sadou nářadí a výrazem zkušeného muže přes všechno. „I know, where is the problem,“ prohlásil a já se zasnila. Přenesla jsem se do Provence a za zvuku jeho francouzské písně a elektrických výbojů vychutnávala svou ranní kávu.
