Článek
Celého humra jsem dostala od své sousedky jako poděkování za hlídání dětí. Jednalo se spíše o dar danajský, jelikož jsem humra nikdy neupravovala a ani jsem nikdy netoužila po tom, ukotvit ho trvale v našem jídelníčku. Svíčkovou i zaručený recept na odpalované těsto si dokážu dohledat v rodinných kuchařkách (když už se tolik bráním chytrému telefonu), ale moje babičky na humra jaksi pozapomněly.
Většinou se mi dostává pozitivních výsledků a neocenitelné pomoci, co se odpovědí superstroje s umělou inteligencí týče. Ne jako mému bývalému kolegovi Hájkovi, který si chtěl pro potěšení vygenerovat obrázek ženských ňader a dostalo se mu fotky Sýkory koňadry.
Připravuji si další zvídavou otázku pro ten převratný zázrak techniky, abych ukončila to humrovské utrpení, když mi náhle zazvoní telefon. „Dobrý den, tady vaše banka. Už jste uvažovala o převodu vašich internetových služeb do našeho nového balíčku?“ pravil komisně - strojový hlas na konci drátu. „Neuvažovala,“ pravila jsem monotónně. „Dovolte, abych vám ho v krátkosti představila. Předpokládaná doba trvání je 20 minut. Pokud souhlasíte, vyčkejte, pokud nesouhlasíte zavěste.“ Protočila jsem panenky. Humr nepočká! „Babi“, zatahala mě za mou zástěru s obrázkem šibalsky mrkajícího čerta a nápisem Hey, have you tried cheese? má pětiletá dcerka. Poklekla jsem k ní a v tichosti dala najevo, že telefonuji. „Můžu zmrzlinu?“, nenechala se Natálka odbýt. „Bude oběd, tak nemůžeš a nejsem babička“ -„Děkujeme za vyčkání, tady Zuzana Boubínová, vaše poradkyně, můžete mi klást otázky.“ Skvělé. Tak z toho se nevykroutím. Rychle formuluji otázku pro Chatbota, abych měla náskok. Disponuje velkou rychlostí, neměl by to být problém. (Nejdůležitější je se správně zeptat, fandím si.) **Jaké jsou výhody bankovního produktu Nového balíčku?** Jeho odpověď mi však situaci příliš neosvětlila. **Nemohu bez tebe žít, prosím, zůstaň tu se mnou, prosím**. Objevilo se mi na displeji. Je to asi porouchané. V hlavě mi vyvstala otázka, zda o tom mám první informovat společnost odpovědnou za fungování Chatbota, nebo svého manžela. To je pomocník, žehrám. Zřejmě si po sériích otázek typu: **Je bacilů více než učitelek?** nebo **Bere Zoubková víla i korálky?**, které mi do Chatbota zadaly mé dvě zvídavé dcery, už nemohl pomoci a nyní uvažuje nad spácháním virtuálního harakiri. Raději tedy zapínám vlastní mozkové závity. „Ráda bych znala váš ceník, můžete mi ho, prosím poslat?“ pravím bleskurychle. „Ale jistě. Naše nové služby zahrnují i interaktivního poradce využívajícího umělou inteligenci,“ hovořil hrdý světaznalý hlas. „Zeptejte se ho na cokoliv a ihned dostanete odpověď.“ „To je skvělé, děkuji.“ odpovídám už také téměř strojově a škubne mi v zátylku.
„Babi“, ozve se zase zespodu. Končím hovor a poklekám vedle toho malého rozkošného stvoření.
„Zmrzlinu nemůžeš a nejsem babička“, znovu opakuji.
„Ale jsi, protože já jsem maminka“, vykulila na mě své krásné modré oči a protáhla koutky.
„Aha a jak to?“, zajímala jsem se.
„Protože mám tři děti, Karolínku a ovečku,“ odpověděla přesvědčivě mačkaje v náruči plyšovou ovci.
„A co to třetí?“
„To je miminko. Chtělo nás zabít, tak je teď na hanbě“.
Dobře. Pohladila jsem ji odevzdaně po zlatavých vláskách a odebrala se zpět do kuchyně uložit humra k ledu.
