Hlavní obsah
Cestování

Jdu na sever, jdu na jih aneb jak jsem nešla Pacifickou hřebenovku: Big bear

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Dana Walker
29. 7. 11:00

Příběh jedné holky, která došla nejdále na Sněžku a nyní se vypravila na trasu dlouhou přes čtyři tisíce kilometrů. Cesta je cíl. Den dvacátý druhý a dvacátý třetí.

Článek

Díky nezvykle měkké posteli se probudím v pět ráno po čtyřech hodinách spánku. Chvíli se převaluji a mou náladu zmrazí sms ve znění, že boty budou doručeny na konci dne. Odjezd na trail se zdá být rázem nereálný. Než stihnu propadnout zbytečné letargii, vstává i Jirka a rozhodneme se nevyžádaný volný den co nejvíce zúročit. Půjdeme znovu nakoupit a zabalíme jídlo do balíků, které rozešleme před sebe do míst, kde je doplnění zásob obtížné. Ušetříme tím trochu času, který bychom jinak ztratili stopováním do měst a sháněním často předražených potravin.

Začíná pršet a venku jsou tři stupně. Trochu změna oproti včerejšímu slunci a příjemným dvaceti. Prodloužíme si ubytování ještě na dnešek a majitel nám velkoryse nabízí, že nás do obchodu odveze. Nasazuji opět kalhoty do deště a péřovku, protože zbytek mé garderoby se stále suší v koupelně. Zbytek dne věnujeme přebalování jídla, což je má nejméně oblíbená aktivita spočívající v rozbalování věcí a  jejich následném přebalování do uzavíratelných sáčků a rozmýšlení, co a kam poslat. Kulturní vložku nám dopřeje na tabletu puštěny film „Extremely wicked, shockingly evil and vile“ o sériovém vrahu Tedu Bundovi, který své oběti zakopával v Kaskádových horách, tedy v místě, kterým budeme ve Washingtonu procházet. Jsem zvědavá, kolikrát se mi o něm bude zdát, nicméně film jako povedenou sondu do lidské duše doporučuji.

Foto: Dana Walker

Chvíle bezvětří

Boty naštěstí byly večer opravdu doručeny a vypadají dobře. Není ideální si boty objednat na blind přes internet, ale ani dva dny strávené zkoušením bot se mi neosvědčily, tak třeba opačný postup konečně zafunguje. Do postele jsem se dostala o půlnoci, tedy pozdě jako vždy, když mě čeká brzké vstávání. Ve třičtvrtě na pět mám chuť zvonící budík vyhodit z okna a skočit za ním. O půlhodiny později stále ještě polospící nastupujeme do auta pana domácího, aby nás dovezl zpět na trail, a před šestou už vyrážíme přesně z místa, kde jsme předevčírem skončili. Teplota se opět marně snaží atakovat nulu a já si připadám jako sobolí trus. Celý den pokračuje v poněkud jednotvárném tempu a jedinou výjimku tvoří teplotní skoky. Zimu a studený vítr co chvíli střídá úplné bezvětří a ostré slunce. Před polednem máme v nohách patnáct mil a o slovo se hlásí nefalšovaný hikerský hlad. Škoda, že jakmile vkročíme do města, nemůžu se na jídlo ani podívat a naopak na trailu bych snědla i šišky.

Foto: Dana Walker

Všechno je tu tak nějak větší

Ve tři odpoledne s dvaceti mílích v nohách jsme se díky mým novým botám rozhodli vyhlásit stopku a stavíme stan na pohádkovém místě uprostřed lesa, kde nám jedinou společnost dělá tekoucí potok. Díky nevyspání a proměnlivému počasí upadneme oba do takového komatu, ze kterého se proberu až navečer díky ucpanému nosu a pocitu, že na mě něco leze. Smrkám krev, což přičítám všudypřítomné alergii a  připadá mi, že mám horečku. Chvíli mám tendenci svůj stav rozcvičit, ale po chvíli své marné snažení vzdám, spolknu prášek proti alergii, zapiji ho brufenem a doufám, že se z toho vyspím.

Foto: Dana Walker

Dnešní lazaret

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz