Článek
Včerejší kulturní vložka ve formě návštěvy místního kina byla fajn a já, Jack i Jirka jsme se shodli, že jsme na tři hodiny zapomněli, kde se nacházíme, i to, že sedíme na sedačce v oblečení do deště, pod kterým nic nemáme.
V závěrečných titulcích jsem si všimla, že jedna pozice byla nazvána „Mr. Hemsworth dialect coach.“ Netrvalo dlouho a Jack přijal novou funkci na pozici kouče Jirky francouzského přízvuku, který je oblíbeným cílem našich nejapných žertíků. Několik let zaměstnání ve francouzské firmě dodalo Jirkově angličtině nefalšovaný galský šmrnc a hořím zvědavostí, zda bude Jack na nové pozici úspěšný a my přijdeme o zdroj oblíbené zábavy, nebo i nadále s námi bude šlapat četník na prázdninách, bez něhož by tu byla trochu nuda.
Kulturní vložka v místním kině
Večer jsme, jak se říká, padli za vlast, protože všechny bolístky se po volném dni ještě více rozležely. Vzbudili jsme se kolem sedmé a první problém v civilizaci se objevil už ráno. Jackovi přes noc přestal fungovat telefon a dvě hodiny jsme společně strávili vymýšlením akce, jak co nejlépe a nejrychleji tuto situaci vyřešit. Než jsem doladili co nejjednodušší způsob, jak telefon, který je pojištěný, vyměnit, stal se zázrak. Jirka zmáčknul všechna tlačítka na telefonu najednou a ten jakýmsi kouzlem opět funguje. Jack namísto radosti trochu posmutněl, protože si uvědomil, že tím odpadl pádný důvod zůstat zde déle a odpočívat, což by si ve skrytu duše přál. My budeme zítra ráno vyrážet v každém případě a on se k nám dle svých slov: „za pár dní někde přidá.“
Dopoledne se nese ve znamení nákupu jídla. Hojnost všeho na mě má naprosto opačný účinek. Nemám chuť na nic, takže k obědu si rozložím podložku a jdu cvičit na terasu. Hlad se neobjeví až do večeře, kdy si stoupnu k plotně a zbytek svého snažení zabalím do krabiček k zítřejšímu obědu. Je pravda, že jíst na trailu vegetariánsky a bez lepku je tu trochu oříšek, a to někdy doslova. Nechci obědvat čokoládu, ani do sebe přehnaně sypat cukr, který mě akorát nastřelí energií, po které přijde rychlý útlum. Věřím, že stejně jako se naučím chodit s batohem zjistím, jaké jídlo mi dělá nejlépe. Po jednom dni stráveném v civilizaci se opět těším do lesa, protože ve městě se úplně necítím. Ostatní vyjma Jirky vypadají, že si to náramně užívají a nejraději by zde ještě pár dní zůstali. My jsme už odpoledne lehce nervózní a začínají nás svrbět nohy. Já přečetla kus knížky, několikrát se proskočila na podložce, chvíli jsem se pobublala ve vířivce a mám sbaleno. Moje rameno sice ještě bolí, ale říkám si, že to je pravděpodobně steskem po batohu.
Načrni PCT jedním tahem
V šest večer, kdy ostatní připravují večeři, to už nevydržíme a jdeme se projít. V místní lékárně jsem se vybavila prášky proti alergii, bez kterých tu nemůžu dýchat a tiše doufám, že místní rosničky se v předpovědi deště pro příští čtyři dni spletly.
