Článek
V dějinách válek se nevyskytuje moc příkladů, kdy by strana třímající strategickou iniciativu, tak soustavně, naléhavě a opakovaně nabízela ustupující straně jednání o míru, jako to dělá Ruská federace ústy Putina nebo jeho mluvčího Peskova. Poslední pokus se údajně stal nedávno, kdy Putin tento návrh vyslovil před lidmi ze svého okolí, kteří to neprodleně vyzradili agentuře Reuters. Opravdu těžko uvěřit, že je ruská verchuška podobná neopatrné slepičí prdelce a hned zatepla vše hlásí západním centrálám. Tento (zdá se, že až úpěnlivý) vzkaz vyšel od Putina k Západu zcela úmyslně.
Co se v něm říká? Putin je prý ochoten zastavit boje na současné linii a zároveň tam zní skoro až výčitka Západu, že není schopen přivést Zelenského k jednacímu stolu. Pokud nedojde k jednáním, Putin bude bojovat dál.
Měla by Ukrajina kývnout na jednání? Zcela určitě ano. Celé dva roky opakuju, že jednání není sprosté slovo. Neznamená kapitulaci, ani porážku, ani ostudu, znamená naději. Jednání nemusí znamenat diktát jedné ze stran, i když je nutno říct, že v současnosti tahá Rusko za delší konec provazu. Ale znamenalo by to, že dialog začal a v jeho rámci je možné dohodnout i věci, jejichž prosazení vojenskou silou by stálo další životy. Dokud spolu strany nezačnou mluvit, jejich stanoviska se ani nemohou sblížit. Oba budou dál stát na svých maximalistických požadavcích a posílat lidi do mlýnku na maso. Přitom Moskvě musí být jasné, že za současné konfigurace sil nemůže nikdy obsadit celou Ukrajinu. A naopak Kyjevu musí být jasné, že nedokáže ruské síly vytlačit z okupovaných území. To znamená jediné - vojensky se ten konflikt vyřešit nedá.
Tak to zkusme politicky. Využijme toho, že Putin už doslova žebrá o jednání a chyťme ho za slovo. Posaďme se s ním k tomu stolu a ať předloží veškeré své požadavky. A pak my předložíme své. Třeba se najde průnik a bude na čem stavět. A nebo nenajde a válka může vesele pokračovat dál. Ale když to ani nezkusíme, budeme se muset dívat do očí dalších tisíců sirotků, jejichž otcové padnou v nevyhratelné válce. Hrdost na jejich statečnost se nevyrovná bolesti, že už si s nimi nikdy nebudou hrát, kopat si s mičudou nebo je vést do tanečních.
John Lennon zpíval Give peace a chance. Dnes by byl nejspíš označen za chcimíra a vysmíván. Je to divná doba, kdy ti, kdo žádají mírová jednání, padají do škatulek nepřátel státu a zrádců.
Mír může mít různé podoby. Může být vynucený, dohodnutý, vítaný, nebo hořce příjímaný, ale i ten nejhorší mír je vždy lepší, než jakákoliv válka. To by vám řekli všichni ti, co v nich padli, roztrhaní granáty, spálení napalmem nebo zaživa pohřbení v krytech pod rozbombardovaným domem. Kdyby ovšem ještě mohli promluvit.
Dnes a denně můžeme číst argumenty, proč s Putinem nejednat.
Prý se mu nedá věřit. Nedělejme si iluze, že on věří nám.
Prý by mu to jen získalo čas na dozbrojení. Jakoby snad nám ne.
Prý se s teroristy a vrahy nejedná. Ale to víte, že jedná! Příkladů je dost a dost.
Prý své výzvy k jednání nemyslí vážně. Dobře, tak je přijměme. Když cukne, ukáže celému světu svoji falešnost. Takovou šanci bychom si přece neměli nechat ujít.
Nemáme co ztratit.
Ukrajina je v situaci, kdy jí citelně dochází zdroje. Peníze a zbraně umíme a chceme dodávat (a je to tak správně). Co neumíme, je dodat lidi. Naopak Rusko jich má, zdá se, nevyčerpatelný potenciál. Takže ano, Putin skutečně může dál posílat své občany na smrt a Rusko to demograficky ustojí. Ukrajina ne, lidský materiál jí už prakticky došel a ona se ho zoufale snaží nahradit. I to může být dostatečný důvod, proč kývnout na jednání. Když nemáte čím bojovat, jinou možnost ani nemáte. Měli bychom mít už konečně odvahu Kyjevu říct, že takhle nemá smysl dál pokračovat. Zatím to evropští politici - včetně našeho prezidenta - jen opatrně naznačují. Někdo ale bude muset najít politickou odvahu a říct to naplno: Vraťte se k jednání, dokud je o čem jednat. Protože lepší už to nebude.
