Článek
Říkáte si, jak může něco takového zmizet ze dne na den? Nějaká zázračná léčba? Nějaký zázračný přístup k výchově budoucích generací? Vůbec ne. Ale nejdřív se musíme vrátit na začátek diagnózy samotné.
Diagnóza je odborné pojmenování nějakého jevu, nejčastěji patologického. Taková zkratka, aby si odborníci rozuměli a neztráceli čas. A měli co vykazovat pojišťovnám. Jenže z oficiálních diagnostických manuálů nám tyto odborné zkratky utíkají mezi normální lidi, kteří z nich setřou větší či menší kus té odbornosti. Místo ní přidají pořádnou porci frustrace, zranění, ublíženosti, naštvání, smutku, zklamání… Stejně, jako se z diagnostiky úrovně intelektu staly nadávky „debil“, „idiot“ atd.
Nahlédneme-li do diagnostických manuálů, zjistíme, že nějakou tu diagnózu bychom nejspíš přidělili všem lidem. Nejspíš včetně sebe. Kdo by dal ruku do ohně za to, že někdy na ostatní nepůsobí arogantně, povýšeně, jako že si připadá výjimečně a důležitě, že závidí, že není dost empatický, že nevyužívá ostatní ke svému prospěchu… Obzvlášť, když vás „diagnostikuje“ partner v době konfliktu, nebo dokonce expartner po konfliktu? Tak, a je tu diagnóza F60.8.
Jenže něco se chystá. Od roku 2019 se chystá změna toho diagnostického manuálu, MKN-11 (Mezinárodní Klasifikace Nemocí, 11. revize). Chystá se dlouho, ale jednoho dne přijde. A všechny tak dobře známé jednotlivé poruchy osobnosti, tyhle zkratky, nebo spíše nálepky, z ní zmizí. Zůstane jen souhrnný název „porucha osobnosti“, tedy velmi zjednodušeně někdo, kdo má potíže sám se sebou a/nebo s ostatními lidmi.
A s „narcisy“ se stane to samé co s „psychopaty“ a „idioty“. Zmizí ze statistik a zůstanou mezi námi, obyčejnými lidmi.
