Článek
Který psycholog nebo psychoterapeut by se nepotkal s otázkou, proč je tolik depresí, úzkostí, sebepoškozování, poruch příjmu potravy…Zahnáni do kouta, odpovídáme u piva i do článků a podcastů, že ano, ten covid, ty sociální sítě, rodiče, válka, co se zrovna hodí odpovědět tazateli. Když se chvíli zastavím a zamyslím se, nenajdu lepší odpověď?
Psychické zdraví dnešních dětí nezničil covid. Ten pouze pomyslnému topícímu se člověku přidržel hlavu pod vodou. Nesvádějme všechno ani na sociální sítě. Ty jsou jen nástroj, tak jako nůž v ruce jednoho člověka krájí maso na guláš a v ruce jiného vraždí. Neukazujme prstem na přepracované rodiče, balancující mezi dokonalou péčí a vedením k samostatnosti, mezi všepřijímající láskou a stanovováním pevných hranic, mezi 100% času s rodinou a snahou vydělat víc peněz na větší pohodlí. Ani válka, ani ekonomická situace, ani skvrny na slunci a kvantové částice z hyperprostoru.
Doba se mění z generace na generaci, každá další se té předchozí zdá o něco horší, slabší, a má to o něco jednodušší a pohodlnější. A může za to samozřejmě ta další generace, ne ta předchozí, která ji stvořila, vychovala a předala jí svět v takové podobě, do které ho sama sobě přetvořila. Kdepak. Už od Sókrata to tak je, ale spíš ještě dřív. Nejspíš je ta změna rychlejší než kdy dřív, možná je rychlejší než naše lidská schopnost se přizpůsobit, ale není to nic nového pod sluncem.
Možná za to může všechno. Neustálá snaha být lepší, mít se lépe a mít víc, ve všech disciplínách porovnávána s konkurenty z celého světa. Zkuste si vymyslet něco nového, v čem byste mohli být nejlepší, a na 99,99% najdete přes internet někoho lepšího. To celé na pozadí aktuálních událostí, vedoucí k pocitu bezmoci a zbytečnosti. Okořeněné jednoduše dostupnými dopaminovými a informačními dávkami v neomezeném množství, v takovém množství, jaké možná mozky na Zemi ještě nezažily.
Zbývá otázka, co s tou dnešní mládeží. Nevím. Nenapadá mě nic jiného než milovat takové, jací jsou, a nikdy je neopustit.
