Americký masakr motorovou pilou: Muskova vize státní správy pro Česko?

Uběhl nám měsíc vlády Donalda Trumpa a ze světa nezůstal de facto kámen na kameni. Téměř století trvající spojenectví a prosperující transatlantické spolupráce vyletěly komínem. Bezpečnostní architektura budovaná od druhé světové války, která udržovala mír v Evropě, je prakticky pryč. Spolupráce, svoboda a demokratické hodnoty jsou jen obtěžující myšlenky, které nahradila chamtivost, ostré lokty a peníze. Zatímco Česká republika má na průběh těchto událostí pramalý vliv, v samotných Spojených státech probíhá jiná malá revoluce, která může drasticky ovlivnit i situaci v naší domovině. Řeč je o snahách administrativy Donalda Trumpa a jeho „poradce“, miliardáře s Aspergerovým syndromem a uživatele ketaminu, Elona Muska v euforii ostentativně mávajícího symbolickou motorovou pilou v očekávání „amerického masakru motorovou pilou“, o drastickou redukci federálních výdajů. Jak už to tak u samozvaně konzervativních a ekonomicky pravicových jedinců bývá a jak „inspiruje“ argentinský libertariánský prezident Javier Milei, hlavním nástrojem takových snah je propouštění zaměstnanců veřejných institucí. Masové a plošné propouštění bez rozmyslu, založené pouze na prostých mzdových nákladech v primitivních tabulkách, které nezohledňují skutečné potřeby, odbornost či kontext. Nejenom, že tyto snahy Elona Muska a jemu podřízenému úřadu DOGE (byť dodnes není jasné, jaký statut a pravomoci DOGE vlastně má) již mají své neblahé důsledky. Je vysoce pravděpodobné, že tyto snahy se v brzké době přetaví i do podobně laděných úvah v české politice a blížící se volební kampani. V českých (a evropských) podmínkách však mohou být takové snahy extrémně nebezpečné a doslova paralyzovat celý systém státní správy a kontroly (což se ostatně děje i v Americe). Jaká nebezpečí hrozí, na to se pojďme společně podívat.

Vidíme to i u českých konzervativců. Stát je zlo a státní úředník je nepřítel a zbytečný náklad. Jednoduché řešení – propustit státní zaměstnance. Sníží se nám mzdové náklady v tabulce, ušetříme pár milionů či miliard a heuréka. Všem se nám bude žít lépe a českou kotlinu zalije slunce. Anebo ne?

V debatách o redukci státních výdajů ve formě mzdových nákladů se tzv. konzervativní a pravicoví jedinci dopouštějí fatálního nepochopení problému. Rozhodují na základě primitivních tabulek příjmů a nákladů bez znalosti problematiky, bez odborných kompetencí, bez znalosti kontextu, co vlastně v datech vidí. Jako když Elon Musk zveřejnil excelovskou tabulku, která měla údajně dokazovat, že americký sociální systém vyplácí příspěvky lidem dávno mrtvým starým i více jak 150 let. Přitom se jen jedná o specifické zápisy v databázích, protože datum úmrtí v některých amerických státech mohou udávat pouze rodinní příslušníci, nemohou je zapsat úředníci. Úřady o tom nicméně ví a příspěvky samozřejmě nevyplácí. Skandál a populistický důvod zběsile máchat motorovou pilou je však už na světě a hloupá prohlášení o milionech mrtvých s příspěvky ze systému sociálního zabezpečení jakbysmet.

Je veřejným tajemstvím, že na několika českých ministerstvech v posledních deseti letech probíhaly dílčí interní personální audity, jejichž cílem bylo odhalit tzv. nadbytečné zaměstnance a ty v zájmu úspor propustit. Výsledky se dodnes příliš neprezentují, protože nejenom že audity neodhalily ony tisíce a tisíce zbytečných zaměstnanců, ale dokonce v mnoha oblastech konstatovaly, že česká státní správa je žalostně personálně podhodnocená. Oním problémem totiž není množství úředníků, ale příliš velké množství agendy, které úředníci musí řešit, protože jim to nařizují zákony. A zákony připravují a schvalují politici. Abychom mohli redukovat množství úředníků, musíme nejprve redukovat množství agendy. A zde narážíme na problém, protože sami ministři by museli přijít s návrhy, které agendy je potřeba zrušit, čímž by snížili váhu a rozpočet vlastního ministerstva, tím i svou moc. Potenciální přínosy takových snah přitom dalece přesahují jedno volební období. Avšak jak známo, český politik dále než na konec jeho volebního období myslet nedokáže. Součástí problému je taktéž potřeba masivně investovat do digitalizace státní správy. Podobná digitální revoluce je přitom velmi drahá a složitá, dosavadní IT systémy spolu nespolupracují a kompetentní odborníci upozorňují na to, že může být nutné systémy vybudovat znovu od nuly.

Nedílnou součástí celé problematiky je také potřeba při redukci počtu úředníků myslet na fakt, že zbylé úředníky, kteří mají být efektivnější, musíte také adekvátně zaplatit. Bohatý úředník je všeobecně zažitým mýtem, který vychází z neznalosti dat a struktury státní správy. Běžně se v diskuzích setkáme s průměrným platem státního zaměstnance, do kterého však zasahují především vysokopříjmové skupiny (např. lékaři). Samotní úředníci, kteří jsou dnes jedním z největších třídních nepřátel, žalostně živoří s tabulkovým platem, za který by pracovník ze soukromého sektoru, pracující na pozici s podobnou zodpovědností a potřebou podobné úrovně vzdělání, nikdy nevstal z postele, natož aby vykonával odbornou činnost. Možná by nebylo od věci, kdyby si všichni podnikatelé a aktéři soukromé sféry zkusili aspoň na rok fungovat na úřadě, stejně jako by si zaměstnanci veřejných institucí měli zkusit podnikat. Promyšlených kroků při zefektivnění státní správy se pravděpodobně nedočkáme, můžeme tak očekávat další populistické snahy o redukci úředníků, které dopadnou jako vždy. Tabulkově zrušíme pár neobsazených pozic a vyvěsíme další billboardy s vylhanými hesly o tom, kolik zbytečných lidí jsme připravili o práci a kolik jsme při tom údajně ušetřili.

Když si projdeme české sociální sítě, můžeme pozorovat jeden rozšířený jev. Pravicoví ekonomové, bankéři a podnikatelé sdílí zaručené recepty na zefektivnění státní správy, samozřejmě vždy počítající jen s propouštěním státních zaměstnanců bez zohlednění skutečných příčin neefektivity a potenciálních důsledků. Je jedno, zda se jedná o člověka „z lidu“, nebo vzdělaného ekonoma, scénář je vždy stejný. Lidé, kteří v naprosté většině nikdy nepracovali jako státní zaměstnanci, neznají procesy, prostředí či požadavky zákonů, rozhodují o tom, jak má státní správa vypadat. Kde už jsme to jenom slyšeli, že se má stát řídit jako firma?

Podobný jev vidíme v ještě absurdnější rovině v USA. Úřad DOGE čelí kritice, že o propouštění desetitisíc zaměstnanců rozhodují mladí chráněnci Elona Muska absolutně bez zkušeností (viz také zde). Nejstaršímu takovému pracovníkovi je 24 let, těm nejmladším dokonce 19 let. Představte si situaci, kdy pracujete pro stát po mnoho let na vysoce odborné pozici vyžadující vysokoškolské vzdělání a dostáváte za to tabulkový plat. Třeba jako letový dispečer, zkušený hasič či policista, profesionální armádní důstojník, sociální pracovník, odborník na vzdělávání, datový analytik apod. Najednou k vám do práce přijde 19letý mladík, jehož jediným životním úspěchem je postavený hrad v Minecraftu, jak vás 10 minut vyslýchá a naprosto bez znalosti problematiky posléze usoudí, že jste nadbyteční a dá vám hodinovou výpověď. Stále vám to nepřijde absurdní? A co když jste v podobné situaci, jste loajální státní zaměstnanec, který dobře dělá svou práci a najednou vám přijde z anonymní e-mailové adresy zpráva, že máte kamsi a komusi poslat pět bodů, co jste dělali v minulém týdnu, jinak dostanete výpověď? Pořád vám to nepřijde absurdní? Americká realita posledního měsíce. Není náhodou, že polovina ze skupiny zaměstnanců, která byla převedena pod úřad DOGE z Digitální služby Spojených států, tedy jediní skutečně odborní a znalí zaměstnanci DOGE, podala výpověď, protože nechce mít s takovými aktivitami nic společného a propůjčovat tomu své odborné znalosti. Není náhodou, že mnohé státní instituce už svým pracovníkům nařídily, aby na e-mail vůbec nereagovaly. Možná, kdyby stále žil Václav Havel, bylo by to příhodné téma pro další absurdní drama.

Možná nám takové situace přijdou úsměvné, dokud si neuvědomíme potenciální důsledky. Muskovy řežby motorovou pilou již zasáhly např. americký úřad pro civilní letectví, a to těsně před tím, kdy došlo ke srážce letadla s vrtulníkem ve Washingtonu nebo kdy v Chicagu přistávajícímu letadlu vjelo náhle do cesty jiné letadlo a do další katastrofy nebylo daleko. V obou případech se vyšetřuje možný podíl přetížených dispečerů postižených bezhlavým propouštěním. Nekompetentní propouštění zasáhlo americké úřady, které se starají o bezpečnost a připravenost jaderných zbraní. Tisíce zaměstnanců bylo propuštěných také z amerického Centra pro kontrolu nemocí. V obou případech nešlo většinově o zbytné úředníky, jak bychom si chtěli namlouvat, ale o nezpochybnitelné a těžko nahraditelné experty ve svých oblastech. Mnozí z nich už pro americký stát nikdy pracovat nebudou. Do takových absurdních pozic vedou snahy o bezhlavé propouštění ve státních úřadech nekompetentními jedinci ze soukromé sféry, kteří chaoticky mávají motorovou pilou.

Všechny tyto události naruší to, co si pravicově smýšlející podnikatelé, ekonomové a jiní konzervativní jedinci z řad širší laické veřejnosti, ve své snaze o boj proti „nepřátelským liberálně-progresivistickým“ silám prakticky nikdy neuvědomí – sociální smír. Když na chvíli vystoupíme z ekonomické problematiky, vidíme nebezpečný jev v případě boje proti migraci. Zatímco Donald Trump sliboval hromadné deportace v USA nelegálně žijících zločinců, pašeráků drog a členů nebezpečných gangů, v realitě jsou deportováni lidé, kteří v USA žijí třeba 20 let, vychovali zde děti a přispěli k rozvoji americké ekonomiky, avšak provinili se tím, že vyplnili špatný imigrační formulář a možná dostali pokutu za parkování. Mnozí deportovaní přitom pocházeli z rodin, které volily Donalda Trumpa. Přijde vám to paradoxní? Stejný jev vidíme v případě propouštění federálních zaměstnanců. V posledním měsíci sociální sítě doslova zavalily příběhy lidí, kteří volili Donalda Trumpa, nosili hrdě červené kšiltovky a nadávali na levicové progresivistické liberály. S trochou nadsázky lze říci, že by pro Donalda Trumpa udělali doslova cokoli. Až do chvíle, kdy jim samotným přišel e-mail se zprávou, že jsou nadbyteční a dostanou okamžitou výpověď.

Možná nám tyto situace přijdou opět úsměvné, možná cítíme vůči voličům Donalda Trumpa jistý pocit zadostiučinění za jejich krátkozraké rozhodnutí zvolit si do sebe zahleděného šílence podporovaného excentrickým všehoschopným miliardářem místo domnělé komunistky tmavé pleti (jakkoli neměla Kamala Harris s komunismem vůbec nic společného). Amerika se nicméně dostává do stavu, kdy oslabuje samotné předivo společnosti, mizí sociální smír a příslovečný tlakový hrnec plný frustrace se začne nebezpečně plnit. Tolik jsme se báli liberalismu, soucitu s chudými a bezbrannými, ekologie a zodpovědnosti za věci, které nás přesahují, že nám zde pod rukama a bez jakékoli kontroly roste oligarchická meritokracie pohádkově bohatých podnikatelů, možná geniálních v oblasti technologií a marketingu, ale zcela postrádající emoční a sociální inteligenci. Podnikatelů, kterým jsou ukradené dlouze a složitě získávané hodnoty. Když je to potřeba pro jejich osobní prospěch, hrdě a veřejně vztyčí k nebi pravici nebo zlikvidují soudy a média jako hlídací psy demokracie. Když je to pro ně výhodné, klidně zlikvidují kontrolní instituce a potřebné pojistky demokratického zřízení (jako když Elon Musk, jeden z největších dodavatelů a beneficientů americké vlády skrze firmu SpaceX, v brutálním střetu zájmů likviduje instituce, které mají SpaceX a další Muskovy zakázky kontrolovat).

V České republice se nezadržitelně blíží další parlamentní volby a podobné jevy zde budeme pozorovat stále častěji. Volební kampaň bude plná populistických hesel, domnělých třídních nepřátel a osobních útoků. Mysleme na to a nenechme nastolit takový scénář kvůli našemu iracionálnímu strachu z elektrických aut, papírových brček a paní za přepážkou úřadu s tabulkovým platem.