Článek
Přelom února a března 2025 se zapíše do dějin jako moment, kdy Spojené státy přestaly být lídrem svobodného světa. Nově zvolený prezident Donald Trump během několika týdnů otřásl domácí scénou, ale především rozložil bezpečnostní a ekonomickou stabilitu, na které Západ po desetiletí stál. Počátkem března definitivně odstřihl Ukrajinu od vojenské pomoci v jejím boji proti ruské agresi a současně zahájil globální obchodní válku – 25% clo na Kanadu a Mexiko, 10% clo na Čínu a další tarify směřující na Evropskou unii.
To vše ve jménu hesla MAGA – Make America Great Again. Jenže historie nám říká něco jiného: Amerika nikdy nebyla menší.
Byly doby, kdy Spojené státy skutečně představovaly sílu, která dělala svět lepším. Nejen vojenskou mocí či ekonomickou silou, ale především hodnotami – svobodou, demokracií a podporou těch, kteří ji nejvíce potřebovali. Amerika byla velká vždy tehdy, když se postavila na stranu malých a utlačovaných. A dnes? Dnes od nich dává ruce pryč.
14 bodů Woodrowa Wilsona
Po první světové válce americký prezident Woodrow Wilson sepsal svých 14 bodů, které zdůrazňovaly právo národů na sebeurčení a spravedlivý mír. Americká diplomacie i díky snahám Tomáše Garrigua Masaryka podporovala nově vzniklé státy včetně Československa, Polska či Pobaltí proti expanzi bolševismu a imperiálním ambicím starých říší. Staré říše včetně Rakouska-Uherska se rozpadly a na jejich podkladě vznikly malé země včetně té naší. Amerika tehdy byla skutečně velká.
Rekonstrukce Evropy a vzestup mezinárodního řádu
Po 2. světové válce Amerika přišla s tzv. Marshallovým plánem ekonomické pomoci pro evropské země. Investovaly miliardy dolarů do obnovy Evropy, včetně Německa, Itálie a Japonska, místo toho, aby je trestaly, jako se to stalo Německu po první světové válce. To bylo podpořeno vznikem aliance NATO, která měla sloužit jako hráz proti rozpínavosti tehdejšího Sovětského svazu. Výsledkem byla svobodná západní Evropa a prosperující země včetně těch, které byly zničeny hrůzami druhé světové války. Československo, které se chtělo k Marshallově plánu připojit, ale na příkaz z Moskvy to neudělalo, se ze 7. nejsilnější ekonomiky světa s demokratickým režimem a s de facto minimálně poškozeným průmyslem místo ekonomického tygra stalo zemí druhého světa. Naopak Německo, Itálie i Japonsko dnes patří k nejrozvinutějším a nejsvobodnějším zemím světa. Tehdy byla Amerika skutečně velká.
Pád komunismu a rozšíření demokracie
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 Spojené státy americké podporovaly transformaci postkomunistických zemí střední a východní Evropy. Administrativa prezidenta Clintona, po intenzivních snahách a prosbách mj. Václava Havla, pomohla integraci těchto zemí včetně České republiky do NATO, podporovala též integraci do Evropské unie, která se stala nejvýznamnějším americkým obchodním partnerem. V 90. letech se hovořilo o tzv. konci dějin, jak jej nazval americký politolog Francis Fukuyama, tedy o konečném vítězství liberální demokracie a tržního kapitalismu. Amerika tehdy byla velká. Byla světovým hegemonem a nezpochybnitelným garantem bezpečnosti minimálně v západním světě (ale též v Pacifiku a dalších regionech).
Není nutné vášnivě diskutovat o důsledcích současných kroků Trumpovy administrativy – historie mluví sama za sebe. Amerika byla největší vždy v dobách, kdy se postavila na stranu malých, slabých a utlačovaných. V dobách, kdy byla symbolem svobody a spravedlnosti. V dobách, kdy podporovala globální otevřený obchod a prosperitu založenou na svobodném pohybu zboží a kapitálu. Dnešní Amerika, zavádějící obchodní cla na největší spojence a obchodní partnery, šikanující malé země kvůli byznysu, podléhající a podlézající diktátorům a autoritativním vůdcům, není velká. Amerika nikdy nebyla menší.
