Jak Trump vrátil pohlaví do škatulek

Když Donald Trump během své inaugurace sebevědomě prohlásil, že „pohlaví jsou jen dvě“, mohlo by se zdát, že nám předkládá návrat k jakési „normálnosti“. Normálnosti, která je jednoduchá, přehledná, pohodlná – alespoň na první pohled. Ve skutečnosti jsme se možná probudili do světa, kde se zaštiťování touto domnělou normálností stane v lepším případě výmluvou k ignorování. K ignorování akademicky velmi hodnotného konceptu genderu, který už desítky let poukazuje na to, že realita je mnohem složitější, než by nám škatulky „muž“ a „žena“ dovolily připustit.

Koncept genderu nejenže byl nepochopen, ale stal se i snadným terčem populistů a nevzdělaných influencerů. A tak se, místo aby obohatil veřejnou debatu, postupně stáhne zpět na akademickou půdu – do bezpečí před světem, který na něj zatím není připraven. A v čem tedy to nepochopení spočívá? Proč tak hodnotný koncept, který mohl změnit pohled na společnost a rozšířit naše chápání identity, naráží na odpor a zjednodušování? Odpověď hledejme v tom, jak jsme zaměnili biologii za sociologii, fakta za normy a realitu za pohodlné škatulky. Pojďme se na to podívat blíže.

Základním problémem už je pouze fakt, že se ve veřejné debatě nepochopitelně zaměňuje pohlaví a gender. A to nejen na kanálech mnohdy nevzdělaných, po senzacích dychtivých influencerů, ale i ve zcela seriózních debatách. Musíme totiž rozlišovat biologické pohlaví (angl. „sex“) a sociální pohlaví (angl. „gender“). Čeština tomu příliš nepomáhá, protože slovo „pohlaví“ nám přirozeně evokuje biologickou stránku věci a tu sociální přehlíží. Tohle zná mnoho akademiků. Pro mnohé odborné výrazy čeština prostě nemá úplně vhodné ekvivalenty. Ve snaze koncepty násilně přeložit a přiblížit běžnému publiku pak může dojít ke zmatení. Oba koncepty mají přitom svou roli v popisu nerovností, sociální dynamiky a mnoha dalších sociologických, psychologických či antropologických jevů. Koncepty nejdou proti sobě, nejsou zaměnitelné, naopak se mají navzájem doplňovat. Kde tedy došlo k onomu zmatení?

Ano, existují pouze dvě biologická pohlaví. Ať už se na to díváme dle souboru vnějších či vnitřních pohlavních znaků nebo pohledem chromozomů, lze říci, že máme dvě pohlaví – muže a ženu (byť musíme připustit, že to není tak úplně pravda, neboť existují různé mutace a jiné hříčky přírody). Koncept genderu naproti tomu nepracuje s binárním rozdělením na muže a ženu, ale s kontinuem mezi mužem a ženou. V linii tohoto sociálního pohlaví přitom člověk může stát blízko svému biologickému pohlaví nebo taky úplně na opačné straně. Znáte muže, kteří rádi chodí v růžové barvě, auta poznávají nikoli dle značky, ale výhradně dle barvy, perou, žehlí, vaří? Biologicky jsou po všech stránkách muži. Ale sociálně se na pomyslném kontinuu posouvají blíže ženám. Znáte naopak ženy, které mají problém s hygienou, krkají, prdí, rády by řídily kamion a neumí vařit? I tyhle ženy jsou biologicky bezvýhradně ženami, ale na genderovém kontinuu budou o něco blíže mužům. Drbete se právě na hlavě a chystáte se psát pobouřený komentář, že jsem právě popsal absurdní předsudky o mužích a ženách? Ano, i tohle je totiž součástí problematiky, kterou řeší tolik nenáviděný obor genderová studia – naše sociální role, předsudky, očekávání, která od nás má společnost a mnoho dalšího.

Jak už to tak bývá, abstraktní kontinuum není pro lidský mozek snadno uchopitelné. Uvědomme si, že i naše vnímání barev je vlastně subjektivní, vycházející z kontinua vlnové délky světla. Aby se nám však realita lépe chápala, vymysleli jsme pomyslné škatulky – modrá, zelená, červená, žlutá atd. Mezi jednotlivými barvami přitom nejsou pevné hranice, jsou to přechody na kontinuu vlnových délek. Podobně na genderovém kontinuu můžeme najít různé varianty sociálního pohlaví, které mezi sebou plynule přecházejí. Aby se nám však realita lépe chápala, vymysleli jsme škatulky. A zde se dostáváme k onomu zmatení. Místo toho, aby genderové kontinuum sloužilo k prospěšné debatě o sociálních rolích, společenských předsudcích a dalších jevech a místo toho, aby pomohlo osobám, které mají reálné problémy s genderovou identifikací (ano, takové osoby skutečně existují), začaly se škatulky různými způsoby zesměšňovat. Náhle jsme proto měli tuhle 56 pohlaví, jindy 72 pohlaví. Tuhle se nám někdo identifikoval jako vesmírná bytost, jindy jako pes. Postupem času došlo vlivem neinformované debaty ke smazání rozdílů mezi biologickým a sociálním pohlavím. Různí internetoví klauni proto začali v kalhotách hledat něco více (nebo méně) než tam ve skutečnosti má být. Nutno dodat, že ani druhá strana barikády situaci příliš nepomohla, když se snažila genderovou problematiku aktivisticky využívat, a byli jsme svědky podivných snah o identifikování se kdesi na škále, ale pokud možno ani jako muž ani jako žena. Pokud se k tomu přidala ještě snaha o alternativní sexuální orientaci, veledílo bylo na světě. Z celé debaty se postupem času stal absurdní guláš, který nemá s původním významem genderových teorií vůbec nic společného. Vše umocněné silou sociálních sítí, které z naprosto ojedinělých odchylek udělají údajný standard.

Možná si říkáte, že se vás problematika genderu netýká a měla by být zavřená za dveřmi univerzit nebo lépe zcela zničena, jak se mnohdy můžeme dočíst. S genderovými tématy se přitom setkáváme dnes a denně. Opakovaně je upozorňováno na nerovné odměňování mužů a žen za stejnou práci. V praxi vidíme také malé zastoupení žen na vrcholných pozicích či v politice a naopak velký nedostatek mužů třeba v mateřských a základních školách. I toto je genderová problematika. Samostatnou kapitolou je otázka výchovy dětí, tradičně spojená se ženami. Rodičovská dovolená i pro muže je výsledkem snah řešit genderovou problematiku. Navštívili jste v poslední době hračkářství? Všimli jste si sekce „pro chlapce“ s různými autíčky, roboty a podobnými hračkami a naproti tomu sekce „pro dívky“ složené výhradně z jednorožců, panenek a jiných hraček převážně v růžovém provedení? I na toto poukazují genderová studia. Reklama s ženou s bohatým dekoltem a ve vyzývavém spodním prádle? Typický předsudek a také objekt zájmu genderových studií. Protože genderová studia se ve velkém zabývají společenským vnímáním mužů a žen, často se setkávají s běžnými předsudky. Ženy musí být krásné, muži silní. Mužům by prospěla vojna. Ženy jsou emocionální, muži racionální. Ženy patří do kuchyně, muži na stavbu. Ženy nejsou technicky zdatné. Muži nekoukají na romantické filmy. Růžová je pro holky, modrá pro kluky. Jistě poznáváte tato typická prohlášení z řad společenských „genderových“ předsudků. Ale také: Menstruace je tabu. LGBT lidé jsou nepřirození či nemocní. Plnohodnotná rodina má mámu, tátu a děti. Muži si nestěžují na bolest. Muži nepotřebují ochranu. I tyto předsudky řeší genderová studia.

Jistě si říkáte, že se může jednat o malichernosti a vás se to opět netýká. Ne náhodou tohle často slýcháme od domnělých příslovečných alfa samců, kteří se myšlenkami, že jejich „hodnoty“ jsou vlastně společenskými předsudky, cítí ohroženi. Problematika genderových studií zasahuje však mnohem dále. Ve vyspělých zemích se dle genderových studií plánuje dopravní infrastruktura ve městech, protože muži a ženy využívají dopravu jiným způsobem. Nejen pro dojíždění mezi domovem a prací jako muži, ale také do školky pro dítě či na nákup. Zastávky hromadné dopravy jsou osvětlené nikoli kvůli designu, ale vlivem bezpečnosti, což vnímají silněji ženy. Přechod na nízkopodlažní dopravu souvisí mj. s cestováním žen, jako primárních pečovatelek, s kočárkem. Při plánování dopravy se řeší dostupnost školek a škol na jedné straně a obchodů a zdravotnických zařízení na straně druhé. Tohle a mnoho dalšího je součástí problematiky genderových studií. Třeba takové město Vídeň, často dávané za příklad toho, jak má fungovat moderní sociálně přístupné město, provedlo genderovou analýzu svého dopravního systému. Na základě ní upravilo design zastávek, cyklostezek nebo pěších zón s ohledem na potřeby žen a dětí. Říká se tomu „gender mainstreaming“. Podobnou cestou šlo město Barcelona. Jak vidíme v praxi, genderová studia mají mnohá důležitá uplatnění.

Na začátku zmíněné prohlášení Donalda Trumpa o existenci dvou pohlaví může znít „normálně“, byť je svým způsobem naprosto absurdní. Snaží se chránit biologické pohlaví před domnělou hrozbou sociálního pohlaví. Tyhle koncepty spolu však nijak nesoupeří. Je to podobně absurdní, jako byste matematiky kritizovali za zkoumání čtverců a trojúhelníků, protože auta mají kulatá kola, a to ve snaze ochránit automobilový průmysl. Nezměníte tím nic, je to jen rétorické cvičení pro zmatené publikum. Ono to však koneckonců tolik nevadí. Jakákoli prohlášení politiků nepovedou k útlumu genderové problematiky. Ta se jen zbaví břemena absurdní celospolečenské diskuze, kdy spolu hovoří na jedné straně konzervativci, kteří problematice nerozumí, a na druhé straně aktivisté, kteří však problematice nerozumí také. Obě strany barikády přispěly ke stavu, kdy se gender stal objektem kulturních válek v polarizované společnosti. S genderovými studii se nicméně budeme nadále setkávat. Nadále budou zásadně ovlivňovat naše životy, jen ze skrytu akademické půdy a kanceláří analytiků. A možná tak to má být. Protože společnost není na smysluplnou debatu o genderu připravena. A co oči nevidí, to srdce nebolí.

Butler, J. 1990. Gender Trouble. Routledge.

World Economic Forum. 2024. Global Gender Gap Report.

Gender Mainstreaming – manuál města Vídeň.

genderstudies.cz