Plastová víčka na lahvích jako symbol pohodlné ignorance

Plastová víčka přidělaná k lahvím. Pro někoho drobnost, pro jiné důvod k vyhlášení další křížové výpravy proti Evropské unii. V poslední době jsme si mohli na platformě Médium přečíst článek Jana B. Krejčího Neoddělitelná víčka na lahvích - klasický případ evropské pomatenosti. Zrušit, ve kterém se velice kriticky zamýšlí nad smysluplností zavedení tohoto opatření v rámci snah na omezení plastového odpadu v přírodě. Jelikož se jedná o problematiku velice širokou, která bez znalosti kontextu může svádět k neoprávněné kritice, věřím, že je potřeba názorová reakce. Zmíněný článek je přesně z kategorie těch, které vytrhávají z kontextu jeden problém, který se snaží neobratně zesměšnit a jsou symbolem toho, co můžeme nazvat pohodlnou ignorancí.

Nemá příliš smyslu reagovat na autorovy výpočty, jakkoli s nimi můžeme souhlasit či nesouhlasit. Je nicméně důležité podívat se na pohled nadhledem a z širší perspektivy.

Autorem zmíněná směrnice Evropské unie samozřejmě nesouvisí pouze s plastovými víčky, ale snaží se o celkové snížení plastového odpadu na evropských plážích. V citované směrnici nalezneme výčet plastových výrobků od plastových víček a lahví, přes různé kelímky, brčka, jednorázové nádobí obecně, vatové tyčinky či třeba výrobky z expandovaného polystyrenu. Všechny tyto věci z určité části nekončí ve sběrnách odpadů či alespoň na smetištích, ale volně v přírodě, kde ovlivňují celý ekosystém. Autor kritizuje, že důvodová zpráva ke směrnici neudává přesné číslo objemu plastových víček na plážích. Hezky česky je proto taková směrnice zbytečná a měla by být zrušena. To je přeci nesmysl. Z logiky věci nikdo nebude chodit po všech plážích, sbírat každý kus plastu a pak jej počítat, protože český „nevěřící Tomáš“ nemá k dispozici přesný počet víček pohozených na plážích. Pracujeme proto s kvalifikovanými odhady. Podívat se také můžeme na jiné zdroje. Posledních víc jak 10 let Evropská environmentální agentura například počítá průměrný počet kusů plastu na některých plážích a přepočítává je na vzdálenost. Kolik byste tipovali, že činí průměr kusů plastu na průměrné evropské pláži na 100 metrů? 481 kusů plastů v roce 2022. Zkuste si vzít 481 plastových víček a naházejte si je na 100 metrech vaší zahrady. Jak se budete cítit, když budete o plastová víčka doslova zakopávat? A co teprve 481 plastových talířků, kelímků či polystyrenových výrobků? A do toho samozřejmě mnoho dalšího „neplastového“ odpadu. Když se na to podíváme touto perspektivou, není to zrovna málo, že ano? Nedívejme se proto na přidělaná plastová víčka jenom jako na něco otravného, ale na jeden drobný dílek skládačky, který však může mít významný dopad. Že jeho dopad nejsme schopni zatím přesněji propočítat, na věci nic nemění. Plastový odpad na plážích prostě leží a nejjednodušší způsob, jak to omezit, je množství odpadu redukovat, nejlépe již při výrobě.

Autor původního článku se podivuje nad faktem, že se jedná o směrnici Evropské unie, přičemž věří, že řešení by zvládly národní státy. Opak je pravdou. V Evropské unii platí tzv. princip subsidiarity, tedy že se řešení má odehrávat co nejblíže problému. Pokud se jedná o lokální problém jednoho státu, skutečně není potřeba řešení na úrovni EU. Ale co když se jedná o plastové výrobky, které se vyrábí a používají v celé EU a v rámci jednotného trhu se volně pohybují napříč kontinentem? K čemu přispěje případné řešení jednoho státu, který zakáže či jinak bude regulovat plastová víčka, jiný stát zase plastové kelímky a třetí stát plastová víčka, ale jiným „národně specifickým“ způsobem? Zlý sen (nejen) pro výrobce, který dodává své výrobky do více zemí v rámci jednotného trhu. To, že se otázky jednotného trhu řeší na úrovni EU, má svůj primitivní a velmi logický důvod – je potřeba, aby platila stejná pravidla ve všech zemích účastnících se jednotného trhu EU. Málokdo si ze skupiny těchto kritiků evropských řešení uvědomuje, že jedním z hlavních důvodů, díky kterým jednotný trh skutečně funguje, jsou právě taková společná pravidla platící pro každého bez výjimky. A jinak než celoevropským řešením zatím jednotná pravidla vymyslet neumíme.

Je to takový evergreen české veřejné debaty o Evropské unii. Zlí politici v Bruselu chtějí škodit českým občanům a vymýšlí pitomosti. Jeden takový bruselský politik se jednoho dne vzbudil a při snídani rozjímal: „Jakou pitomost bychom těm Čechům zavedli dnes? Heuréka. Přiděláme jim plastová víčka.“ A nebo je to trošičku jinak?

Je to jeden z velkých problémů Evropské unie jako takové – informační deficit. Ať se orgány EU snaží, jak chtějí, znalosti rozhodovacích mechanismů a obecných procesů v rámci EU jsou mezi běžnými občany chudé a pro běžného laika odtržené. V zemích typu České republiky o to více, že nedisponujeme dosud žádnou koncepcí občanského vzdělávání (ale to je jiný příběh). Vznikají z toho taková nedorozumění, jako je politik vymýšlející přidělané plastové víčko. Realita je však diametrálně odlišná. V institucích Evropské unie mimo politické platformy pracují nejen úředníci a diplomaté, ale především různí experti na různé problematiky. Běžná je také spolupráce těchto orgánů s dalšími organizacemi, které se specializují na tu či onu problematiku. Směrnice podobné té o plastových výrobcích nevymýšlí politici, ale odborníci, kteří znají svůj obor a mají v rukou velké množství dat. Tento mýtus vlastně vidíme dnes a denně na působení našich europoslanců, kteří s velkou slávou získají své místo v Evropském parlamentu kritikou kde čeho, lacinými gesty a trapnými bonmoty. Jakmile však dorazí do Evropského parlamentu a mají skutečně argumentovat proti názoru odborníků, stávají se z nich poslušní pejsci, kteří neprosadí nikdy nic. Ne proto, že by nemohli. Kritika opatření je v institucích EU naprosto v pořádku. Každý bude vyslechnut, každý může předložit svůj návrh. Ale přijít s podloženou a vyargumentovanou alternativou, tam ještě schopnosti českých politiků bohužel nesahají.

Situace s plastovými víčky není nová. Mnoho z vás si jistě vzpomene na jiné příklady směrnic a nařízení EU, která byla zesměšňována a kritizována pro jejich nesmyslnost. Než se skutečně zavedla a ukázalo se, že nepřichází žádný konec svobody, katastrofa pro evropský průmysl apod. Vzpomeňme si na směrnici, která měla omezit množství litrů používaných pro splachování našich záchodů. Návrh, který byl kritizován z mnoha stran a parodován jako pseudo-ekologické opatření. Jenže když se na to člověk podíval s nadhledem, zjistil, že třeba takoví Španělé používali běžné ke každému spláchnutí 16 a více litrů pitné vody. Jenom toto opatření pomohlo v EU ušetřit stovky milionů pitné vody ročně. To už je slušná nádrž, nemyslíte? Podobně všichni kritici evropských řešení ohrnovali nos nad omezením příkonu vysavačů s argumentem, že už nikdy nic nevysají, protože nebudou mít výkon. Marné byly snahy o vysvětlení, že příkon nerovná se výkon. Opatření se zavedlo a ejhle, vysáváme dál a trh byl pouze pošťouchnut k tomu, aby přišel s efektivnějším řešením než s vysavači, které rámusily, generovaly mnoho odpadního tepla, ale vlastně vysávaly stejně jako kterýkoli „slabší“ vysavač.

Evropská unie není dokonalá, ale ztělesňuje úsilí 27 různých zemí o hledání společných řešení problémů, které přesahují hranice jednotlivých států. Nařízení o plastových víčkách může působit jako drobnost, ale je symbolem a především součástí něčeho mnohem většího – snahy o odpovědnost vůči životnímu prostředí a budoucím generacím. Kritici by si měli uvědomit, že efektivní změny nepřicházejí přes noc a vyžadují trpělivost, spolupráci a vizi. Před tím, než opatření označíme za nesmyslná, zkusme se na chvíli vzdát pohodlného stereotypu, že všechno nové je špatné. Co kdybychom místo neustálého brblání zkusili hledat způsoby, jak k těmto změnám konstruktivně přispět a třeba začali tím, že budeme naslouchat odborníkům a vědcům, kteří tato opatření skutečně navrhují? Co třeba přestat sledovat videa ze sociálních sítí, kde autoři ostentativně trhají plastová víčka od lahví a místo toho se zamyslet nad podporou výrobců, kteří se k věci postaví čelem a pojmou věc inovativním způsobem? Podporujte třeba výrobce, kteří přichytí víčka takovým způsobem, že nijak nepřekáží ani největším nešikům z TikToku. Mnoho takových výrobců své výrobky dalo do oběhu ani si to neuvědomujete. Plastová víčka nejsou cílem – jsou jen prostředkem k něčemu většímu. A to si zaslouží nadhled a pochopení.