Článek
Pomalu se blížíme do tradičního období, kdy ulice převážně velkých českých měst zasypou rybáři s káděmi plnými živých kaprů, paličkami a ostrými filetovacími noži. K improvizovaným stánkům se budou slétat občané, kteří si nemohou nechat ujít tradiční vánoční pochutinu. Po nezbytně nutném protočení očí nad vysokými cenami masa ze skladkovodních ryb bude následovat umný švih rybáře a za několik momentů se z živého kapra stane jen další součást štědrovečerní tabule.
Všichni jsme to zažili, připadalo nám to normální a ani nás nenapadlo, že to může fungovat jinak. V posledních letech se nicméně čím dál tím více setkáváme s debatou, zda je taková tradice vůbec nezbytná, zda patří do veřejného prostoru a zda se nejedná o zbytečnou krutost, kterou můžeme bez obav z ohrožení ducha Vánoc opustit. Nejinak je tomu v letošním předvánočním období.
Další řetězec zakázal před vánoci kádě s kapry. Tak zněla zpráva, se kterou přišel denik.cz. Na jedné z mutací Deníku na sociální sítích se posléze rozhořela tradiční debata čtenářů, které můžeme pro jednoduchost rozdělit na tři skupiny. První skupina zatvrzele obhajuje prodej živých vánočních kaprů s odkazem na tradice a „normálnost“ takového prodeje. Někteří dokonce poukazují na to, že se to líbí dětem. Druhou skupinu můžeme označit za zatvrzelé odpůrce takového prodeje s odkazem na to, že se jedná o přežitek, který není v dnešní době nezbytný, znamená zbytečnou krutost vůči zvířeti a že zákaz takového prodeje nijak neohrozí ducha Vánoc. Třetí skupinu pak tvoří pragmatici, kteří sice nelpí na prodeji živých kaprů na ulici, avšak svorně dodávají, že případný zákaz nic neřeší, protože kapři se budou stále zabíjet, jen jinde a bez kontroly konečného strávníka. Je nutné poznamenat, že každá ze skupin má svůj logický argument a záleží tak pouze na tom, z jaké perspektivy se k problému postavíme.
Tradice na jednu stranu uchovávají určité hodnoty společnosti, na druhou stranu mnohdy jdou přímo proti rozumu a rozvoji, fyzickému i mentálnímu. Znakem vyspělé společnosti je mj. i ochota vzdát se nepopulárních, krutých či jinak kontroverzních tradic ve prospěch trochy dobra. Pokud nám kapra nezabije rybář přímo před očima a jeho vnitřnosti nevyhodí jen tak na ulici, jedná se o ohrožení tradic? Těžko. Pokud si koupíme kapra na sádkách nebo již zpracovaného v obchodě, bude se maso lišit? Strouhanka a přepálený olej jakékoli případné rozdíly bez milosti smaže. Nehledě na samostatnou kapitolu, kdy si lidé koupí živého kapra a pak jej pomalu trápí v neokysličované vaně nebo jej dokonce k pomalé smrti odsoudí zdánlivě milostivým vypuštěním do potoka.
Prodej živých kaprů měl v minulosti i praktické důvody. Nebyly např. takové možnosti chlazení. Koupě čerstvé ryby co nejblíže domovu byla jediná možnost. Je to však stále nutnost? Podívejme se na problém také z etické perspektivy. Jak bychom se stavěli k situaci, kdy by nám řezník přímo na ulici setnul hlavu kuřete, vyvrhl jej a čerstvé maso by nám prodal? Bylo by to „normální”? Bezesporu ano, takto se kuřata zabíjejí. Bylo by to nutné? O tom můžeme s úspěchem pochybovat. Jak bychom se stavěli k tomu, kdyby řezník okolo supermarketu naháněl strachem kvičící prase, které nechce dostat ránu jateční pistolí? Stejné otázky. A pokud máme pokládat provokativní otázky, jak by se zastáncům nezpochybnitelných tradic líbilo, kdyby se doprostřed některého českého náměstí postavil muslim a rituálně zde podřezal jehně, protože potřebuje mít halal maso? Stejné otázky a bohužel pro nás i stejné odpovědi.
Hádáním se na sociálních sítích tento spor pochopitelně nevyřešíme. V následujících letech budeme pozorovat další řetězce, které prodej živých ryb zakážou a jiné řetězce, které jej s odkazem na tradice povolí. A nic se nezmění. Nikdo nebude zakazovat Vánoce a všichni budeme mít na talíři to, co nám přijde nejtradičnější.
Jediné, co se změnit může, je náš postoj. Zkusme se před letošními, ale i dalšími Vánocemi na chvíli zastavit a zamyslet, zda nám za to některé tradice stojí a není čas se posunout mentálně dále. Což nutně neznamená chvátat kupředu a vzdávat se tradic jiných, pro dnešní svět možná vhodnějších. Já si proto dám na Štědrý večer houbového kubu. Pokrm mnohem tradičnější než kapr ve strouhankovém kabátku.
Hezké svátky a dobrou chuť.
