Článek
Ten večer si pamatuju do posledního detailu. Zrovna jsem si vařila čaj, když se mi rozdrnčel mobil. Volala sousedka, že se mi z komína valí kouř. Jenže já zrovna doma nebyla. A ten kouř nešel z komína.
Přijela jsem o deset minut později.
Všude modrá světla, hasiči, dým. Můj malý domek, který jsem koupila po rozvodu a celý si ho zrekonstruovala, byl v plamenech.
Kuchyň byla pryč. Obyvák, kde jsem měla sbírku knih po dědovi – pryč. Ložnice, koupelna, střecha – pryč.
Prý elektrický zkrat.
Krátké vyšetřování hasičů, standardní závěr.
Alespoň jsem si říkala: mám pojištění, dům i vybavení. Pojištěno komplexně, poctivě.
Zavolala jsem na pojišťovnu.
A tam to celé začalo znovu – ale tentokrát pomaleji a bolestivěji.
Poslali technika. Pak vyšetřovatele. Pak dalšího.
A za pár dní mi přišel dopis:
„Vaše pojistná událost je momentálně pozastavena z důvodu podezřelých okolností vzniku požáru.“
Podezřelých?
Volám na infolinku, vytočená, ale slušná.
„No, víte,“ řekla mi slečna, „vzhledem k tomu, že jste dům koupila teprve před rokem a nedávno zvýšila pojistku, a také kvůli rychlosti šíření požáru…“
A pak přišla ta věta:
„Nechceme vás podezírat z podvodu, ale…“
Ale.
Najednou jsem nebyla oběť, ale podezřelá.
Seděla jsem v provizorním podnájmu, v cizí posteli, bez nábytku, bez dokumentů, a musela jsem dokazovat, že jsem ten dům nezapálila schválně.
Trvalo to týdny.
Sehnala jsem výpisy z banky, doklady o rekonstrukci, zprávu od elektrikáře, svědectví sousedky.
Pojišťovna mlčela. Čekala jsem.
A pak se najednou všechno změnilo.
Zavolal mi vyšetřovatel z hasičů.
„Paní, potřebujeme, abyste se dostavila znovu k výpovědi. Objevilo se něco nového.“
Nevěděla jsem, co čekat.
Na stanici mi pustili záznam z kamery z vedlejší garáže.
Byl rozmazaný, ale na pár záběrech byl vidět muž v tmavé bundě, jak přelézá můj plot – pár minut předtím, než začal požár.
Ten muž byl… můj bývalý manžel.
Rozešli jsme se před dvěma lety. Klidně, zdánlivě smírně.
Ale nedávno jsme se potkali u notáře – a hádali jsme se kvůli pozemku, na kterém ten dům stál.
Chtěl ho zpátky. Já odmítla.
Policie ho zadržela. Našla u něj zbytky zápalné látky, oblečení odpovídající kameře – a pak i zápisky, kde si celý plán „testoval“.
Chtěl mě zničit.
A já přitom celou dobu bojovala s úřady, které mi nevěřily.
Pojišťovna nakonec zaplatila. A ještě přidala omluvu.
Ale o to už ani tak nešlo.
Zůstalo ve mně něco, co neshořelo s domem:
Pochybnost, že vás v nejhorší chvíli mohou označit za viníka.
A hořké poznání, že člověk, kterému jste kdysi věřili, dokáže jít až tak daleko.
