Článek
Včera ráno jsem v ranní Mozaice na ČR 3 vyslechl krátkou zprávu, že dnes, tj. 12. 10., je Mezinárodní den samizdatu a že jde (a to poprvé) o významný den ČR. Čeští a slovenští samizdatoví vydavatelé 12. 10. 1988 zaslali prezidentu ČSSR Gustávu Husákovi dopis, ve kterém protestovali proti uvěznění Ivana Polanského. Dohledal jsem, že Ivan Polanský (1936-2015) byl slovenský disident a křesťanský aktivista, kterého reálně socialistická justice odsoudila na čtyři roky za to, že formou samizdatu vydával náboženskou literaturu.
Okamžitě se mně vybavila doba minulá. 70. - 80. léta minulého století. Kopírky v té době nebyly, resp. objevily se ve větším množství až během druhé půle 80. let. Sehnat kvalitní psací stroj nebylo vůbec jednoduché. My doma měli malý kufříkový, snad ještě z 1. republiky nebo z doby těsně poválečné. Můj zaměstnavatel, jímž byl Výzkumný ústav matematických strojů (VÚMS), zřídil jediné velké „copy centrum“ ve vokovickém věžáku. U ekonomického náměstka pak stála v uzamčeném kumbálu malá kopírka od firmy „Rank Xerox“. Sloveso „oxeroxovat“ jsme používali, ať už kopírka byla od jakéhokoli výrobce. Oproti dnešním monstrům s desítkami funkcí včetně sešívání a rozešívání šlo o malý přístroj (avšak s pořizovací cenou 83 562,50 Kč!), kde bylo možné fotit pouze stylem „list po listu.“ Důležité dokumenty, např. příkazy ředitele, směrnice atd. se množily na cyklostylu, kde originál bylo třeba naťukat psacím strojem na speciální blány, z nichž se poté tiskly v rozmnožovně (tak se tehdy podnikovému copy centru říkalo) kopie.
To, že by si člověk mohl pořídit jakékoli kopírovací či rozmnožovací zařízení pro osobní potřebu, bylo prakticky vyloučené (výjimky stvrzující pravidlo jistě existovaly). Pro běžného občana byla možnost jediná. Psací stroj a kopírovací čili uhlový papír. Na dobrém psacím stroji bylo možné udělat 5 - 6 kopií, samozřejmě za předpokladu, že písař kopírák správně založil. Pokud ne, dočkal velmi nepříjemného překvapení, neboť text byl na druhé straně originálu.
Vždy 19. nebo 20. 8. (tj. den, dva před výročím sovětské okupace) obešla pracovnice útvaru „zvláštní úkoly“, který byl podřízen přímo řediteli VÚMS, veškerá místa, kde se nacházela jakákoli kopírovací zařízení a místnosti uzamkla a zapečetila. U naší malé kopírky byla linkovaná kniha, do které se zapisovalo, kdo, kdy, jaký dokument a v jakém počtu xeroxoval. Po listopadu 1989 jsem si knihu přivlastnil k poznámkám ze školení a mám ji dosud. Samozřejmě, že jsme náměstkovský xerox používali k focení všeho možného. Od receptů či zajímavých článků z časopisů až po samizdatové dokumenty. V listopadu a prosinci 1989 jsme kopírku doslova a do písmene zavařili.
Paní Mgr. Eduarda Macháčková, sekretářka ekonomického náměstka, mě samizdatovou literaturou zásobovala. Přečetl jsem tak „Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu“ (Tigrid), „Byly jsme tam taky“ (vzpomínky katolické aktivistky paní Dagmar Šimkové z vězení), „1984“ (Orwell, resp. Eric Arthur Blaire) a některá ilegální čísla Lidových novin. Orwellův román jsem musel zhltnout rychle, protože „Čekají na to další, Danieli.“ Byl rozmnožený na cyklostylu a svázaný v šedých deskách. Zde zažil jsem kouzlo nechtěného! Číst jsem „1984“ musel v květnu 1989. Vím to proto, že jsem byl na návštěvě u mamky a jakmile jsme se pozdravili, usedl jsem do křesla a četl. Máti mně vůbec nevyčítala, že si s ní nepovídám. Sama chtěla knihu přelouskat také. Byl jsem u pasáže, kde hlavní hrdina Winston Smith slyší ze závodního rozhlasu hlášení o miliónech párů obuvi, které byly vyrobeny. Ovšem realita byla taková, že většina obyvatel Oceánie chodila bosa. Mamka byla ve vedlejší místnosti své, resp. státní malé dvougarsonky a poslouchala Televizní noviny. Prezident Husák a generální tajemník Jakeš přijali generálního tajemníka Rumunské komunistické strany a prezidenta RSR Nicolae Ceaușesca (1918-1989). Ponořen do pasáže o produkci bot v Oceánii, zaslechl jsem hlasatelův komentář o úspěších lidu Rumunska při budování socialismu, o rozvoji průmyslu a zemědělství v této zemi. Muselo to tedy být přesně ve středu 17. 5. 1989, neboť v Rudém právu se o den později v článku „Přátelská návštěva nejvyššího představitele RSR v ČSSR“ na první straně mimo jiné uvádí: „Hovořil (Ceaușescu) o přípravách XIV. sjezdu strany, který vytyčí nové perspektivy do roku 2000 a prvních desetiletí třetího tisíciletí, do něhož Rumunsko vstoupí jako všestranně rozvinutá socialistická země s vyspělým hospodářským, vědeckým a kulturním potenciálem s vysokou materiální a duchovní úrovní. Uvedl, že rumunský lid je v současné době plně zapojen do příkladného plnění programů rozvoje, pevně odhodlán dosáhnout nových významných úspěchů ve všech oblastech činnosti na počest 45. výroční protifašistické a protiimperialistické národně osvobozenecké a sociální revoluce a XIV. sjezdu strany.“
Mladším bude k užitku informace, že slovo „samizdat“ má původ v ruštině. „Cамиздат“, čili „samoizdatělstvo“: vydání knihy či jiné publikace (a také třeba nahrávky) vlastními silami, bez povolení či schválení kohokoli.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Polansk%C3%BD
