Článek
Poslední dubnový den mohli jsme se na internetu (např. na https://www.novinky.cz) dočíst, že generální tajemník služebního úřadu slovenského ministerstva kultury Lukáš Machala nepovažuje za podložené tvrzení, že Země je koulí. Reagoval totiž na otázku, zda mají dostat ve veřejnoprávním médiu prostor lidé, kteří tvrdí, že Země je plochá. „Určitě ano. Je podložené, že Země je kulatá?“ odpověděl Machala v rozhovoru pro Rozhlas a televizi Slovenska. „Byl jste ve vesmíru? Nebyl jste, já také ne, nevím.“
Zde bych připomenul, že o tom, že Země má kulovitý tvar, věděli lidé již ve starověku. Stačilo se postavit na hradbu přístavního města a sledovat připlouvající loď. Nejprve pozorovatel spatřil vrchní část stěžně, pak celý stěžeň a nakonec loď i s trupem. Pokud by Země byla plochá, musel by se objevit bod, který se bude postupně do podoby lodi zvětšovat. Dalším důkazem pro kulatost naší planety byl stín se zakřiveným okrajem, který vrhala Země při částečném zatmění Měsíce. Antičtí vědci se dokonce pokusili spočítat vzdálenost Země od Slunce a Měsíce od Země. Dochoval se drobný spisek matematika a astronoma Aristarcha ze Sámu (3. stol. před Kristem, Sámos je řecký ostrov nedaleko tureckých břehů) „O velikosti a vzdálenosti Slunce a Měsíce“. Výsledky, ke kterým Aristarchos dospěl, byly sice nepřesné, avšak jím použitá trigonometrická metoda byla správná.
Ani ve středověku na rozdíl od obecně tradovaných názorů se kulatost Země nezpochybňovala. To, že naše planeta je plackou, si mysleli lidé nevzdělaní, kterých samozřejmě v oné době byla většina. Na univerzitách, kde se přednášel Ptolemaios a jeho geocentrická soustava, se kulatost Země brala jako prokázaný fakt. Církvi to nevadilo, neboť byl zachován axiom, že Země je vesmírným středem. Mimochodem! Nedávno jsem listoval knížkou „Jana Šílená“, jejímž autorem je španělský profesor Dr. Manuel Fernandéz Álvarez (1921 - 2010, u nás v překladu Nakladatelství Paseka s.r.o., 2022). Překvapilo mě, když jsem se dočetl, že Koperníkův spis „De Revolutionibus Orbium Coelestium“ („O obězích nebeských sfér“) byl v druhé půli 16. stol. ve Španělsku zájemcům běžně k dispozici.
Než zpátky ke slovenskému mudrlantovi. Někdo tvrdí, že na vše lze najít odpověď či názorný příklad v Bibli. Proč ne. Já však dávám přednost Haškovým „Osudům dobrého vojáka Švejka“. Jak kdosi řekl: „V Bibli je téměř všecko, ve Švejkovi je úplně všecko.“
„„U Vlašimě byl, poslušně hlásím, pane feldkurát,“ řekl Švejk, „jeden děkan a ten měl, když mu jeho stará hospodyně utekla s klukem i s penězi, posluhovačku. A ten děkan na stará kolena dal se do studování svatýho Augustina, kterýmu říkají, že patří mezi svaté otce, a dočet se tam, že kdo věří v protinožce, má bejt prokletej. Tak si zavolal svou posluhovačku a povídá k ní: ,Poslouchejte, vy jste mně jednou povídala, že váš syn je strojní zámečník a odjel do Australie. To by byl mezi protinožci, a svatý Augustin přikazuje, aby každý, kdo věří v protinožce, byl proklet.’ ,Jemnostpane,’ povídá na to ta ženská, ,vždyť můj syn mně posílá z Australie psaní a peníze.’ ,To je mámení ďábelské,’ říká na to pan děkan, ,žádná Australie podle svatýho Augustina neexistuje, to vás jen ten antichrist svádí.’ V neděli je veřejně proklel a křičel, že Australie neexistuje. Tak ho rovnou z kostela odvezli do blázince. Vono by jich tam patřilo víc.““ (zdůraznil D.S.)
Zdroj úryvku: https://www.svejkmuseum.cz/#gsc.tab=0
