Článek
Před Vánocemi jsem jel autobusem mimo Prahu a jízdenku jsem si kupoval u řidiče, dle přízvuku Ukrajince. V zaměstnání se ráno pozdravím s ukrajinskou paní uklízečkou. V sobotu jsem byl na nákupu v Bille. S problémovým načtením kódu u balených vepřových plátků mně u pokladny pomáhala asistentka z Ukrajiny. V pondělí jsem si v malé samoobsluze kupoval Hašlerky a zkasírovala mě prodavačka ze země, jejíž hlavní město je Kyjev. Dnes v TESCU na Národní doplňovaly zboží dvě Ukrajinky. Vzpomněl jsem si také na starou paní, za kterou jsem jako dobrovolník docházel. Byla několik týdnů v LDN a vyprávěla mně - pravda, šlo o dobu ještě před invazí - o jedné sestřičce. Prý byla z Kyjeva a byla moc hodná. Má sestra má 4 děti. Nyní jsou již dospělé, ale na přelomu tisíciletí jí a manželovi pomáhala s hlídáním paní Nataša z Ukrajiny. Opravila mně moji ruštinu, když jsem jí chtěl ukázat, že azbuku ještě ovládám. Byla fajn, ale neměla ráda Židy. „Když oni jsou moc chytrý,“ uzavřela rezolutně diskusi a já si vzpomněl na pomocný personál v Treblince.
Jeden pán replikoval v diskusi na netu, kde jsem svá setkání s Ukrajinci vyjmenoval, že jsem zapomněl na znásilnění dívky Ukrajincem v Plzni. Chytrá inteligence dohledala, že v r. 2025 v Česku pobývalo přibližně 600 tisíc ukrajinských občanů. Takže u nás našlo azyl asi 1,8 % obyvatel Ukrajiny. Namítl jsem, že pokud by v nějaké cizí zemi pobývalo stejné procento občanů ČR, tj. cca 190 tis., zcela jistě by se mezi nimi vyskytovali i zloději, podvodníci a nějaký násilník by se rovněž našel. Samozřejmě, že pojmy jako „ukrajinská mafie a korupce“ vymyšlené nejsou. Na což mnohá média zapomínají. Ukrajina je, stejně jako Rusko, postsovětský stát. Není sebemenší důvod se domnívat, že jde o zemi s dokonalým, perfektně fungujícím systémem státní správy, zákonodárství a soudnictví. Což však neznamená, že by tato v mnohém ještě nedokonalá, mladá republika a zvl. ve 20. století těžce zkoušená země neměla právo na suverenitu a na obranu proti agresivnímu východnímu sousedovi.
Vánočně vyzdobený prvoslavný kostel sv. Kateřiny Alexandrijské
Britská historička Anne Reid(ová) napsala výbornou knížku o blokádě Leningradu. U nás ji vydalo v r. 2011 nakladatelství JOTA pod názvem „LENINGRAD. Tragédie obleženého města, 1941 - 1944“. Ocituji pasáž z úvodní kapitoly, kde autorka popisuje situaci v Evropě před „Fall Barbarossa“. Zmiňuje se také o válce mezi SSSR a Finskem, které se říká „Zimní“.
„Zimní válka s Finskem se stala předzvěstí hrůz, které měly následovat. Začala 30. listopadu 1939, tři měsíce po invazi do Polska. Sověti očekávali, že bude velice krátká. ‚Mysleli jsme si, že všechno, co bude třeba provést, bude o trochu zvýšit náš hlas,‘ vzpomínal Chruščov, a Finové uposlechnou. Pokud by to nezafungovalo, vystřelíme jednou a oni zvednou ruce nad hlavu a kapitulují.
Ve skutečnosti znamenala válka pro Sověty pokoření. Navzdory tomu, že jich bylo tak málo - finská populace 3,7 milionu ve srovnání s téměř 200 milionovým Sovětským svazem - se Finové tvrdošíjně bránili a přinutili Sověty nasadit ohromné množství vojáků. Než Sovětský svaz nakonec přinutil 12. března 1940 Finsko ke kapitulaci, anektoval druhé největší město Vipuri (dnešní ruský Vyborg) a celou šíji mezi finským zálivem a Ladožským jezerem, stálo to Rudou armádu 127 000 mrtvých.“
Byl to M. T. Cicero, který ve svém díle „O řečníkovi“ napsal: „Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis.“ Pro latiny neznalé: „Historie (dějiny) je svědkem časů, světlem pravdy, životem paměti, učitelkou života, zvěstovatelkou dávných dob.“ Snad ještě tolik, že důkladné vzdělávání v dějinách patřívalo u evropských následníků trůnu k nejdůležitějším učebním předmětům. V. V. Putin - předpokládám - je vzdělán především v marxismu-leninismu.
V neděli jsem ráno jsem zašel do kostela sv. Kateřiny Alexandrijské pořídit si před mší fotky pro svůj článek o tomto skvostu českého baroka. Kostel spravuje Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku. Byl vánočně vyzdobený a plný Ukrajinců. Mladých, starých, mužů i žen, dětí…
Prvoslavné jesličky se od katolických neliší. Jen pastušků je u sv. Kateřiny málo.
Vzhledem k výše uvedenému by mě zajímalo, zda pan Okamura a ti, kteří jeho projev komentovali slovy „I když Okamuru zrovna nemusím, tak on neřekl nic , co by nebylo pravdivé,“ nebo „Jeho novoroční projev je jen pravdou, kterou sdílí většina národa,“ zda půjdou měnit pleny seniorům v LDN, řídit autobus nebo si stoupnou v Bille k samoobslužným kasám a budou zde doplňovat regály se zbožím. Dále bych předsedovi strany SPD (je rovněž částečně z východu a nepletu-li se, vztahy Ruska a Japonska ve 20. století ideální nebyly) a jeho příznivcům připomněl, že do recepce, na úklid i kostraze kancelářské budovy, ve které má můj zaměstnavatel sídlo, stále hledají personál.
