Kamil Hoták a jeho krajina snů

Můj taťka pracoval od počátku 50. let do r. 1972 v Ústřední vojenské nemocnici jako farmaceut. Hodností podplukovník. V ÚVN byla v prvním patře správní budovy knihovna. Z ní mně nosil knížky. Jediná moje podmínka byla obrázky. První místo obsadilo vyprávění o dějinách dopravy „Vezeme se.“ Napsal Václav Junek, k tomu úžasné dvoustránkové barevné ilustrace od Františka Pilaře. SNDK, r. 1965. Druhé místo náleželo špalíčku z edice OKO „Svět na kolejích.“ Tentokrát o železnicích. Miroslav Hlavatý, ilustroval Jiří Bouda. Opět SNDK, rok 1964. S oběma knihami jsem chodil spát, zdálo se mně o nich a obrázky jsem obkresloval. A místo bronzové? Cokoli o dopravě, kde budou ilustrace od Kamila Lhotáka. Třeba Dědeček automobil - Adolf Branald nebo Pohádky o mašinkách od Pavla Naumana.

Jakmile jsem v ranní Mozaice na ČR 3 zaslechl, že v Galerii Villa Pellé v Bubenči bude výstava Kamil Lhoták, Krajina snů, byl můj program na sobotu 3. 10. 2026 jasný. Nebyl jsem jediný. Samotného mne překvapil značný počet návštěvníků, byť bylo pravé poledne. O vile Pellé jsem věděl, že je v Bubenči ve Slavíčkově ulici a že v ní bývají výstavy. Pátral jsem. Neorenesance, architekt Rudolf Koukola (1839 - 1911). Některé pražské stavby navrhl, jiné provedl podle projektů jiných architektů. Vedle Pelléovy vily vystavěl ve Slavíčkově ul. další tři, navrhl interiér pivovaru U Fleků, jeden činžovní dům v Pařížské ulici a jeden v ulici Trojické (č.p. 1912). Zvláště poslední činžák mě zaujal. Stojí naproti klášterní zahradě benediktýnů v Emauzích. Za mého dětství a mládí byly v zahradě dvě malé typizované přízemní školní budovy. Říkalo se jim „Školičky“ a já tam chodil do první a druhé třídy. V domě od stavitele Koukola je známá hospoda U suchý dásně. Tak vida.

Než zpátky k vile Pellé. Koukola ji navrhl pro svoji tchyni Marii Knoblochovou a jejích 6 dětí. V letech 1919 - 20 zde žil generál Maurice César Joseph Pellé (1863 - 1924), velitel francouzské vojenské mise v Československu a náčelník Hlavního štábu branné moci. Od dob reálného socialismu byla ve vile mateřská školka, a to až do roku 2003. Poté městská část objekt citlivě zrekonstruovala a od roku 2014 je nájemcem spolek Porte, který zde provozuje galerii. Porte se neomezuje jen na výtvarné umění, ale ve spolupráci s Píseckou bránou na Hradčanech pořádá koncerty vážné hudby a jazzu i jiné kulturní a společenské akce. Důležité jsou i aktivity spolku pro seniory. Na internetu jsem si přečetl, že ve vile lze uspořádat svatební obřad. Mohu potvrdit. Paní, která kontrolovala vstupenky, mně řekla: „Tam ne, tam teď bude svatba“.

Publicista a spisovatel Dan Hrubý vydal již několik knih s názvem Pražské příběhy. Stejně jako jeho i mě baví hledat a nalézat souvislosti. Další Pelléova vila je v Dobřichovicích. Generál se oženil s neteří malířky Zdenky Braunerové. Dobřichovická vila stojí v ulici Krajníkova (před r. 1989 Leninova). JUDr. Miroslav Krajník byl „spiritus agens“, pokud je o tamní vilovou čtvrť Brunšov. Z rodiny Krajníků pocházela Jarmila zvaná paní Minka (vnučka?, snacha?). Ta byla přítelkyní pana Adamíry, což byl až do své smrti v r. 1969 náš spolubydlící na Karlově náměstí č. 14 (dům Černý pivovar). Má babička se s paní Minkou dobře znala, byly si věkem blízké, a v její dobřichovické Krajníkově vile jsem jako kluk několikrát byl. Tož tak.

Kamil Lhoták. Narodil se 25. 7. 1912 v pražských Holešovicích. Jeho otec byl lékař a farmakolog. Umělecké sklony Kamil zřejmě zdědil po mamince Anně Kouglové. Dětství trávil ve Stochově u Kladna. Opět souvislost. V údajném rodišti sv. Václava bydlel můj nejlepší kamarád Petr P. a já jsem za ním do Komenského ulice často jezdil. Bohužel už není mezi námi a tak ho o Lhotákovi můžu informovat jen tak, že si na Petra vzpomenu. Malý Kamil, jehož uchvátily verneovky, onemocněl obrnou. Proto kulhal na jednu nohu. Studoval od r. 1923 na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici. A zase propojení. Pro roce 1948 v budově zřídili základní devítiletou školu, do níž jsem poctivě a rád 9 let docházel. Ředitelé ZDŠ úřadovali u Jiráskova psacího stolu, neboť spisovatel F. L. Věka na bývalém gymnáziu řediteloval.

Od roku 1927 mladičký student navštěvoval výstavy v Aventinské mansardě v Purkyňově ul. na Praze 2. Na gymnáziu se svými spolužáky vydával časopis Hledání umění. Co jsem nevěděl? Že Kamil Lhoták, podobně jako třeba Henri Rousseau, byl audodidaktik. Nikdy nestudoval na Akademii či na jiné výtvarné škole. V roce 1930 namaloval svůj první evidovaný obraz Nákladní parníky (v Lovosicích). Maminka si ovšem přála, aby se učil něčemu užitečnému, praktickému, a tak se dal zapsat na práva. Světem mladého juristy však byli Max Ernst, Alberto Giacometti, Paul Klee, Joan Miró… Z našich malířů Filla a Šíma. Malířství definitivně propadl ve druhé půli 30. let. Oženil se (1937), za nevěstu si vybral Herthu Guthovou. Dívku, která - stejně jako on - v dětství prodělala obrnu. Malíř k  takto poznamenaným lidem tíhl. V roce 1940 se stal členem Umělecké besedy a  o rok později se narodil jeho syn Kamil Lhoták mladší.

V r. 1942 uspořádal první soubornou výstavu v Alšově síni Umělecké besedy. Tehdy také vznikla Skupina 42. Sdružovala malíře, básníky a teoretiky umění. Vedle Lhotáka byli členy např. malíři František Gross, František Hudeček a Jan Kotík. Uměnovědce zastupovali Jindřich Chalupecký a Jiří Kotalík (pozdější ředitel Národní Galerie). Program Skupiny 42? Civilismus, funkcionalismus, futurismus, konstruktivismus, částečně i surrealismus. Malíři a sochaři jsou přitahováni městem, inspiraci hledají ve věcech, u kterých ji lze zdánlivě najít jen těžko. Automobily, motocykly, lokomotivy, stroje, balóny, tovární ohrady, městské periférie…

V roce 1945 Lhoták potkal Marii Haštabovou, opět tělesně postiženou dívku. Stane se jeho múzou, již zachytí na mnoha obrazech. Další malířovou láskou byla Francie a zvláště Paříž. Město nad Seinou navštívil dvakrát, a to v r. 1938 a v r. 1947. Na benátském bienále v r. 1947 získal zlatou cenu animovaný film Atom na rozcestí. Lhoták se na něm podílel.

S manželkou Herthou se rozvedl (1952). V roce 1954 potkává spisovatele Adolfa Branalda, se kterým spolupracuje na knize Dědeček automobil. Při cyklistických výletech poznává České středohoří, které si zamiloval. Ve druhé půli 50. let Kamil ilustruje a zase ilustruje. Jen v roce 1958 vyšlo 18 knih s jeho obrázky (celkem ilustroval 400 knih).

Začátkem 60. let se sblížil s Aničkou Endrštovou, kterou znal již z mládí. I ona je hendikepovaná. Žijí spolu jako druh a družka. V roce 1967 je Lhoták jmenován zasloužilým umělcem. Za své grafiky získává cenu Václava Hollara, jejich velká výstava byla v německém Freiburgu v r. 1969. V r. 1980 byl ve Vídni poctěn prestižní Herderovou cenou. Udělovala ji porota složená ze zástupců rakouských a německých univerzit a cenu předával rakouský prezident. Z českých a slovenských laureátů můžeme jmenovat (vedle Lhotáka) Jána Cikkera (skladatel), Albína Brunovského (malíř, grafik), Jiřího Hrůzu (architekt, urbanista), Jiřího Kotalíka (teoretik umění), Karla Hubáčka (architekt), Milana Kunderu…

Poslední obraz je z roku 1990 a Lhoták ho nazval „Meteor padá do moře“. Umírá v pondělí 22. 10. 1990 v Praze. Syn Kamil splnil tatínkovo přání a jeho popel rozptýlil na vrchu Číčov mezi Lovosicemi a Mostem. A zase souvislost. V 5. odstavci se zmiňuji o Stochovu, kde Lhoták jako kluk pobýval, a o svém zemřelém kamarádovi - Stochovákovi Petrovi. Měl podobné přání. 2. 8. 2025 jsme s rodinou a kamarády provedli stejný obřad na hoře Vlhošť v Máchově kraji.

Umělé inteligence jsem se optal, kam Lhotáka zařadit. Jako účetní a auditor mám škatulky rád. Navrhl jsem surrealismus. AI má názor odlišný. Magický realismus, lyrický civilismus. Měl bych prý ale napsat, že jeho tvorba má k surrealistické poetice blízko. Za mě surrealismus určitě, vždyť na obrazech, kresbách a grafikách spojuje motivy a předměty zdánlivě spolu nesouvisející. Ve filmu, který na výstavě promítají, zdůraznili, že Lhoták miloval záhady, tajemno, nadpřirozeno. Zřejmě proto ilustroval knihy Ludvíka Součka (např. Cestu slepých ptáků). U portrétu jedné z dívek vystaveném v Paříži dlouho postával Pablo Picasso.

Historik umění a Lhotákův přítel František Dvořák: „Obrazy Kamila Lhotáka byly nejednou označeny jako sen, ve kterém si opakujeme dobu, v níž byly technické vymoženosti zjevením a zázrakem, podněcovaným dychtivými touhami po pokroku.“

Na výstavě ve vile Pellé najdeme bezpočet pláten, grafik, kreseb, knížek, pohlednic atd. Fotky jsem si roztřídil takto: Auta, kola a motocykly, železnice, balóny a vzducholodě, Francie a Paříž, lodě a ponorky, město a periferie, knižní ilustrace, portréty a specifické obrazy.

Nejvíce mne zaujal olej na plátně z roku 1941 „Vražda v Holešovicích“. Okamžitě jsem si vzpomněl na Vraždu v domě od Jakuba Schikanedera z r. 1890.

V obrazu Zeď vzpomínek z roku 1954 najdeme datum narození Lhotáka (25. 7. 1912) a jeho syna (7. 5. 1941). Součet číslic je u obou dat 27, pěkný příklad Lhotákovy fascinace tajemnem, nadpřirozenem, číselnou mystikou. Nechybí město, balón, lokomotiva…

Někteří kosmologové tvrdí, že Vesmír byl stvořen pro inteligentního pozorovatele. Já tvrdím, že Bůh nám předložil velikou křížovku s několika předvyplněnými políčky. Kamil Lhoták to cítil podobně, neboť řekl: „Zaplaťpánbůh, že svět je tajemnej a že se lidi snaží přijít na všechno, co jim není jasný. Kdyby bylo všechno jasný, tak by nebylo pro žít, ne? Dokud jsou tajnosti, je furt nějaká zábava.“

Zdroje