Kostel P. Marie Bolestné v Dobré Vodě u Českých Budějovic

Dějepisec, český barokní vlastenec a otec jezuita Bohuslav Balbín ve svém díle Miscellanea historica regni Bohemiae (Historické rozmanitosti Českého království) k Dobré Vodě u Českých Budějovic poznamenává: „Na dohled od města (tj. od Budějic), ne více než čtvrt míle, tryská léčivý pramen, jemuž se přiznává velká blahodárnost. Výborně pomáhá při léčení tomu, kdo jej pije, i tomu, kdo jej užívá při koupeli. U dobrovodského pramene jsem v neděli o letním slunovratu 21. 6. 2026 byl. Pověstí o „Bona Aqua“ je řada. Uzdravení slepého chlapce, který si vodou omyl oči. Nemocné ženě Dorotě se ve snu zjevila P. Maria a dovedla ji k léčivému prameni. Z  jiného soudku je vyprávění o horníkovi, který bloudil ve štolách, neboť ve 2. půli 16. a poté počátkem 18. stol. se v okolí dolovalo stříbro. Havíř se pomodlil k panence Marii a ta mu ukázala cestu.

Se stříbrem to však žádná sláva nebyla, těžba se nerentovala. Místní pramen zázrakem nad Vltavou rovněž nebyl a není, což stvrdily i současné rozbory vody. Kostel Panny Marie Sedmibolestné ovšem zázrak je. Nevelké, avšak pozoruhodné dílo Kiliána Ignáce Dientzenhofera(1689 - 1751). Jeden z mnoha příkladů, kdy v malé české obci najdeme stavbu, která by mohla zdobit některé z mnichovských nebo římských náměstí a o níž se studenti architektury učí.

Na stránkách Národního památkového ústavu v databázi Památkový katalog se dočteme: Kostel P. Marie Bolestné je významným poutním místem. Stavba má zásadní postavení ve vývoji architektury na našem území. Řadí se k nejkvalitnějším ukázkám radikálně barokní architektury u nás. Autorem objektu je významný architekt působící v Čechách Kilián Ignác Dietzenhofer, přední představitel radikálně barokního proudu v Evropě. Znaky radikálního baroka jsou: užití tvaru oválu v půdorysu, konkávně prohnutá průčelí objektu, v interiéru přetrhaná římsa obíhající prostor, ztvárnění říms v interiéru i exteriéru atd. Cenná je architektonická výzdoba průčelí i celá výprava interiéru kostela.

Stručné, věcné a pravdivé. První kapli v Dobré Vodě nechali postavit v r. 1630 - 1632 Jan Karminski z Ebenfeldu (budějovický měšťan, papežský a císařský notář) a jeho manželka Dorotea. Chtěli tak poděkovat za uzdravení, které přičítali vodě z místního pramene. Od roku 1677 zde dokonce město provozovalo lázeňský dům. Později přistavěli protějškovou kapli svatého Linharta k umístění kopie mariánského obrazu z poutního místa v Máriapócs (východní Maďarsko).

U příležitosti stého výročí existence svatostánku rozhodla budějovická městská rada o vybudování nového chrámu, a to na náklady města. Což je unikum, neboť v barokní době byli investory církevních staveb vedle biskupů a řeholních řádů především šlechtici nebo bohatí měšťané, avšak obec jako taková hradila zvláště přestavby a opravy svých farních kostelů a hřbitovních kaplí.

Základní kámen ke stavbě kostela P. Marie Bolestné byl položen v pátek 12. 7. 1732. Dientzenhofer narýsoval projekt, stavitelem byl jeho kolega, pokračovatel a zeť Anselmo Martino Lurago (1701 -1765). Za políra (vedoucí stavby) vybrali Ferdinanda Schneidera. Kostel byl dostavěn v r. 1735 nákladem 12 483 zlatých (dnes určitě více než 100 mil. Kč). Po dokončení vnitřní výzdoby v r. 1739 novostavbu benedikoval (požehnal) budějovický děkan Jan Qualbertus Borman. Slavnostní vysvěcení kostela proběhlo až 24. 6. 1763, konsekrátorem byl světící biskup Jan Ondřej Kayser z Prahy. Od roku 1858 je kostel farním - Římskokatolická farnost Dobrá voda u Českých Budějovic. Mše bývají v neděli od 11 hodin (mohu potvrdit) a ve středu o 18. hodině.

Půdorys kostela je pěknou ukázkou radikálně barokního přístupu, kde základním motivem byl pohyb, průniky a propojování geometrických útvarů. K hlavní elipsovité lodi Dietzenhofer přidal obdélný vstup, ovšem s dovnitř projmutou (konkávní) západní částí s vykrojenými rohy. Ta je ukončena tympanonem s volutami. Na atice jsou tři pískovcové sochy: Panna Maria a dva andělé s nástroji Kristova umučení. Totéž obdélné pole, avšak bez soch, najdeme i ve východním závěru (presbytáři) kostela. Hlavní loď je zaklenutá kupolí na pendantivech (trojúhelná výplň k napojení kupole). Západní (vstupní) část kostela je navíc zvýrazněna věží (zvonicí) s obvyklou plechovou helmicí. Oblíbená kasulová okna (tvarem připomínající kněžský ornát - kasuli) zde Kilián Ignác nepoužil.

Freskovou vnitřní výzdobu zadali budějovičtí samotnému Václavu Vavřinci Reinerovi (1689 - 1743, náš nejlepší barokní freskař), jenž byl Dientzenhoferovým vrstevníkem a jeho častým spolupracovníkem (např. výzdoba kostela sv. Tomáše na Malé Straně, kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech, Dientzenhoferův letohrádek na Smíchově). V létě roku 1735 vymaloval se svou dílnou za 750 zlatých na klenbě oválné lodi velkoryse pojatý výjev Oslavení srdce Bolestné Panny Marie. Základem mu byla již zmíněná legenda o zachráněném havíři. Pro klenbu kněžiště a klenbu nadkruchtí zadavatelé zakázky vybrali „vodní“ náměty. Žíznící Hagar s Ismaelem na poušti (výjev z Genesis, Hagar a její syn Ismail bloudí po poušti) a rovněž starozákonní Uzdravení vody v Maře (při putování pouští Mojžíš v Maře vyprosil u Jehovy proměnu hořké vody v pitnou). Na pendantivech Reinerova dílna zpodobnila 4 evangelisty. Klenbu podkruchtí zdobí veraikon (rouška sv. Veroniky) s anděly nesoucími nástroje Kristova umučení a ve dvou medailonech malíř zpodobnil Krista na Olivetské hoře a Krista nesoucího kříž. Veškeré fresky byly v r. 1995 zrestaurovány.

Oltáře jsou čtyři. Hlavní je zasvěcen Bolestné Panně Marii. Krásná pozdně barokní práce, avšak mariánský obraz je až z r. 1876. Boční protějškové oltáře jsou dva: Sv. Jana Nepomuckého a sv. Rodiny. V roce 1756  instalovali bohatě zdobenou rokokovou kazatelnu (řezbář Leopold Huber) a o rok později ještě oltář svatého Kříže. Varhany z roku 1761 (2 manuály, 14 rejstříků) byly po skončení Druhé světové války v dezolátním stavu a musely být zrestaurovány.

Štuková výzdoba interiéru i oltářů je dílem Giovanniho Battisty Allia. Přispěli na ni kníže Adam František ze Schwarzenbergu a jeho žena Eleonora Amálie. Mimochodem! Adam František si nechal vybudovat lovecký zámek Ohrada u Hluboké. A právě jeho, snad nechtěně, smrtelně postřelil špatně vidící císař Karel VI. (tatínek Marie Terezie) v r. 1732 při lovu na jeleny v okolí Brandýsa and Labem. Kníže byl poctivý Čech (češtinu ovládal) a obával se, aby císařpán na českou zemi nezanevřel. „Prosím Vaše Veličenstvo, aby tato země na to nedoplatila. Ať císař nemá tento můj osud Čechům za zlé!“ Ale také řekl „Já jsem tušil, že ten krátkozraký velbloud ještě přivodí nějaké neštěstí.“

Zajímavé je i okolí kostela. Především je to zrekonstruovaná budova nové fary, dnes Centrum Agáta provozované Diecézní charitou České Budějovice. Pomáhá obětem domácího násilí i lidem, kteří zažívají různé formy psychického nebo fyzického násilí na základě svého věku nebo pohlaví. Zajímavá stavba z roku 1911 v historizujícím slohu kombinovaném s pozdní secesí. Budova staré, původní fary je nedaleko a dnes slouží jako domov pro přestárlé kněze.

Zmínit je třeba i kapličky křížové cesty v okolí kostela. Je jich celkem 14 a byly vystavěny během první půle 19. století. V r. 1996 opraveny, obrazy dodala akademická malířka Renata Štolbová (*1958), která od r. 1989 v Dobré Vodě žje.

Někdo tvrdí, že vše najdeme v Bibli. Já si totéž myslím o Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka. V Dobré Vodě u kapličky s pramenem je upozornění „Voda vytékající z pramene není zdravotně zabezpečena!“ Raději jsem se nenapil. Neboť Švejk při návštěvě nábožného polního kuráta vyprávěl toto: „U uršulinek mají v klášteře lahvičku s mlékem Panny Marie, kterým kojila Ježíška, a v sirotčinci u Benešova, když jim tam přivezli lurdskou vodu, dostali po ní sirotkové takovou běhavku, že to svět neviděl.“

· https://cs.wikipedia.org/wiki/Renata_%C5%A0tolbov%C3%A1