Článek
Velikým životním uměním - kterým je nadán snad jeden z tisíce - je umění odejít včas. Jímá mne úzkost, když si uvědomím, že hlavní jaderné kufříky mají dnes v držení dva starci v nepříliš dobré fyzické i duševní kondici. Již dlouho zastávám názor, že vysoká politika a funkce s ní spojené jsou drogou silnější sexu, alkoholu, cigaret či drog rostlinných a chemických. Pokud by tomu tak nebylo, nemohli by se ve Spojených státech ucházet o prezidentskou funkci Donald John Trump a (*1946) a Joseph Robinette Biden (*1942). Když jsem se v r. 2013 dozvěděl, že papež Benedikt XVI. (*1927) rezignoval s ohledem na svůj věk, smekl jsem pomyslný klobouk a uklonil se, byť praktikující katolík nejsem. Shodou okolností jsem právě dočetl knížku „Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu“ (J. Šedivý, bývalý ministr zahraničí, vydáno znovu v r. 2022), kde autor uvádí, že k rezignaci „sluhy služebníků božích“ došlo poprvé a (bez Benedikta) naposledy v r. 1294, kdy Celestýn V., jenž papežem nikdy být nechtěl, se dobrovolně pontifikátu vzdal.
Obdobně tomu bývá u umělců, zvláště pak u zpěváků a herců. Vysvětluji si to tak, že divadlo, pódium, reflektory, kulisy a potlesk jsou pro ně stejně důležité, jako voda a vzduch a že po odchodu ze „světel ramp“ by v krátké době odešli i ze světa vezdejšího. Byť pohled na ně někdy bývá, stejně jako na řadu politiků vysokého věku, tristní.
Avšak pravidla mívají výjimku. Pro mne je takovou výjimkou pan Jiří Suchý (*1931) a jeho SEMAFOR. Nedávno jsem si přečetl na „Novinkách“ rozhovor s ním a nevycházel jsem z údivu. Pan Suchý mimo jiné vyprávěl o svých plánech pro rok 2024. Dovoluji si ocitovat: „A celou tuto novou cestu, na kterou se vydáváme, považujeme za dárek Jiřímu Šlitrovi k jeho stým narozeninám, kterých se bohužel nedožil. A kromě toho mu chceme vyseknout poklonu revuí nazvanou Šli tři Šlitři.“
Vymyslet v 92 letech hříčku „Šli tři Šlitři“, tak to je dle mého soudu blízké genialitě. Je to podobné, jako když před několika lety pan Suchý vystupoval v Divadle Hybernia. Pohlédl na neobsazená sedadla s cedulkami V.I.P. a zcela spontánně podotkl: „Vidim, že VIP se na představení VYP.“ Nebo jiný příklad: Při jedné hře vzpomínal na Šlitra. Ten se mu prý kdysi svěřil, že když existují Hašlerky, mohly by se vyrábět i Šlitrovky. J. Suchý: „Zamyslel jsem se a Šlitrovi jsem řekl: To by asi nikdo nežral. Ale sušenky, tak ty už existujou dlouho.“
Den po Vánocích odešla do Hádova podsvětí maminka mého zemřelého kamaráda paní PhDr. Alena Frolíková (1933 - 2023). Pracovala v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV (dnes Kabinet pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČR). Její láskou i předmětem odborného výzkumu bylo rané křesťanství a starověké Řecko. V r. 2007 pan Suchý (tehdy mu bylo 76 let) uvedl LYSISTRATU, jinak „po semaforsku vyprávěnou, a ne zcela mravnou Aristofanovu hru z r. 411 př. Kr.“ Někteří možná vědí, že zápletka hry je ta, že spartské a athénské ženy a dívky jsou nešťastné z věčného válčení mužů, kteří si z bitevního pole jen občas odskočí domů, aby si užili a pak opět hurá do bitvy. Krásná a chytrá Lysistrata přesvědčí ostatní ženy, aby „to“ mužům odpíraly tak dlouho, dokud neuzavřou mír. Po představení jsme za panem Suchým zašli. Moje sestra zpěvačka Zuzana S. v SEMAFORU vystupovala již jako malá holčička a spolupracuje s principálem divadla občas i nyní. Paní doktorka panu Suchému řekla přibližně toto: „Jsem asi, pane Suchý, jediná v celém Vašem divadle, která by mohla bez problémů odrecitovat pasáže z Aristofanovy hry přímo v klasické řečtině. A Vám musím vyseknout poklonu, protože Vaše představení pojaté po semaforsku bylo vynikající.“
Tímto nedlouhým článkem jsem chtěl do prostoru nul a jedniček vložit vzpomínku na paní PhDr. Alenu Frolíkovou a zároveň připomenout, že v SEMAFORU chystají nová představení. Jazyková kouzla pana Suchého s češtinou (která dnes podléhá těžkým zkouškám) jsou pak stejně prostá a přitom geniální, jako třeba některá témata Mozartových skladeb. ŠLI TŘI ŠLITŘI!
