Malá Zelená Hora v Plandrech u Jihlavy

Adjektivum „hrdý“ stává se floskulí. Napíši tedy, byť pýcha patří mezi sedm hlavních hříchů, že jsem pyšný na to, že o dílo Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677 - 1723) jsem se začal zajímat v době, kdy tento mimořádný architekt ještě vůbec nebyl v módě a znali ho jen zasvěcení. Mohl za to ing. arch. Viktor Kotrba (1906 - 1973), který vydal v r. 1976 v Nakladatelství Academia knihu „Česká barokní gotika“ s podtitulem „dílo Jana Santiniho-Aichela“. Je tedy logické, že jsem si opatřil i poslední publikaci „Jan Blažej Santini a svět jeho architektury“. Tu vydalo Nakladatelství Karolinum minulý rok, hlavním autorem je historik umění Mgr. Jakub Bachtík (*1985).

Podle Wikipedie výraz „epigon“(řec. potomek, syn) označuje „osobu, jejíž dílo není originální, nýbrž odvozené, silně inspirované cizími vzory. Na rozdíl od plagiátora ale nepřebírá hotové texty, motivy nebo melodie, nýbrž tvoří sama podle vzorů. Na rozdíl od padělatele nevydává svá díla za díla někoho slavnějšího, nýbrž publikuje pod vlastním jménem. Co jim ovšem chybí, je právě originalita.“

V knize pana Bachtíka a kol. jsem v závěru nalezl foto a odstavec věnované poutnímu místu Plandry u Jihlavy. Poutní kaple sv. Jana Nepomuckého s prolamovanou ohradní zdí a s pěti malými kapličkami v ní je žďárská Zelená Hora v malém. Napsal jsem e-mail na obecní úřad do Plander, zda lze poutní místo navštívit a okamžitě jsem dostal odpověď, že ano, že brána je přes den otevřená. Do ústřední kaple se nahlíží, není-li pouť, skrz mřížová vrata. A tak jsem si naplánoval výlet.

Plandry. Obec asi 5 km mírně na severozápad od Jihlavy. 1,82 km2, 189 obyvatel, 64 domů. V 15. stol. zde založili premonstráti z kláštera v Želivi dvůr zvaný Lípový, od r. 1663 nazývaný Preitenhof. Dalšími majiteli byli mimo jiné Trčkové z Lípy, Město Jihlava (1596), rodina Brandlů (Brandelhof = Plandry), rod Zebo z Braitenau (18. stol.), Dobřenští z Dobřenic (19. stol.)… Do roku 1945 byl vlastníkem planderského panství baron Karel Wiedersperg, jehož maminkou byla Marie, rozená baronka Dobřenská z Dobřenic. Odsunut nebyl, hlásil se k české šlechtě a dožil, jsa bezdětný, u příbuzných v Žamberku. Občané Plander mu říkali „starý pan baron“ a protože byl skromný a k zaměstnancům se choval hezky, měli jej rádi. Musel umět česky už proto, že parte z května 1930, kde oznamuje úmrtí své vysokověké maminky Marie, je v češtině.

Byl to Josef Ignác Zebo z Breitenau, který ve vsi nechal zbudovat okolo r. 1734 menší zámek a mezi léty 1735 - 39 dal vystavět zmíněný poutní areál s kaplí svatého Jana Nepomuckého. Konkrétní důvod fundace znám není, ale zcela jistě souvisel s „nepomucenskou“ mánií první půle 18. stol., kterou barvitě vykreslil Alois Jirásek ve svém Temnu. Mistr Johánek byl kanonizován 19. 3. 1729 v Lateránu papežem Benediktem XIII. Vedle sv. Václava je nejpopulárnějším českým svatým. Jen jeho soch v pokrouceném postoji v rouchu kanovníka, s biretem, krucifixem v náručí a s 5 hvězdičkami ve svatozáři je v českých a moravských městech i na venkově bezpočet. A to jich bylo mnoho zničeno při snad částečně pochopitelném, leč vandalském a neobjektivním protirakouském běsnění (tři sta let jsme úpěli, žalář národů…) koncem roku 1918 a v několika letech následujících. Investor a stavebník Josef Ignác Zebo byl bohatým obchodníkem se suknem a jihlavským měšťanem. V r. 1741 jej Marie Terezie povýšila do rytířského stavu.

Areál nachází se východně od obce na konci krásné lipové aleje v délce necelých 200 m. Bylo-li by možné shlédnout jej z výšky, inspirace Santiniho svatojánskou Zelenou Horou byla by zřejmá na první pohled. Naštěstí u prolamované ohradní zdi je informační panel s leteckou fotografií (viz úvodní foto). A pomohly i Mapy.cz. Mimochodem! Tuto aplikaci pokládám za mnohem lepší, než slavné Google Maps. Stavbu zřejmě navrhl Donát Theodor Morazzi (1706 - 1759), český architekt narozený v Chrudimi. V roce 1721 pracoval se svým tatínkem Donátem Morazzim na slavné stavbě svatojánského poutního kostela na žďárské Zelené Hoře. Takže mistra Santiniho jako chlapec určitě znal a když přijal od barona Zeba zakázku, zelenohorský zázrak si musel okamžitě vybavit.

Jde o zjednodušenou zdrobnělinu, epigonsky inspirovanou Santiniho majstrštykem. Do rafinovanosti a přebohatých jinotajů zelenohorské kaple má Morazziho nápodoba samozřejmě daleko. Tak třeba prolamovaná ohradní zeď zelenohorská je na půdorysu deseticípé hvězdice (10 Božích přikázání) s 5 vloženými kaplemi (5 mučedníkových hvězd, 5 ran Kristových). Morazzi sice počet pěti kaplí dodržel, avšak zeď s konkávně (tj. při pohledu z vnějšku dovnitř) projmutými stranami je 6. Na centrální hlavní kapli žádné alegorie nenalezneme. Má jednoduchý čtvercový půdorys s pravoúhlou apsidou na východě, zajímavá jsou oválná a půlkruhem zakončená okna s rokokovými tepanými mřížemi. Kaple je zaklenutá plochou kupolí s freskou „Apoteóza sv. Jana Nepomuckého“ od Siarda Noseckého (1693 - 1753). Tento premonstrátský mnich ze Strahova narozený v Praze byl výborným malířem, studoval u jezuitů v Jihlavě a jako freskař působil na Jihlavsku, v Praze (např. malby ve štukových rámcích teologického sálu Strahovského kláštera a v letním refektáři), Žatci… Jeho vzorem byl Petr Brandl. Bohužel od mřížovitých vrat freska vidět není. V kapli je také empírový náhrobek Aloise ze Schirndingu (manžel Aloisie Zebo) z r. 1826. Jde o velmi kvalitní dílo významného českého sochaře Václava Prachnera (1784 - 1832), jehož Vltavu čili Terezku v nice u Clam-Gallasova paláce zná snad každý Pražák. Zbylé zařízení kaple se nedochovalo, není tedy původní. V bočních kaplích byly obrazy se svatojánskými náměty signované malířem Klausem (1826) a měly by být, a to zrestaurované, uloženy na planderském obecním úřadě.

Po roce 1945 nastala doba pustnutí. Zámek starému panu baronovi zkonfiskovali, nejcennější předměty se naštěstí podařilo převézt do jihlavského muzea a později do zámku v Jaroměřicích. Zbytek byl - abych užil decentnější výraz - místními zorganizován (sloveso užívané vězni v koncentračních táborech a táborech nucených prací k označení krádeží z většinou již nakradeného, bez kterých by nepřežili). V zámku mělo své sídlo - jak bylo tehdy běžné - místní JZD. I když se nejednalo o památku první kategorie, byla to spolu s parkem a hospodářskými budovami velmi pěkná, názorná a ucelená ukázka barokního venkovského panského sídla. Zámek však byl v 90. letech v natolik zpustlém stavu, že v r. 1997 byla zrušena památková ochrana a byl zbořen.

Poutní areál několikráte poničený vandaly však byl, a to zvláště díky iniciativě planderských (viz dále), postupně opravován. Šindelové střechy, ohradní zeď s kaplemi, omítky, podlahy, mříže, freska… To vše bylo a je třeba obnovit, zrestaurovat, doplnit.

Poutní kaple, čili malá Zelená Hora, je pozoruhodnou ukázkou nápodoby své velké a známé žďárské sestry. I když jde o imitaci zjednodušenou a bez rafinovaných jinotajů, architekt (Morazzi?) měl - stejně jako jeho velký učitel Santini - velký cit pro zakomponování stavby do české krajiny. Ze Žďáru do Plander je to necelých 50 km. A tak ti, kteří pořádají zájezdy typu „Putování za Santinim“, by neměli drobný barokní klenot v Plandrech opomíjet.

Když jsem si na internetu dohledával nezbytné informace, našel jsem několik velmi pěkně a podrobně zpracovaných prezentací od bývalého starosty obce pana Miroslava Lukáše. Na stránkách Českého rozhlasu je článek z 8. 11. 2019 s titulkem „61 let. Takový věkový rozdíl je mezi nejmladším a nejstarším starostou na Vysočině“. Dočetl jsem se, že starostou obce Ježené byl tehdy student archeologie Ondřej Šťastný (24 let) a starostou nedalekých Plander pan Miroslav Lukáš (85 let). Ten byl i nejstarším starostou v Česku (*1934). Je-li ještě na živu, nevím, avšak informaci o tom, že by zemřel, jsem nenašel.

Výraz „aktivista“ dnes nemá dobrý zvuk, ovšem planderský pan starosta aktivní v tom dobrém slova smyslu určitě byl. Můžeme ho však čestně označit tak, jak to bylo obvyklé ještě za první republiky: Spiritus agens čili hlavní podněcovatel, konatel.

Zdroje

Jakub Bachtík a další: Jan Blažej Santini a svět jeho architektury (Karolinum, 2024)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Plandry

Miroslav Lukáš: Historie obce Planrdy (https://www.plandry.cz)

Miroslav Lukáš: Kaple svatého Jana Nepomuckého - historie kaple (https://www.plandry.cz)

https://pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-jana-nepomuckeho-s-ohradni-zdi-s-kaplemi-691770

https://cs.wikipedia.org/wiki/Siard_Noseck%C3%BD

https://vysocina.rozhlas.cz/61-let-takovy-vekovy-rozdil-je-mezi-nejmladsim-a-nejstarsim-starostou-na-8104326