Článek
„Náhoda je koneckonců Bůh, pane Bouše“, říká pan rada Vacátko v jednom z dílů „Hříšných lidí“. V středu k večeru jsem byl na návštěvě za devadesátiletou maminkou svého zemřelého kamaráda v domově pro seniory v Rektorské ul. na Praze 10. Vyprávěl jsem jí o našem nedávném výletu postraších strejců na Boží Dar. „Aha, tam přece bydlel Nikos Kazantzakis. Byli jste v muzeu?“ I musel jsem přiznat, že toho pána neznám. Nota bene, abych věděl, že žil na Božím Daru. Rozsvítilo se mně až při „Řek Zorbas“ a „Poslední pokušení Krista“. O těchto dílech jsem věděl, ale autor? Asi bych řekl, že nějaký Řek, snad od K…" Trochu jsem se zastyděl, ale mně nikdy nedělalo problém přiznat, že něco nevím. Tak jsem si vyslechl malou přednášku o velkém řeckém spisovateli a filosofovi. Také o tom, že se znal s B. Martinů a že mu napsal libreto pro „Řecké pašije“ A… bum ho! Ve čtvrtek ráno před 7. hodinou na ČR 3 v ranní Mozaice krátký fejeton „Kazantzakis a Boží dar!“ Přitom Νίκος Καζαντζάκης žádné kulaté výročí nemá (1883 - 1957). Medailonek byl zcela náhodný, jedna paní kunsthistorička před 7. hodinou ranní vyprávěla, jak se chystá na Krétu. „Náhoda je koneckonců Bůh, pane Bouše.“ :-)
